Německo zbrojí jako nikdy. Armáda převzala první Pumu z nové série, která bez milosti rozmetá ruské tanky na 5 km

Dne 28. srpna 2026 sjelo z výrobní linky společného podniku PSM první sériové vozidlo, které Bundeswehr převzal v konfiguraci S1, tedy ve standardu, jenž z Pumy dělá plnohodnotného zabijáka tanků. Nejde o prototyp ani o politický slib. Je to ocelový důkaz, že mašinérie německého přezbrojení se po více než čtyřech letech od vyhlášení „Zeitenwende“ skutečně roztočila. A zakázky, které za ní stojí, mají hodnotu přesahující pět miliard eur.

Co přesně Puma S1 umí a proč se jí mají bát tanky

Puma je pásové bojové vozidlo pěchoty o hmotnosti kolem 43 tun v nejvyšší úrovni ochrany, poháněné motorem o výkonu 800 kW, schopné jet po silnici rychlostí 70 km/h. Hlavní zbraní je automatický kanón MK 30-2/ABM ráže 30 mm, doplněný koaxiálním kulometem MG4 ráže 5,56 mm. To samo o sobě stačí na lehčí obrněnce a pěchotu.

Klíčový rozdíl oproti starším verzím ale přináší integrovaný protitankový systém MELLS, což je německé označení pro izraelskou řízenou střelu Spike LR. Odpalovací zařízení nese dvě střely a je plně propojené s palebným systémem vozidla. Oficiálně doložený dostřel činí 4 000 metrů, tedy vzdálenost, na které posádka Pumy dokáže zasáhnout a zničit těžce pancéřovaný cíl dřív, než se vůbec dostane do účinného dostřelu svého kanónu. Puma S1 střílí na kilometry, nikoli na stovky metrů jako klasická BVP starší generace.

K tomu přidejte vysokorozlišovací denní i noční kamery pro řidiče, střelce i velitele, 360° situační přehled, nejnovější generaci digitálních rádií a systém řízení bojové činnosti, který vozidlo propojuje se zbytkem jednotky v reálném čase. Puma S1 tak nejen vidí dál a přesněji, ale sdílí informace s okolím způsobem, který ruská BMP-3, hlavní protějšek na druhé straně, jednoduše neumí. Ruské vozidlo sice disponuje 100mm kanónem schopným odpalovat řízené střely, ale v oblasti senzoriky, digitálního propojení a především ochrany posádky za západním standardem výrazně zaostává.

Proč Německo zbrojí jako nikdy v novodobé historii

Kořeny obratu sahají k jednomu konkrétnímu datu. 27. února 2022, tři dny po ruské invazi na Ukrajinu, vystoupil kancléř Olaf Scholz v Bundestagu a vyhlásil „Zeitenwende“, dějinný zlom. Oznámil zvláštní fond 100 miliard eur na obranu a závazek trvale překračovat dvouprocentní hranici HDP na vojenské výdaje.

Čísla z roku 2026 ukazují, že to nebyla jen rétorika. Německý obranný rozpočet vyskočil z 62,4 na 82,7 miliardy eur, k nimž se přičítá dalších 25,5 miliardy ze zmíněného zvláštního fondu. Podle NATO zvýšily evropské státy a Kanada výdaje na obranu v roce 2025 meziročně téměř o 20 procent a Německo patří mezi tahouny tohoto trendu.

Pro kontext: po celá devadesátá léta a první dvě dekády nového tisíciletí Bundeswehr systematicky chátral. Chyběly náhradní díly, munice, moderní technika. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, tento přístup brutálně odhalila jako neudržitelný. Teď Berlín dohání, co celá generace politiků zanedbala.

Kolik Pum přijde a kdy budou u jednotek

Samotná zakázka na druhou výrobní sérii má dvě vlny. První objednávku na 50 nových vozidel podepsal Bundeswehr v květnu 2023 za 1,087 miliardy eur včetně DPH. Dodávky z této části mají běžet od konce roku 2025 do začátku roku 2027. Právě z ní pochází čerstvě převzatý kus.

Jenže padesát vozidel nestačí. Proto v prosinci 2025 přišlo masivní rozšíření: dalších 200 Pum za zhruba 4,2 miliardy eur. Smlouva nabyla právní účinnosti v lednu 2026, první kusy z této obří dodávky ale dorazí nejdříve v polovině roku 2028. Souběžně probíhá modernizace 297 starších Pum z prvního losu na standard S1, která má skončit v roce 2029.

Celkový obrázek tedy vypadá takto:

• 350 vozidel prvního losu, postupně modernizovaných na S1
• 50 nových vozidel z druhého losu, dodávky probíhají nyní
• 200 dalších nových vozidel, od poloviny roku 2028

Průmyslový řetězec naznačuje, že výroba poběží ještě dlouho. Firma RENK, dodavatel převodovek, má nasmlouvaný harmonogram od června 2027 do listopadu 2030. Plné nahrazení zastaralých Marderů ve všech jednotkách Bundeswehru tak realisticky spadá do druhé poloviny dekády, spíše s přesahem ke konci třicátých let.

Co přijde po S1 a proč Puma není uzavřená platforma

První dva systémy z nové série nemíří rovnou k bojovým jednotkám. Putují do testovacích center WTD 81 v Gredingu, které se specializuje na elektroniku, interoperabilitu a komunikační systémy, a WTD 91 v Meppenu, kde se ověřují zbraně, munice a ochranné prvky. Nejde o zdržení, ale o standardní postup před širším zavedením.

Zajímavější je, co se rýsuje za horizontem S1. Společnost PSM v červnu 2024 veřejně ukázala, že druhý los ponese také nový systém aktivní ochrany MUSS 2.0 s menší siluetou a širším spektrem detekovaných hrozeb. Demonstrovala i schopnosti proti dronům a takzvaným TSWA, tedy pomalým, nízko letícím hrozbám, s pomocí 40mm granátometu. V éře, kdy ukrajinské bojiště ukazuje, že drony mění pravidla hry, je to signál, že Puma se vyvíjí v reálném čase podle aktuálních válečných zkušeností.

Budoucí standard S2 má přinést další evoluční skok, jehož kontury zatím zůstávají v rovině plánů. Jisté je, že platforma je konstruovaná modulárně a Německo do ní hodlá investovat dlouhodobě.

Co to znamená pro Česko a pro NATO

Pro Českou republiku jako přímého souseda a spojence v NATO má německé přezbrojení hmatatelný význam. Silnější německé těžké pozemní síly zvyšují schopnost aliance bránit východní křídlo a rychleji reagovat na případnou hrozbu. Německo přestává být aliančním černým pasažérem a začíná plnit roli, kterou od něj velikost ekonomiky i geografie vyžadují.

Existuje i přímá průmyslová stopa. Podle serveru CZ Defence firma Quittner & Schimek ze Staré Paky montuje hybridní kabelové svazky pro upgrade Pum, byť oficiální seznam subdodavatelů programu PSM veřejně dostupný není. Je to drobný, ale konkrétní důkaz, že české zbrojovky se do evropských programů zapojují.

Jedna převzatá Puma sama o sobě poměr sil nemění. Ale stojí na začátku řetězce, který má do konce dekády dodat Bundeswehru stovky moderních bojových vozidel za miliardy eur a proměnit německou armádu z podfinancovaného symbolu v reálnou sílu schopnou odstrašit kohokoli, kdo by chtěl testovat hranice NATO.