Šéf NATO přiznal trapnou pravdu: Evropa potřebuje 10 let, aby dokázala bojovat s húsíji. Bez USA nezvládne ani Rudé moře

Mark Rutte na konci září veřejně řekl, co si v Bruselu šeptají roky: Evropa sama nedokáže ani zajistit bezpečnost plavby v Rudém moři, ani provést náročnou údernou operaci. Bez Ameriky ne.

Mark Rutte, generální tajemník NATO i Zdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ukrajiny / Creative Commons / CC
                   

Dne 30. září 2026 vystoupil generální tajemník NATO na Euronews Defence & Space Summit a vracel se k událostem z konce února až poloviny dubna téhož roku, k americké operaci Epic Fury proti íránskému jadernému programu. Evropa, řekl Rutte, „nebyla schopna zničit jadernou kapacitu Íránu“. Neměla k tomu schopnosti. A dodal větu, která rezonuje dodnes: „O húsíje v Rudém moři bychom se měli starat my, ne Američané.“ Horizont, který dal? Deset let. Ne rok, ne dva. Celá dekáda, než bude Evropa schopná nést hlavní břemeno operací, jež dnes za ni táhne Washington.

Co přesně Rutte přiznal, a proč je to tak nepříjemné

Nejde o jednu chybějící loď nebo jeden typ střely. Rutte popsal systémový deficit. Evropa postrádá kombinaci strategických schopností, bez nichž nelze vést dlouhodobou námořně-leteckou kampaň: tankování za letu, strategickou přepravu, průzkum a sledování, námořní situační přehled, zabezpečené komunikace, satelitní kapacity, palivovou infrastrukturu, hluboké přesné údery a dostatečné zásoby munice. Každá z těchto položek je sama o sobě obrovský průmyslový a rozpočtový závazek. Dohromady tvoří propast.

Trapný rozměr celé věci podtrhuje kontrast. Evropské státy a Kanada v roce 2025 zvýšily obranné výdaje o dvacet procent oproti předchozímu roku. Všichni spojenci už splnili dvouprocentní hranici HDP. Peníze tedy tečou, jenže dohnání desetiletí podinvestování a roztříštěné výroby potrvá. Rutte to v červnu na Atlantic Council shrnul jednou větou: Evropa byla příliš dlouho „nadměrně závislá na americké vojenské síle“. A teď za to platí.

Rudé moře: Evropa umí doprovod, ne válku

Námitka se nabízí, vždyť Evropská unie v Rudém moři přece operuje. Ano, operace EUNAVFOR Aspides běží od roku 2024 a Rada EU jí v únoru 2026 prodloužila mandát do konce února 2027. Jenže Aspides je výslovně obranná mise. Chrání civilní lodě, doprovází je přes nebezpečné úseky, zajišťuje svobodu plavby. To je důležitá práce, ale není to totéž co schopnost sama dlouhodobě udržet regionální odstrašení, nést průzkum, zásobování a případné úderné operace proti húsíjským pozicím.

Húsíjské hnutí Ansár Alláh opakovaně útočí na mezinárodní obchodní lodě od října 2023. Podle Světové banky přes průliv Báb al-Mandab a Suezský průplav proudí zhruba třicet procent světové kontejnerové dopravy. V březnu 2024 klesl provoz přes tuto trasu zhruba na polovinu normálu a objížďky kolem Afriky prodlužovaly vzdálenosti až o 53 procent. Pro Česko je dopad nepřímý, ale reálný: ne české lodě, ale ceny, zpoždění a pojištění zboží v evropských dodavatelských řetězcích.

Rutte svým výrokem neříká, že Evropa v oblasti nedělá nic. Říká, že zvládá dílčí obranný doprovod, zatímco rozhodující vrstvu dlouhodobé projekce síly stále nese Amerika. A to je zásadní rozdíl.

