Indonésie má poprvé v historii letadlovou loď. Koupila italskou legendu, která sloužila NATO čtyři desítky let

Loď, která vyplula z italského Taranta, má za sebou 41 let služby pod italskou vlajkou, nasazení v aliančních operacích od Somálska po Libyi a roli symbolu italského palubního letectva. Teď začíná její druhý život v tropických vodách souostroví, které se rozkládá přes tři časová pásma. Jakarta ale nedostala hotový úderný nosič. Dostala vstupenku do světa, který dosud znala jen z cvičení spojenců.

Legenda z Monfalcone

Giuseppe Garibaldi sjela z doků loděnice Fincantieri v Monfalcone jako první plnohodnotná italská poválečná letadlová loď. Do aktivní služby vstoupila v červenci 1985 a rychle se stala vlajkovou lodí Marina Militare. Průběžná letová paluba s příďovou rampou typu ski-jump umožňovala provoz britských Harrierů v konfiguraci STOVL i vrtulníků. Pohon COGAG, čtyři plynové turbíny o celkovém výkonu kolem 60 400 kW (81 000 koní), jí dával rychlost až 30 uzlů a dosah přes 13 000 km (7 000 námořních mil).

Během téměř čtyř dekád v námořnictvu členské země NATO se loď opakovaně zapojovala do aliančních a koaličních operací. V letech 2015–2016 sloužila jako vlajková loď operace EUNAVFOR MED ve Středomoří. Z aktivní italské služby byla vyřazena v roce 2024.

Dar, který stojí miliardy

Slovo „koupila“ vyžaduje upřesnění. Samotný trup Itálie převádí formou bezúplatného grantu; indonéský parlament 20. července 2026 schválil přijetí daru v účetní hodnotě 54,02 milionů eur, tedy zhruba 1,35 miliardy korun. Jenže to je jen vstupné.

Indonésie už v roce 2025 dala programu finanční zelenou s rámcem až 450 milionů dolarů, přes 10 miliard korun. Peníze mají pokrýt:

• modernizaci a adaptaci na tropické podmínky,
• vybavení paluby pro novou doktrínu,
• výcvik posádky a vybudování logistického zázemí,
• potenciální transfer technologií do indonéské loděnice PT PAL.

Indonéští zákonodárci přitom výslovně varovali, že skutečné náklady na modernizaci mohou účet výrazně navýšit. „Dar“ tedy neznamená „levný provoz“. Pro Itálii je to naopak úspora: držení vyřazené lodě stálo Řím asi 5 milionů eur ročně a její demolice by přišla na dalších 19 milionů. Převod Jakartě tak vyřešil italský problém a zároveň posílil obranně-průmyslové vazby s klíčovým indo-pacifickým partnerem.

Vrtulníky a drony místo Harrierů

Indonésie nepřebírá nosič stíhaček. Harriery dávno odešly do důchodu a Jakarta žádný náhradní typ STOVL nepotvrdila. Prezident Prabowo Subianto v září 2026 popsal budoucí roli lodi jasně: mobilní základna pro střední vrtulníky typu Black Hawk a Mi-17, drony a řízení operací při přírodních katastrofách. Náčelník námořnictva admirál Muhammad Ali po připlutí lodi do Jakarty doplnil, že po úpravách počítá s dalšími 15 až 20 lety služby.

Koncept dává smysl. Indonésie je souostroví s více než 17 000 ostrovy, kde lesní požáry, záplavy a zemětřesení vyžadují rychlou projekci síly z moře. Už dnes tamní letectvo nasazuje vrtulníky H225M Caracal s vodním vakem o objemu 2 000 litrů. Paluba Garibaldi pojme kolem deseti středních vrtulníků, a právě tady se rýsuje její praktická hodnota.

Zároveň jde o školu. Sto indonéských námořníků prošlo výcvikem přímo ve Fincantieri, po převzetí má loď obsluhovat 400členná posádka. Formální předání je naplánováno na 24. září 2026. Budoucí indonéské jméno lodi zatím není definitivní; otevřené zdroje se rozcházejí mezi KRI Gajah Mada a KRI Sriwijaya.

Malá loď ve velkém rybníku

Garibaldi měří kolem 180 metrů a vytlačuje zhruba 13 850 tun. V regionálním srovnání je to skromná jednotka. Indická INS Vikrant, domácí novostavba z roku 2022, má 262 metrů a 43 000 tun. Starší indická INS Vikramaditya (mimochodem také převzatá z cizí flotily) dosahuje 284 metrů a 44 500 tun. Čína provozuje vlastní nosiče od roku 2012 a její Šan-tung, uvedený do služby v prosinci 2019, patří do zcela jiné váhové kategorie. Australská HMAS Canberra je sice srovnatelně velká, ale koncepčně jde o obojživelnou výsadkovou loď, ne o klasický nosič.

Indonéský Garibaldi tedy nezmění mocenskou rovnováhu v Indo-Pacifiku. Ale o to Jakartě, alespoň zatím, nejde. Náčelník námořnictva už v únoru 2025 mluvil o potřebě letadlové lodě primárně pro „nevojenské operace“ a posílení postury kolem budované nové metropole Nusantara na Borneu. Garibaldi je nástroj pro logistiku, velení a humanitární zásahy v rozlehlém souostroví, ne pro souboj s čínskými letadlovými svazy.

Škola, ne zbraň

Skutečná hodnota celého programu se neměří výtlakem ani počtem letounů na palubě. Měří se tím, co se Indonésie mezi lety 2026 a 2030 naučí: jak provozovat jednotku s průběžnou letovou palubou, jak řídit palubní operace, jak integrovat vrtulníky a drony do námořní doktríny, jak udržovat čtyři plynové turbíny v rovníkovém klimatu. Každá námořní mocnost, která dnes operuje letadlové lodě, musela někdy začít. Jakarta začíná čtyřicetiletou italskou lodí za zlomek ceny novostavby.

Rizika jsou zřejmá: stáří trupu, nejasné palubní křídlo, rozpočet, který může nabobtnat. Ale pokud Indonésie zvládne modernizaci a vybuduje kolem Garibaldi funkční ekosystém, získá něco, co si za peníze nekoupí: institucionální paměť námořnictva, které ví, jak operovat letadlovou loď.