Amerika není připravena na válku, jakou chce vést Rusko. Ani síla a bohatství zemí NATO na něj nemusí stačit

Dne 18. září 2026 publikovala bezpečnostní analytička Nadia Schadlowová na stránkách Foreign Affairs text, který pojmenoval problém, o němž se v odborných kruzích mluví roky, ale politici jej neradi slyší. Pentagon je organizovaný tak, jako by se opotřebovací válce mohl vyhnout. Americká armáda disponuje menším počtem vysoce sofistikovaných a drahých systémů, které se špatně nahrazují ve velkých sériích. A celá aliance NATO, přestože na papíře mnohonásobně převyšuje Rusko, nemá jistotu, že svou převahu dokáže proměnit v něco, co na bojišti skutečně rozhoduje: v munici, náhradní díly, opravy a vojáky, kteří přicházejí rychleji, než je válka spotřebovává.

Ruská teorie vítězství: přečkat, ne porazit

Moskva nemusí NATO zničit. Stačí, když Ukrajinu a její podporovatele přečká. Přesně tak popisuje Schadlowová ruskou „teorii vítězství“: prodlužovat konflikt, zvyšovat jeho náklady a čekat, až únava voličů, spory o pomoc a tlak na rozpočty udělají svou práci. Čas se stává zbraní.

Rusko k tomu má nástroje. SIPRI odhaduje ruskou vojenskou zátěž na 7,5 % HDP v roce 2025 a 6,3 % v roce 2026, čísla, která by v jakékoli západní demokracii vyvolala politickou krizi. Moskva navíc neválčí sama. NATO ve svém prohlášení ke KLDR uvádí, že Severní Korea dodala Rusku miliony kusů munice, balistické střely a tisíce vojáků. Írán posílá drony a řízené střely, Čína posiluje ruskou obrannou průmyslovou základnu. Bělorusko poskytuje zázemí a infrastrukturu.

Tato koalice není silnější než NATO. Ale je ochotnější nést náklady dlouhé války.

Proč HDP nestřílí z děl

Čísla vypadají jednoznačně. NATO pro rok 2026 odhaduje celkové obranné výdaje členských zemí na zhruba 1,484 bilionu dolarů (v cenách roku 2021). Rusko podle SIPRI utratí asi 190 miliard. Poměr téměř osm ku jedné. Jenže agregovaný rozpočet je latentní síla, potenciál, který se musí nejdřív proměnit v konkrétní věci: dělostřelecké granáty, interceptory protivzdušné obrany, opravené tanky, vycvičené posádky.

A právě tady Západ naráží. Obranné průmysly spojenců byly po desetiletí stavěné na mírovou výrobu. Výrobní linky, které chrlí desítky kusů ročně, nestačí válce, jež spotřebovává tisíce měsíčně. NATO na summitu v Ankaře 8. července 2026 slíbilo Ukrajině 70 miliard eur na rok 2026 a přinejmenším obdobnou úroveň i pro rok 2027. Zároveň deklarovalo potřebu rozšiřovat kolektivní výrobní kapacitu. Už samotný fakt, že to aliance musí deklarovat, ukazuje, jak daleko má od stavu, kdy by to bylo samozřejmostí.

Jeden konkrétní příklad: v lednu 2024 NATO oznámilo nákup až tisíce střel Patriot na doplnění zásob a podporu ukrajinské protivzdušné obrany. Reakce na opotřebovací logiku války, ale zároveň přiznání, že zásoby jsou tenčí, než by měly být.

Ukrajina není Afghánistán

Srovnání s Afghánistánem nebo Irákem se nabízí, i tam Západ „prohrál“ dlouhou válku. Ale paralela kulhá. Po úvodní konvenční fázi šlo v obou případech o protipovstalecké a stabilizační kampaně. Americká armáda kvůli nim přepsala celou protipovstaleckou doktrínu. Ukrajina je jiný svět: průmyslově náročná mezistátní válka, v níž se v krátkých cyklech přizpůsobují drony, elektronický boj, senzory i palebné prostředky. Průlom je extrémně obtížný. Spotřeba materiálu enormní.

Pentagon na tento typ konfliktu nebyl připravený, ne proto, že by americká armáda byla slabá, ale proto, že její struktura, doktríny a nákupní cykly předpokládaly něco jiného. Krátkou, technologicky dominantní operaci s rychlým rozhodnutím. Válka na Ukrajině ukázala, že protivník, který je ochoten mobilizovat lidi, přijmout obrovské ztráty a zapojit jakékoli partnery, dokáže sofistikovanější armádu vtáhnout do opotřebovacího mlýna.

Co to znamená pro Česko

Česká obranná strategie z roku 2023 pracuje přímo s představou dlouhotrvající obranné války vysoké intenzity. Pro Česko je klíčové nejen mít vlastní bojeschopné síly, ale zvládnout i takzvaný Host Nation Support, tedy přijetí, přesuny a zásobování velkého množství spojeneckých sil přes české území.

Rozpočet ministerstva obrany na rok 2026 činí necelých 185 miliard korun, tedy zhruba 2,06 % HDP. Dvouprocentní cíl je formálně splněn. Jenže ministryně obrany sama přiznává historický dluh a to, že Česko stále neplní ani dosavadní alianční požadavky. A příští požadavky budou, jak uvádí materiál ministerstva, „mnohem náročnější“. Resort teprve buduje rámec pro nákup vojenské munice jako kritický faktor dlouhodobé obranyschopnosti. Splnění dvou procent HDP zkrátka neznamená automaticky připravenost na válku, kterou Rusko chce vést.

Aliance není prázdná, ale je pomalá

NATO dnes drží půl milionu vojáků ve vysoké pohotovosti, devět mnohonárodních bojových uskupení na východním křídle a nejrozsáhlejší obranné plány od konce studené války. Říct, že aliance je slabá, by bylo nepřesné. Problém neleží v počáteční síle, ale v tom, co přijde potom, v udržitelnosti. Dlouhý konflikt testuje zásoby, výrobní kapacity, logistické řetězce a politickou soudržnost způsobem, na který mírové odstrašení nestačí.

Rozhodující proto není velikost rozpočtu sama o sobě. Je to rychlost, s jakou se peníze promění v munici na skladě, v opravenou techniku na frontě a v politicky udržitelnou podporu doma. Rusko na to sází. A dokud Západ tuto rovnici nevyřeší, bude mít Moskva důvod věřit, že čas hraje v její prospěch.