Su-57 si objednaly tři země, ale Rusko tají jaké. Jednu prozradil omylem Kreml, další dvě lze vysledovat přes zdroje

Příběh začíná na zbrojním veletrhu v Ču-chaji v listopadu 2024, kde Rosoboronexport poprvé veřejně přiznal, že podepsal první exportní smlouvy na Su-57E, exportní verzi ruského víceúčelového bojového letounu páté generace. Jména zákazníků nezazněla. Nezazněly ani počty strojů. Moskva od té doby opakovaně mluví o „vysokém zájmu zahraničních partnerů“ a o tom, že letoun dodává výhradně „spolehlivým partnerům“. Jenže právě ta opatrná komunikace, vrstvená přes měsíce a různé kanály, nakonec jednoho zákazníka prakticky prozradila, a u dalších dvou zanechala stopy, které se dají sledovat.

Alžírsko: bramborář natočil to, co Kreml nechtěl říct nahlas

Klíčový moment přišel v květnu 2025, kdy ruská Federální služba pro vojensko-technickou spolupráci oznámila, že „první zahraniční zákazník začne Su-57E provozovat ještě v roce 2025″. Jméno nepadlo. V listopadu téhož roku TASS uvedl, že dva stroje byly dodány nejmenovanému klientovi. A pak, v únoru 2026, se na sociálních sítích objevilo amatérské video z alžírského venkova: bramborář natočil nad svým polem přelet letounu, jehož silueta odpovídala Su-57.

Článek Defense News záběry zasadil do kontextu dříve uniklých dokumentů o alžírské objednávce a konstatoval, že identita prvního zahraničního provozovatele je de facto odkryta. Moskva jméno nikdy nevyslovila. Ale sama ho prakticky prozradila vrstvením anonymních oznámení, která po sobě zanechávala stále užší okruh možností.

Důležitý detail: v únoru 2025 se po internetu šířilo tvrzení, že alžírská státní televize nákup Su-57 oficiálně potvrdila. Alžírské médium TSA tuto informaci ověřilo a vyvrátilo, šlo o manipulativní přepis, který se šířil bez podkladu. Skutečným důkazem se staly až záběry z terénu a ruská vlastní prohlášení.

Írán a Kazachstán: dvě stopy, žádný podpis na stole

Zbývající dva zákazníci nejsou odhaleni tak jednoznačně. Jde o dedukci, ne o tvrdý fakt.

V únoru 2026 vystoupil ruský ministr průmyslu Anton Alichanov v Rijádu a prohlásil, že na Blízkém východě „některé kontrakty byly podepsány“. Jméno opět neřekl. V regionu ale existuje jen velmi úzký okruh zemí, které by byly politicky i sankčně schopné takový obchod uzavřít. Írán mezi ně patří, a NATO ho ve své politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany výslovně uvádí mezi státy, které podporují ruskou obrannou základnu a představují sledovaný faktor vzdušných hrozeb.

Kazachstán je nejslabší článek celé trojice. Veřejně prokazatelný primární doklad kontraktu chybí. Stopa stojí na nepřímé úvaze: Rusko samo vedle Blízkého východu připouští i asijsko-pacifický zájem o program Su-57 a Kazachstán jako dlouholetý vojenský partner Moskvy patří mezi logické kandidáty. Nic víc, nic míň.

Proč Rusko jména tají? Oficiální vysvětlení neexistuje, ale vzorec komunikace naznačuje tři praktické důvody: ochranu zákazníků před sankčním tlakem (u Alžírska se otevřeně zmiňuje riziko amerických sankcí podle zákona CAATSA), marketingovou výhodu, kdy Moskva může hlásit úspěch bez zveřejnění nepříjemných detailů, a politickou selektivitu, protože Su-57E není na pultu pro každého.

Co vlastně Rusko prodává a jak si stojí proti konkurenci

Suchoj Su-57 (kódové označení NATO: Felon) je dvoumotorový víceúčelový bojový letoun páté generace. Oficiálně nabízí nízkou radarovou odrazivost, vnitřní zbraňové šachty, supercruise, tedy schopnost nadzvukového letu bez přídavného spalování, a prvky umělé inteligence v podpoře pilota. Rozpětí křídel činí přibližně 14 metrů, maximální rychlost přesahuje 2 600 km/h (Mach 2+, tedy přibližně 2 450 km/h), bojový dosah se uvádí kolem 1 500 km.

Přímým konkurentem je americký Lockheed Martin F-35 Lightning II, který je ovšem v úplně jiné výrobní lize: ke konci roku 2025 bylo dodáno přes tisíc kusů do více než patnácti zemí. Starší F-22 Raptor, čistě vzdušný dominantní stroj, USA nikdy neexportovaly. Čínský Čcheng-tu J-20 zůstává zatím výhradně v čínských službách.

Slabina Su-57 neleží v marketingově popsaných parametrech, ty znějí konkurenceschopně. Leží v rozsahu ověřeného provozu. Zatímco F-35 létá v ostrém nasazení po celém světě, Su-57 zůstává strojem s malou domácí flotilou a minimálním exportním rozšířením.

Kolik Su-57 má vlastně Rusko a jak dlouho potrvá uspokojit objednávky

Tady se příběh láme. Rusko přesný počet aktivních Su-57 ve svých Vzdušně-kosmických silách (VKS) průběžně nezveřejňuje. Otevřené analytické zdroje ještě na jaře 2026 pracovaly s odhadem v řádu nízkých desítek kusů, tedy výrazně méně, než kolik by odpovídalo ambicím země, která chce letoun zároveň provozovat doma a prodávat do zahraničí.

Rosoboronexport přitom v září 2026 stále potvrzoval, že Su-57E figuruje v jeho exportním portfoliu a patří mezi systémy s „největším zahraničním zájmem“. Jenže zájem a schopnost dodat jsou dvě různé věci.

Z alžírské stopy víme, že Rusko dokáže vyexpedovat malou úvodní sérii: dva kusy dorazily do severní Afriky zhruba rok po podpisu. Naplnit ale celou objednávku na jednu operační letku, což typicky znamená dvanáct až šestnáct strojů, je při současném výrobním tempu záležitost odhadem dvou až čtyř let od první dodávky. Pro zákazníky bez prioritního postavení, pokud je Kazachstán nebo Írán skutečně v pořadníku, se horizont posouvá ještě dál, reálně ke konci této dekády.

Navíc Rusko vede už více než čtyři roky válku na Ukrajině, která jeho letecký průmysl zatěžuje požadavky na údržbu, opravy a náhradu ztrát stávající flotily. Každý Su-57 odeslaný do zahraničí je stroj, který neletí nad Donbasem.

Politický symbol s čekací dobou

Celý exportní příběh Su-57E má ještě jednu rovinu. V červnu 2026 Vladimir Putin veřejně nabídl Indii společnou výrobu Su-57 „bez omezení“, což by teoreticky znamenalo přesun části výrobní kapacity mimo Rusko. Technická jednání podle ruské strany probíhají. Finální objednávka ale neexistuje.

Mezitím Rusko letoun dál agresivně vystavuje. Na letecké přehlídce El Alamein v Egyptě v září 2026 měl Su-57 sólové ukázky ve všech třech dnech programu. Moskva tedy současně tají zákazníky a současně letoun tlačí na africký a blízkovýchodní trh jako svůj vlajkový exportní produkt.

Kontrakt na Su-57E může existovat dnes. Operačně plnohodnotná exportní letka ale vzniká tempem, které odpovídá spíš politickému symbolu než průmyslové velmoci páté generace.