Ukrajinci za jediný týden zasáhli šest ruských rafinerií a zbrojovku. Putin přišel o tolik, že se těžko vzpamatuje

Noc z 20. na 21. září začala nad Kapotňou u Moskvy. Drony zapálily obě hlavní destilační jednotky rafinerie Gazpromněfť a podle Reuters závod zastavil zpracování ropy úplně. Opravy měly trvat týdny, jenže tahle rafinerie už hořela v červnu a podle Mezinárodní energetické agentury byla tehdy hlášena mimo provoz až do začátku roku 2027. Zářijový zásah tedy nepřišel na čistý list, ale na sotva záplatovanou infrastrukturu. A to byl teprve první den z celého týdne.

Sedm cílů, sedm dní

Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny zveřejnil zásahy v přesném sledu:

Součet kapacit šesti rafinerií činí zhruba 53,6 milionu tun ročně. To odpovídá přibližně 16,5 % celkové instalované ruské rafinérské kapacity, kterou IEA odhaduje na 6,5 milionu barelů denně. Důležité upřesnění: nejde o tvrzení, že celá tato kapacita byla naráz srovnána se zemí. Ale všech šest závodů bylo během jediného týdne zasaženo, u minimálně tří (Moskvy, Permu a Novošachtinska) je veřejně doložena odstávka nebo přerušení provozu.

Iskra: zásah do nervového systému ruských zbraní

Sedmým cílem nebyla rafinerie, ale podnik úplně jiného kalibru. NPP Zavod Iskra v Uljanovsku patří do koncernu Almaz-Antěj a na svém webu se prezentuje jako výrobce polovodičových součástek, Schottkyho diod, optočlenů a mikrovlnných modulů. Nejde o sklad ani montážní halu, jde o technologický podnik s vlastní součástkovou základnou.

Ukrajinský generální štáb ho spojuje s výrobou řízených leteckých střel Ch-59M2 a bojového vozidla systému protivzdušné obrany Pancir-S. Zásah Iskry proto neznamená, že Rusko přestane vyrábět rakety přes noc. Znamená ale zpoždění, přesměrování výroby a zdražení náhradních řešení v segmentu, kde je Rusko kvůli sankcím už tak pod tlakem. Ukrajina tím během jednoho týdne udeřila současně na dvě patra ruské válečné ekonomiky: palivo i elektroniku pro zbraňové systémy.

Proč se z toho Rusko těžko vzpamatuje

Síla těchto útoků nespočívá v jedné explozi. Spočívá v řetězení. IEA uvádí, že drobné škody na primární destilaci lze opravit za jeden až dva týdny, ale vážně poškozené sekundární jednotky vyžadují šest až osm měsíců. A s opakovanými zásahy roste problém s náhradními díly, které kvůli sankcím nejdou snadno sehnat.

Výsledek je vidět v číslech: IEA snížila výhled ruského rafinérského průtoku na průměr čtyři miliony barelů denně pro zbytek roku 2026 i pro rok 2027. Rusko už muselo zakázat vývoz benzínu, leteckého paliva a dieselu. V některých regionech se objevily nedostatky pohonných hmot a stát dočasně snížil kvalitativní normy paliv. To nejsou kosmetické škody, to jsou znaky systému, který ztrácí rezervy.

Za prvních osm měsíců roku 2026 byl podle IEA ruský rafinérský závod úspěšně zasažen v průměru jednou za tři dny. Šest rafinerií za jeden týden je intenzita nad tímto průměrem. A generální štáb v týdenním souhrnu tvrdil, že Ukrajina vyřadila více než 45 % projektovaných kapacit zasažených závodů.

Čím Ukrajina dosáhla tak daleko

Nejde o jednorázový trik, ale o systematicky budovanou schopnost. Ukrajinské ministerstvo obrany na jaře oznámilo, že dosah úderů vzrostl na přibližně 1 750 kilometrů od hranice. Jen v roce 2026 bylo kodifikováno devět nových typů dálkových útočných dronů z celkových 650 nově zavedených bezpilotních systémů.

Prezident Zelenskyj veřejně představil arzenál zahrnující platformy FP-1 s doletem do 1 600 kilometrů, Ljutyj s doletem do 2 000 kilometrů nebo Sičeň s doletem do 1 400 kilometrů. U útoku z 20. září agentura AP citovala Zelenského, že byly použity i domácí střely Flamingo a Pelican v kombinaci s drony. Slabší strana tak drahou a rozptýlenou ruskou protivzdušnou obranu obchází levnějšími, sériově vyráběnými prostředky. Asymetrie dnes neznamená jen počet tanků.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Výpadek ruských rafinérských kapacit se Evropy dotýká hlavně přes cenu dieselu. S&P Global popisuje, že ukrajinské údery spolu s ruskými exportními zákazy utáhly globální trh se středními destiláty a v září vyhnaly rozpětí marží na dieselu nad 100 dolarů za barel i v severozápadní Evropě. Pro české řidiče a dopravce to znamená tlak na cenu nafty, byť nepřímý.

Evropská komise přitom 8. září uvedla, že EU nemá okamžitý problém se zabezpečením dodávek, poptávku kryje vyšší evropská rafinace a alternativní dovozy. Bolí to cenově, ne zásobovacím výpadkem. Přímé zásobování z těchto šesti závodů pro Česko roli nehraje; důležitější je přelévání globálních toků, které se promítá do cenovek na čerpacích stanicích.

Týden mezi 20. a 26. zářím ukázal, že Ukrajina dokáže v krátkém okně zasáhnout ruskou válečnou ekonomiku na dvou úrovních současně, a že Rusko už nemá dostatek rezerv, aby každý takový týden vstřebalo bez následků. Další vlna úderů je podle dosavadního tempa otázkou dní, ne měsíců.