Ukrajinské útočné pušky Vulcan se objevily u indonéských speciálních sil. Kyjev si tiše buduje nový exportní trh

Fotografie, které zveřejnil indonéský obranný zdroj KERIS Reborn a na které upozornil ukrajinský server Militarnyi, ukazují příslušníky speciálního sboru Kopasgat s útočnými puškami Vulcan od ukrajinské firmy InterProInvest. Žádná tisková konference, žádné slavnostní předání, žádný veřejně dohledatelný kontrakt. Jen několik snímků, které prozrazují víc než lecjaké diplomatické komuniké. Uprostřed války trvající přes čtyři roky Kyjev dokázal dostat vlastní zbraň do rukou zahraniční elitní jednotky, a udělal to bez velkého rozruchu.

Puška, která zkrátila Kalašnikova, ale nechala mu hlaveň

Vulcan není zbraň, která by vznikla na zelené louce. Její kořeny sahají do roku 2005, kdy hlavní konstruktér Serhij Luhovskyj začal pro potřeby ukrajinské bezpečnostní služby SBU přetvářet platformu Kalašnikova do uspořádání bullpup, tedy s pouzdrem závěru a zásobníkem posunutým za pistolovou rukojeť, až do oblasti ramene střelce. Výsledkem byl prototyp nazvaný Malyuk.

Po roce 2014 a začátku bojů na Donbase přišly nové požadavky od vojenské rozvědky. Luhovskyj v rozhovoru pro Army FM uvedl, že z původního Malyuku zůstalo v přepracované verzi asi dvacet procent prvků. Zbraň dostala šifru Vulcan a konstruktér dodnes trvá na tom, že označení „Vulcan-M“, které koluje internetem, není oficiální.

Co z Kalašnikova zůstalo? Princip plynového automatu, otočný závorník a kompatibilita se sovětskými zásobníky. Co se změnilo, je prakticky všechno ostatní:

• Celková délka: 712 mm při hlavni 415 mm, tedy plnohodnotná hlaveň v těle kratším než klasický AK-74
• Hmotnost: 3,8 kg
• Ráže: 5,45 × 39 mm, 7,62 × 39 mm i 5,56 × 45 mm NATO
• Kadence: 660 ran za minutu
• Účinný dostřel: 500 metrů
• Ergonomie: oboustranná obsluha, přestavitelná nabíjecí páka, dlouhá lišta Picatinny, úpravy proti úniku zplodin do obličeje střelce

Právě trojice dostupných ráží je z exportního hlediska klíčová. Vulcan není uzamčený v postsovětském muničním světě, varianta v ráži 5,56 × 45 mm ho otevírá i zákazníkům zvyklým na standard NATO.

Kopasgat: ne ledajaká jednotka

Indonéský sbor Kopasgat není běžná pěchotní brigáda. Podle oficiálního profilu jde o speciální pozemní bojovou sílu indonéského letectva se schopností působit ve vzduchu, na moři i na zemi. Jeho zvláštní rolí je obsazení, obrana a zprovoznění letišť a dalších objektů letecké infrastruktury. V rámci sboru navíc operuje elitní jednotka Satbravo 90, zaměřená na protiteroristické a vysoce rizikové operace.

Pro takový typ úkolů dává kompaktní bullpup s plnohodnotnou hlavní přímou taktickou logiku. Boj v zástavbě kolem letištních budov, v úzkých chodbách terminálů, při výsadcích z vrtulníků, všude tam rozhoduje každý centimetr celkové délky zbraně, ale zároveň nesmí klesnout přesnost a účinný dostřel. Vulcan se svými 712 milimetry nabízí přesně tento kompromis.

Kolik pušek Kopasgat obdržel, kdy k dodávce došlo a jaký je jejich aktuální status, veřejně známo není. Nejpravděpodobnější scénář je menší testovací nebo omezená dodávka, nikoli plošné přezbrojení celého sboru.

Proč zrovna Indonésie, a proč tiše

Vazba mezi Jakartou a Kyjevem v obranné oblasti není novinkou. Indonésie ratifikovala dohodu o obranné spolupráci s Ukrajinou zákonem č. 4/2020 a indonéské ministerstvo obrany tehdy výslovně zmínilo spolupráci v oblasti vojenské techniky, logistiky, vzdělávání i obranného průmyslu. Infrastruktura pro obchod tedy existovala dávno předtím, než se pušky Vulcan objevily na fotografiích.

Slovo „tiše“ v tomto kontextu neznamená tajně. Znamená bez velké mediální kampaně, bez tiskové konference s podpisy smluv před kamerami. Ukrajina od 1. července 2026 oficiálně spustila mechanismus kontrolovaného exportu domácích zbraní a technologií, krok, který kabinet oznámil veřejně. Pravidla jsou přísná: výrobce musí zároveň plnit domácí obranné zakázky, stát rozhoduje podle typu zboží i země příjemce. A dvacet procent výnosů z exportu hotových obranných výrobků putuje do zvláštního státního fondu pro rozvoj obranného průmyslu. U komponent je to dokonce třicet procent.

Případ Vulcanu do tohoto rámce zapadá jako první veřejně viditelná stopa. Ne jako velký kontrakt, ale jako signál, že mechanismus funguje.

Vulcan ve světě bullpupů

Jak si ukrajinská puška stojí vedle zavedených konkurentů? Srovnání s nejrozšířenějšími bullpupy ukazuje, že Vulcan hraje ve stejné váhové kategorii, ale s odlišnou filozofií.

Steyr AUG A3 i Tavor X95 jsou od základu navržené jako bullpupy, s desetiletími vývoje a nasazení v desítkách armád. Vulcan je proti nim konstrukčně jiný příběh, hluboká přestavba existující platformy, která ale přináší jednu výhodu, kterou západní konkurenti nenabízejí: kompatibilitu s ekosystémem AK včetně zásobníků a variantu v ráži 7,62 × 39 mm. Pro země, které provozují sovětskou a postsovětskou techniku a nechtějí přecházet na úplně novou logistiku, je to praktický argument.

Česká armáda mimochodem směřuje jinam. Standardem je klasicky koncipovaná útočná puška CZ BREN 2 a veřejně dohledatelný program nákupu bullpup pušek v otevřených zdrojích neexistuje.

Malá zakázka, velký signál

Podle údajů ukrajinského ministerstva obrany domácí obranný průmysl v současnosti pokrývá přes padesát procent potřeb ozbrojených sil a výrobní kapacita během plnohodnotné války vzrostla padesátinásobně. Ukrajina už není jen příjemcem zahraniční pomoci, je i výrobcem, který hledá odběratele.

Vulcan v rukou indonéského Kopasgatu není objemově velký exportní průlom. Ale je to první veřejně zdokumentovaný případ, kdy ukrajinská ruční zbraň pronikla do výzbroje zahraniční elitní jednotky. Pro zemi, která potřebuje každou korunu na obranu a zároveň buduje průmyslovou budoucnost, má taková reference hodnotu, kterou žádná reklamní kampaň nenahradí.