Video: Ruský T-90M sestřelil dron. Vylepšený systém Arena-M mění pravidla hry, na Ukrajině to ale nejspíše nic nezmění

Koncem července 2026 zachytilo video z fronty okamžik, který analytici z britského Janes vyhodnotili jako pravděpodobně první veřejně doložený úspěšný zásah FPV dronu aktivním ochranným systémem Arena-M. Tank, konkrétně T-72B3A, detekoval přilétající hrozbu radarem, výpočetní blok vyhodnotil trajektorii a z kazety na věži odpálil protináboj, který dron zničil ještě před dopadem. Jenže tentýž tank vzápětí zasáhly další drony a byl zničen. V jedné sekvenci se tak odehrál celý příběh: technologie funguje, ale bojiště se jí zatím nepodřídilo.

Jak Arena-M funguje a co je na ní nového

Arena-M není novinkou v tom smyslu, že by vznikla z ničeho. Sovětský svaz experimentoval s aktivní ochranou tanků už v osmdesátých letech; systémy Drozd a původní Arena měly kořeny právě tam, jak dokládá švédský obranný institut FOI. Nová je ale cesta od prototypu k sérii a především softwarový podrežim Antidrone, jehož existenci ruské zdroje veřejně potvrdily 1. ledna 2026.

Princip je přímočarý: víceúčelový radar kolem věže nepřetržitě sleduje okolí, počítač vyhodnocuje trajektorii přilétajícího objektu a z jedné z až dvanácti kazet odpálí úzce směrovaný protináboj. Původně byl systém navržen proti protitankovým řízeným střelám a granátům RPG. Podrežim Antidrone rozšiřuje detekční a výpočetní parametry tak, aby radar dokázal zachytit i menší a pomalejší cíle, typicky FPV drony s kumulativní hlavicí.

Sériové osazování Arena-M na tanky T-90M a T-72B3M Rusko veřejně přiznalo 21. února 2025. V červenci 2026 už ruská média popisovala výcvik frontových osádek T-72B3A, které systém aktivují při přesunech mezi úkryty a palebnými pozicemi, tedy v nejzranitelnější fázi boje.

Proč se mluví o změně pravidel

Dosud měly ruské tanky proti dronům v zásadě tři vrstvy obrany: improvizované „želví pancíře“ z ocelových plechů a sítí, elektronické rušení a modlitbu. Želví nástavby podle studie britského think-tanku RUSI často omezují pohyb věže natolik, že z tanku dělají spíš samohybné dělo s omezeným výhledem. Elektronické rušení přeruší spojení operátora s dronem, ale samo o sobě hrozbu fyzicky neodstraní, a stále sofistikovanější drony s autonomním navedením na poslední úsek letu ho dokážou obejít.

Arena-M je kvalitativně jiná odpověď. Tank poprvé dostává vlastní automatizovanou vrstvu, která hrozbu fyzicky ničí ještě před dopadem. Pro ukrajinského operátora dronu to znamená zásadní komplikaci:

• Musí hledat slepé úhly systému (Arena-M nemá zadní radar).
• Musí počítat s tím, že první dron může být sestřelen, a připravit druhou vlnu.
• Musí měnit osu náletu a cílit na méně chráněná místa vozidla.

V prostředí, kde podle RUSI drony způsobují 60 až 70 procent poškození či zničení ruských systémů, i dílčí schopnost sestřelovat FPV nutí protistranu přehodnotit taktiku. To je reálná změna pravidel, ne na úrovni celé fronty, ale na úrovni jednotlivého souboje.

Proč to frontu nezmění

Tady začínají tvrdá čísla a tvrdá realita. Janes odhaduje celkový ruský park T-90M zhruba na pět set kusů, ale kolik z nich skutečně nese kompletní sadu Arena-M (radar, výpočetní blok, interceptorovou munici), z otevřených zdrojů nevyplývá. I kdyby Uralvagonzavod vyráběl 150 až 200 nových T-90M ročně, výrobní kapacita samotného systému Arena-M a jeho munice je samostatné úzké hrdlo.

Dvanáct efektorů na jednom tanku zní dobře, dokud si člověk neuvědomí, co to znamená v praxi. Ukrajinská strana běžně nasazuje na jeden cíl víc dronů postupně nebo z různých směrů. Stačí dvanáct pokusů, nebo útok zezadu, kde radar chybí, a tank je opět nahý. Conflict Intelligence Team při prvním frontovém pozorování v červenci 2026 výslovně napsal, že z jediného videa nelze účinnost systému vyhodnotit. A právě to video ukázalo, jak tank po pravděpodobném úspěšném interceptu jednoho FPV nakonec zničily další drony.

Navíc samotná role tanku se na Ukrajině proměnila k nepoznání. Ruská reportáž z března 2026 popisuje, že velitel T-90M na krasnolimanském směru vede palbu převážně z uzavřených pozic nepřímou střelbou, ne proto, že by to byla optimální taktika, ale proto, že množství dronů prakticky znemožňuje přímý boj na čáře dotyku. Arena-M může zvýšit šanci, že se tank dostane z úkrytu na palebnou pozici živý. Nevrací mu ale svobodu masového obrněného průlomu, kterou dronová válka rozebrala na kusy.

Srovnání se světem: Trophy jako měřítko

Nejpřímější srovnání nabízí izraelský systém Trophy od firmy Rafael. Operuje od roku 2009, je bojově prověřený v několika konfliktech, pokrývá 360stupňový azimut a výrobce deklaruje schopnost řešit i souběžné hrozby včetně bezpilotních prostředků. Arena-M proti tomu nabízí nově deklarovaný protidronový režim, ale veřejně doloženou bojovou stopu má teprve z roku 2026 a chybí jí zadní pokrytí.

Jihokorejská Hanwha Systems aktivní ochranné systémy vyvíjí, ale v otevřených zdrojích chybí srovnatelně průkazná bojová data. U čínských APS je situace obdobná. Arena-M je tak spíš v pozici systému, který teprve dokazuje, co umí, zatímco Trophy už má za sebou dekádu reálného provozu.

Co to znamená pro Česko a Západ

Česká Aerorozvědka dodává Ukrajině FPV i kamikaze drony, ale také průzkumné a protidronové prostředky. Arena-M technicky ohrožuje jakýkoli dron s klasickým letovým profilem v terminální fázi útoku; nereaguje na „národnost“, ale na trajektorii. Odpovědí ale není méně dronů. Evropská unie v rámci EU-Ukraine Drone Alliance staví vedle sebe rozvoj dronových i protidronových kapacit současně. CSIS zároveň ukazuje trend k autonomnějšímu navedení na poslední úsek letu a zásahům na zranitelná místa vozidla, přesně ten typ adaptace, kterou bude Arena-M dál vyvolávat.

Arena-M je pro Rusko důležitý krok a nepřímé přiznání, jak vážný problém FPV drony představují. Nejde už o přidávání klecí a rušiček, ale o pokus dát tanku vlastní mikroprotivzdušnou obranu. Jenže jeden sestřelený dron nedělá nezranitelný tank, dělá jen dražší cíl.