Pět tisíc letů, o kterých se moc nemluví

Kontext Ruttova zářijového výroku sahá do jara 2026. Během operace Epic Fury vzlétlo z evropských základen čtyři až pět tisíc amerických letadel. Rutte v květnu jmenoval státy, které umožnily využití svých letišť: Rumunsko, Portugalsko, Řecko, Itálii, Británii, Francii a Německo. Rumunsko schválilo americké tankery, monitorovací techniku a satelitní spojení, zapojilo do toho nejvyšší obrannou radu i parlament. Portugalsko přiznalo 76 přistání na základně Lajes. V Itálii vznikl diplomatický spor: Řím trval na tom, že povolil jen technické a logistické lety, nikoli přímé bojové akce, přičemž se zmiňovaly základny Sigonella a Aviano.

Kompletní veřejný rozpis všech vzletů k dispozici není. Ale i z dílčích příkladů vyplývá jedno: Evropa poskytla infrastrukturu a logistickou podporu. Samotnou údernou schopnost (průzkum, velení, tankování, zásobování a přesné údery v této šíři) dodaly Spojené státy. Rozdíl nebyl jen v politické vůli. Byl ve schopnostech.

Deset let a co za ně Evropa musí stihnout

Ruttův horizont není náhodné číslo. Odpovídá reálným aliančním a evropským plánům. NATO schválilo cestu k 3,5 procenta HDP na jádrové obranné výdaje do roku 2035 a generální tajemník tuto trajektorii výslovně váže na konkrétní schopnostní cíle. Evropská komise k tomu přidala bílou knihu Readiness 2030, která jmenuje priority:

  • Integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana
  • Dlouhodosahové přesné údery
  • Zásoby munice a střel
  • Drony a antidronové systémy
  • Vojenská mobilita
  • Kybernetický a elektronický boj
  • Strategická přeprava a tankování za letu

K financování slouží mimo jiné program SAFE se 150 miliardami eur v dlouhodobých úvěrech. Česká republika v něm má schválený plán s nárokem na 2,06 miliardy eur po podpisu úvěrové smlouvy. Česká vláda zároveň schválila trajektorii nejméně tří procent HDP na obranu do roku 2030 a po aliančním závazku počítá s 3,5 procenta v čistě obranných výdajích do roku 2035. Ministerstvo obrany uvádí, že nové schopnostní cíle se týkají protivzdušné obrany, systémů velení a řízení a logistiky, přesně těch oblastí, které Rutte označuje za evropské mezery.

Největší riziko přitom není nedostatek plánů. Je to tempo výroby, akvizic a odstraňování průmyslové roztříštěnosti. Plány existují. Otázka je, jestli za deset let budou existovat i výsledky.

Co to znamená pro českou bezpečnost

Důležité zpřesnění: Rudé moře a Írán nejsou totéž co alianční kolektivní obrana. Článek 5 Severoatlantické smlouvy a jeho geografické vymezení v článku 6 se primárně vztahují na severoatlantický prostor. Česko nemá automatickou povinnost podílet se na operacích v Rudém moři, takové nasazení se řídí Chartou OSN a politickým rozhodnutím vlády a parlamentu. NATO samo uvádí, že v případě Íránu nešlo o alianci jako celek, ale o jednotlivé spojence a bilaterální dohody.

Ruttova slova proto nejsou zprávou, že Evropa neumí bránit své území. Jsou varováním, že mimo kontinent, na vzdálených obchodních tepnách, v regionálních krizích, ještě nedokáže sama nést hlavní vojenské břemeno. A právě tudy proudí zboží, na kterém závisí i česká ekonomika.

Deset let je dlouhá doba. Dost dlouhá na to, aby se Evropa vyzbrojila. A dost dlouhá na to, aby se mezitím stalo cokoli, na co nebude připravená.

Měla by Evropa bránit Hormuzský průliv a řešit konflikt na Blízkém východě?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jan Boháč

Zobrazit další články