Maďarsko otočilo o 180 stupňů, chce skončit s ruským plynem. Experti varují: Podívejte se, jak dopadlo Německo

Dne 18. září 2026 sedl ministr hospodářství a energetiky István Kapitány před kameru maďarského serveru Telex a řekl větu, kterou by si za vlády Viktora Orbána nedovolil nikdo z kabinetu: pokud se situace dramaticky nezhorší, bude maďarské zásobování plynem zajištěno i z neruských zdrojů do příštího října. Bloomberg to okamžitě označil za výrazný rozchod s orbánovskou politikou. A právem, ještě před rokem Budapešť argumentovala, že bez ruského plynu nemá bezpečnou alternativu. Teď tvrdí, že ji má. Otázka zní, jestli ji skutečně má, nebo jestli si jen obléká kabát, který jí může být těsný.

Od Orbána k Magyarovi: co se změnilo

Péter Magyar se stal premiérem v květnu 2026 a od prvního dne signalizoval, že jeho vláda nebude pokračovat v orbánovské orientaci na Moskvu. Energetika se stala nejviditelnějším polem, kde se nový kurz projevil. Kapitány v rozhovoru pro Telex otevřeně přiznal, že ruský plyn nebyl jedinou možností, byl prostě nejlevnější. A dodal, že Maďarsko má dost potrubních propojení, aby nakupovalo jinde za konkurenceschopné ceny.

Nejde přitom jen o plyn. Vláda zároveň přezkoumává ruský jaderný projekt Paks II., mluví o posílení větrné a solární energetiky i o budování akumulačních kapacit. Je to širší energetický přerod, ne jednorázové gesto.

Důležitý kontext: část diverzifikace byla paradoxně rozjetá ještě za Orbána. Dlouhodobou LNG smlouvu s francouzskou ENGIE podepsal ještě předchozí kabinet v roce 2025, politická dohoda o katarském zkapalněném plynu vznikla dokonce v lednu 2024. Magyarova vláda tedy nebuduje alternativy z nuly, spíš je přepíná do otevřeně protiruského rámce.

Unijní deadline a maďarská realita

Říjen 2027 není datum, které si Budapešť vybrala dobrovolně. Rada EU v lednu 2026 definitivně schválila postupný zákaz ruského plynu: od ledna 2027 končí ruské LNG, od podzimu 2027 i potrubní dodávky. Mezinárodní energetická agentura upřesňuje termín na 30. září 2027 s možným posunem do 1. listopadu kvůli plnění zásobníků.

Maďarsko ale vstupuje do tohoto procesu s výrazně horší výchozí pozicí než většina unijních zemí. Podle EBRD pocházelo ještě v období 2025–2026 zhruba 80 % maďarského plynu a většina ropy z Ruska. Autorizované dlouhodobé ruské potrubní kontrakty navíc běží až do roku 2036, Budapešť tedy řeší nejen technickou náhradu, ale i právní a obchodní setrvačnost.

Co má Maďarsko k dispozici?

• Propojení s Rumunskem fyzicky existuje a má relevantní kapacitu. Rumunský projekt Neptun Deep v Černém moři počítá s prvním plynem v roce 2027 a po náběhu s produkcí kolem 8 miliard kubíků ročně.
• LNG kontrakty smlouva s ENGIE od roku 2028 na 400 milionů kubíků ročně, politická dohoda o katarském LNG.
• Rozšířený terminál Krk v Chorvatsku a zlepšené propoje v regionu.

Jenže IEA varuje, že samotná infrastruktura nestačí. Kupci ze střední a východní Evropy měli k roku 2028 nasmlouváno jen asi 5 miliard kubíků LNG ročně, zhruba 5 % regionální poptávky. Veřejný souhrn, který by ukázal, že všechny tyto objemy dohromady bezpečně nahradí celý ruský podíl už v říjnu 2027, zatím chybí.

Německé varování v číslech

Experti, kteří varují před ukvapeným přechodem, nemluví do větru. Mají po ruce německá data, a ta jsou výmluvná.

Německo přežilo odchod od ruského plynu po roce 2022 bez fyzického kolapsu dodávek. Zaplatilo ale cenovým a průmyslovým šokem, ze kterého se nevzpamatovalo dodnes. Podle Mezinárodního měnového fondu byly ještě v polovině roku 2025 reálné velkoobchodní ceny elektřiny v Německu téměř dvojnásobné oproti předcovidovému průměru. Maloobchodní ceny elektřiny před zdaněním převyšovaly evropský průměr o 25 až 35 %.

Německá síťová agentura zároveň uvádí, že spotřeba plynu v roce 2024 zůstala o 14 % pod průměrem let 2018–2021. U průmyslu o 12 %. To není úspora, to je ztráta výroby.

Německý svaz chemického průmyslu VCI hlásil za čtvrté čtvrtletí 2024 nový negativní rekord výroby, pokles produkce o 4,2 % oproti předchozímu kvartálu a výhled bez růstu. Institut německé ekonomiky IW pak doložil úbytek stovek tisíc průmyslových pracovních míst, byť ne výhradně kvůli cenám plynu, energetický šok byl jedním z hlavních motorů.

Zopakuje Maďarsko německou chybu?

Situace není totožná. Německo reagovalo v akutní krizi, pod tlakem omezených ruských dodávek a bez času na přípravu. Maďarsko má ještě přibližně rok, existující regionální propojení a vyhlídku na rumunský plyn z Neptun Deep. Ví, jaký je deadline, a může se připravit.

Riziko opakování německého scénáře ale existuje, a leží v jednom konkrétním mechanismu: pokud Budapešť nebude mít včas uzavřené levné kontrakty, bude nahrazovat ruský potrubní plyn drahým spotovým LNG. A právě to je past, do které spadlo Německo. Ne samotný odchod od Ruska, ale drahá a špatně načasovaná náhrada.

Podle nás je klíčové sledovat, co se stane v příštích měsících na kontraktační úrovni. Ministr Kapitány tvrdí, že alternativní zdroje mohou být dostupné za konkurenceschopné ceny. Konkrétní vládní kalkulaci cenového dopadu ale Budapešť dosud nezveřejnila. ACER, unijní regulátor trhu s plynem, to říká přímo: skutečný test cen a bezpečnosti dodávek přijde až v roce 2027.

Co to znamená pro Česko

Maďarský obrat se nás přímo pravděpodobně nedotkne. Česko podle slov premiéra Fialy i ministra Lipavského snížilo závislost na ruském plynu z 98 % na hodnotu blízkou nule. Celková dovozní závislost na plynu jako takovém ale podle MPO zůstává na 84 %, jen už ne primárně ruského původu.

Nepřímý dopad ale vyloučit nelze. Pokud se středoevropské země začnou předhánět o neruský plyn ze stejných zdrojů a terminálů, cenové napětí v regionu poroste. NET4GAS už v roce 2025 zaznamenal oživení tranzitu přes českou soustavu a výrazný nárůst toků směrem na Polsko a Slovensko. Česká plynárenská infrastruktura zůstává pro region klíčová, a s tím přichází i expozice vůči regionálním cenovým výkyvům.

Maďarský obrat je skutečný a politicky odvážný. Jestli bude i ekonomicky úspěšný, závisí na tom, zda Budapešť dokáže do podzimu 2027 proměnit politický závazek v podepsané kontrakty za rozumné ceny. Německo ukázalo, že odejít od ruského plynu lze. Ukázalo ale taky, kolik to stojí, když se to udělá draho.