Tajné díly F-35 se při přepravě z Austrálie záhadně ztratily v Číně. To je průser, jaký NATO těžko rozdýchá

Pentagon potvrdil, že jde o reálný logistický incident, ne o fámu. Programová kancelář F-35 (JPO) v oficiálním vyjádření pro FreightWaves popsala situaci jako „zásilkový problém s neopravitelnými komponenty F-35 Lightning II“ a uvedla, že pracuje na získání dílů zpět. Jenže některé komponenty se z dohledatelného řetězce jednoduše vypařily. A mezi nimi měl být podle zdrojů obeznámených s případem i překryt kokpitu se speciální stealth vrstvou. Tedy díl, který má pro protivníka výrazně vyšší zpravodajskou hodnotu než běžný náhradní šroub.

Co přesně se stalo a co víme jistě

Zásilka obsahovala díly v režimu „neopravitelné“, tedy komponenty určené k opravě, nikoli k okamžitému nasazení. Mířila z Austrálie, která provozuje vlastní flotilu F-35 a funguje jako regionální uzel servisní sítě programu, do Spojených států. Austrálie má od roku 2021 vlastní opravárenské depo, ale některé citlivé díly, včetně překrytu kokpitu, se tam zatím neopravují. Proto měla zásilka putovat přes Pacifik do amerických zařízení.

Místo toho byla při přepravě odkloněna do Hongkongu. Kdo a proč trasu změnil, není veřejně známo. Vyšetřování běží. První uzavřené briefingy pro americký Kongres proběhly už v červnu 2026, ale na veřejnost se případ dostal až v září, kdy o něm informoval Politico a další média. Přesné datum samotného odklonu zásilky nikdo oficiálně neuvedl.

Zásadní je formulace „v Číně“: Hongkong je zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky. Není veřejně doloženo, že díly převzala čínská armáda nebo zpravodajská služba. Nelze to ale vyloučit, a právě ta možnost, že se stealth komponenta ocitla v čínské jurisdikci, dělá z celé věci bezpečnostní noční můru.

Proč je překryt kokpitu tak cenný a co z něj protivník vyčte

Překryt kokpitu F-35 není obyčejný kus plexiskla. Na vnější straně nese speciální vrstvu, která je součástí celkové stealth obálky letounu. Pentagon už dříve přiznal problémy s degradací tohoto povlaku; v briefingu z roku 2020 popisoval ztrátu nátěru jako radarovou zranitelnost.

Fyzický kus dává protivníkovi víc než ukradená dokumentace. Z analýzy překrytu lze odvozovat složení vrstev, výrobní tolerance, způsob stárnutí materiálu i limity údržby. To neznamená, že by Čína díky jednomu překrytu dokázala postavit vlastní stealth stíhačku; vlastnosti nízké pozorovatelnosti F-35 vznikají kombinací tvaru, vnitřního nesení výzbroje, senzorů a povrchových úprav. Ale jeden fyzický díl umožňuje porovnat vlastní zpravodajská zjištění s realitou, zpřesňovat protiopatření a testovat senzory. A to je cenné.

Navíc překryt kokpitu není okrajový díl ani z provozního hlediska. GAO v červnu 2026 uvedla, že právě překryty kokpitu patří mezi komponenty omezené průmyslovou kapacitou, které přispívají k tomu, že stroje stojí na zemi, místo aby létaly.

Systémová slabina, ne jednorázový výpadek

Tady příběh přestává být o jednom ztraceném balíku a začíná být o architektuře celého programu F-35. Stíhačka funguje v modelu logistické podpory ze strany dodavatele; údržbu, zásobování a přepravu dílů z velké části řídí Lockheed Martin a další soukromí kontraktoři prostřednictvím globálního sdíleného poolu. Díly putují mezi mezinárodními sklady, depy a opravárenskými centry po celém světě.

Problém? GAO už v roce 2023 popsala, že Pentagon nevedl tyto díly v evidenčním systému schopném zachytit změny polohy a množství v reálném čase. Klíčová data drželi hlavní kontraktoři. Za pět let zmizelo přes milion náhradních dílů v hodnotě přesahující dvě miliardy korun. Většinou šlo o běžnější zásobovací položky: šrouby, těsnění, konektory. Ale systém, který nedokáže v reálném čase říct, kde se nachází stealth překryt kokpitu, má zásadní problém.

K tomu přidejme čerstvá čísla: mezi fiskálními roky 2021 a 2025 klesla u americké flotily F-35 schopnost plnit bojové mise z 67 % na 44 %. Plná bojová připravenost spadla z 38 % na pouhých 25 %. Provozní náklady programu potřebují do roku 2031 o dalších zhruba 340 miliard korun víc, než se původně plánovalo. Incident se zásilkou tedy nepřichází do zdravého ekosystému, přichází do systému, který už tak trpí nedostatkem dílů a opravárenských kapacit.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

F-35 provozuje nebo objednalo přes tucet zemí NATO. Česká republika má schválený nákup 24 kusů; první stroje mají přiletět v roce 2031, plných operačních schopností má systém v Armádě ČR dosáhnout do roku 2035. Incident sám o sobě český nákup neohrožuje. Ale dramaticky zvyšuje důležitost otázek, které dosud vypadaly jako nudná logistická administrativa: kudy poputují české díly na opravu, kdo bude mít nad trasou dohled, jak rychle se zjistí, když se něco ztratí.

Pro celou Alianci je to „průser“ především proto, že odhaluje slabinu v samotném základu platformy. Nejde o selhání jednoho útvaru nebo jedné země. Jde o reputační a bezpečnostní problém ekosystému, na kterém závisí vzdušná obrana poloviny západního světa. JPO slíbila vyšetření a zavedení ochranných opatření proti opakování. Přísnější evidence, omezení tranzitních uzlů v rizikových jurisdikcích, silnější geolokační dohled: to vše logicky znamená vyšší cenu a delší procesy pro všechny uživatele.

Otevřené otázky, které vyšetřování teprve musí zodpovědět

Kdo zásilku přesměroval? Šlo o chybu dopravního mezičlánku, rozhodnutí zprostředkovatele, nebo neoprávněný zásah? Veřejně to nikdo neřekl. Další kongresové briefingy se očekávají v nejbližších týdnech a právě na nich se ukáže, zda Pentagon dokáže předložit odpovědi, nebo jen další otázky.

Jedno je ale jasné už teď: program za biliony korun, na kterém stojí vzdušná převaha Západu na příští desetiletí, má v logistickém řetězci díru, kterou si nemůže dovolit. A ta díra nevznikla včera; GAO na ni upozorňovala roky. Teď se jí jen poprvé propadlo něco, co mohlo skončit na stole čínských analytiků.