Kim Čong-un si osobně sedl za volant raketometu a chlubí se zbraní, jakou prý nemá nikdo na světě. Ráže 600 mm nahání strach

Mrazivé únorové ráno v Pchjongjangu, řady kolových odpalovačů seřazené do geometricky přesných linií a uprostřed toho všeho Kim Čong-un za volantem jednoho z nich. Podle oficiálního podání severokorejské tiskové agentury KCNA vůdce osobně řídil odpalovací vozidlo při slavnostním předání padesáti kusů nové techniky armádě. Nešlo o běžnou přehlídku z tribuny, režim chtěl vyslat signál, že Kim není jen politický vůdce, ale i muž, který svým zbraním rozumí a nebojí se je ovládat. Bez nezávislého ověření záběrů je nutné brát tuto scénu jako propagandistické gesto. Ale i gesta mají v severokorejské rétorice váhu.

Zbraň na pomezí raketometu a balistické střely

Systém, který Západ označuje jako KN-25, je něco, co se vzpírá jednoduchému zařazení. Ráže 600 milimetrů ho řadí daleko za běžné raketomety; pro srovnání, americký HIMARS vystřeluje rakety o ráži 227 mm a i ruský těžký raketomet BM-30 Smerč pracuje s ráží 300 mm. Severokorejský systém je tedy dvojnásobkem toho, co nabízí ruský ekvivalent, a téměř trojnásobkem amerického standardu.

Právě v tom spočívá Kimovo tvrzení o „zbrani, jakou nikdo nemá“. Ve své řeči na únorové ceremonii označil systém za „600mm superpřesný salvový raketometný systém“ a prohlásil, že kombinuje přesnost taktické balistické střely s rychlou salvovou palbou raketometu. Zmínil také „technologii umělé inteligence“ a „složené navádění“. Analytici z 38 North ovšem výslovně upozorňují, že povaha této „umělé inteligence“ je neznámá, může jít o cokoli od softwaru v odpalovači po čistě propagandistický výrok. Britský zpravodajský server Janes hovoří spíše o autonomním inerciálním navádění, tedy o technologii, která sice funguje bez GPS, ale není žádnou revolucí v oboru umělé inteligence.

Tvrzení o světové výjimečnosti je proto nutné brát jako severokorejský výrok, nikoli jako ověřený fakt. Systém je neobvykle velký a dalekonosný, to ano. Že by byl zcela bez konkurence? To je propaganda.

Čísla, která mluví jasně

Lednový test v roce 2026 zasáhl cíl ve vzdálenosti 358,5 kilometru. Březnové ostré cvičení, při kterém Janes zaznamenal dvanáct odpalovačů v akci, pracovalo se zásahem na 364,4 kilometru a severokorejská strana deklarovala operační zónu 420 kilometrů. Jihokorejské zdroje přisuzují systému maximální dosah kolem 400 kilometrů.

Co to znamená v praxi? Soul leží od demilitarizované zóny zhruba 50 kilometrů. Americká základna Camp Humphreys u Pchjongtcheku asi 90 kilometrů. Letecká základna Osan necelých 70 kilometrů. Všechny tyto cíle jsou hluboko uvnitř dostřelu KN-25. Při plném nasazení padesáti nových vozidel, z nichž každé nese pět trubic, může Severní Korea teoreticky vypálit salvu 250 mimořádně těžkých střel najednou. Právě masovost je klíčová, cílem není zasáhnout jeden bod, ale zahlcit jihokorejskou protivzdušnou a protiraketovou obranu.

Nová kolová verze na čtyřnápravovém podvozku navíc nahradila starší pásové varianty, které Pchjongjang testoval od roku 2019. Podle analýzy jihokorejského Sejong Institute se režim přiklonil k pětihlavňové kolové konfiguraci jako k hlavnímu provoznímu standardu, je rychlejší, mobilnější a snáze se přesouvá mezi palebními postaveními.

Od pódia k bojovému výcviku

Únorová ceremonie nebyla izolovanou atrakcí. Představovala jeden článek řetězu, který začal lednovým testem a pokračoval březnovým ostrým cvičením s dvanácti odpalovači. Janes výslovně popisuje přechod od demonstrace k praktickému výcviku, systém už není prototyp na přehlídce, ale zaváděná zbraň v rukou jednotek.

Načasování nebylo náhodné. Kim připravoval půdu pro Devátý sjezd Korejské strany práce, kde následně oznámil další fázi zbrojního programu: rozšíření počtu jaderných hlavic a nosičů, posílení mezikontinentálních balistických střel včetně podhladinového startu, vývoj útočných dronů a protisatelitních prostředků. Únorová show s KN-25 byla předskokanem této širší militarizační agendy.

Režim navíc opakovaně naznačuje, že KN-25 je vhodný i pro „strategickou misi“, severokorejský eufemismus pro jaderné použití. Podle odhadů Federace amerických vědců disponuje KLDR zhruba šedesáti sestavenými jadernými hlavicemi a materiálem nejméně pro devadesát dalších. SIPRI uvádí podobná čísla. Veřejný důkaz o sériově zavedené jaderné hlavici přímo pro KN-25 sice chybí, ale severokorejská doktrína s touto možností výslovně počítá.

Proč by to mělo zajímat Evropu

Dosah 400 kilometrů znamená, že KN-25 je regionální zbraň. Do Evropy nedoletí, české území přímo neohrožuje. Skutečný problém leží jinde, v prohlubující se ose Pchjongjang–Moskva.

Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z roku 2025 podrobně dokumentuje, že Severní Korea dodala Rusku miliony kusů munice, nejméně sto balistických střel a další zbraňové systémy včetně 170mm a 240mm prostředků. NATO ve svém oficiálním stanovisku výslovně konstatuje, že KLDR přímo podporuje ruskou agresi na Ukrajině vojáky, zbraněmi a municí a vnímá to jako problém euroatlantické bezpečnosti. Spolupráce s Ruskem zároveň dává Pchjongjangu něco, co si za peníze nekoupí: bojová data z moderní války. Analytici 38 North upozorňují, že severokorejský důraz na navádění nezávislé na GPS může přímo souviset s lekcemi z Ukrajiny, kde elektronický boj systematicky degraduje satelitně naváděnou munici.

Americké velitelství pro Indo-Pacifik po březnových odpalech zopakovalo závazek k obraně regionálních spojenců a jihokorejská armáda uvedla, že situaci pečlivě monitoruje. Žádný jednorázový „odvetný“ krok kvůli samotné ceremonii nepřišel, odpovědí zůstává posilování společné připravenosti, cvičení a protiraketové obrany.

Kim Čong-un za volantem raketometu je obraz stvořený pro kamery. Padesát odpalovačů schopných zasypat Jižní Koreu 250 těžkými střelami v jediné salvě už ale kamera nezveličí.