Ruské třítunové bomby jsou proti ukrajinské taktice k ničemu. Bojí se vyslat desítky Su-34 a udeřit drtivě

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři a půl roku a frontová linie se proměnila v krajinu, kde se velké opěrné body z dob Bachmutu nebo Avdijivky rozpadly do stovek drobných, sotva viditelných pozic. Tři až pět vojáků v úzké liščí noře, propojené zákopoví uzly, mezi nimiž prostor hlídají FPV drony. Proti takovému cíli je třítunová plánující puma FAB-3000 s naváděcím kitem UMPK jako kladivo na komára, technicky schopná ho zasáhnout, ale ekonomicky i takticky absurdní. A vyslat desítky bombardérů Su-34 najednou, aby jeden úsek fronty zasypaly pumami a přesytily protivzdušnou obranu? To by vyžadovalo riskovat drahé pilotované stroje proti vrstvené PVO, jejíž páteří jsou systémy Patriot a SAMP/T. Rusko si to nemůže dovolit.

Tři tuny na tři vojáky

FAB-3000 je sovětská volně padající puma ráže 3 000 kg, kterou Rusko opatřilo modulem UMPK, sadou sklopných křídel a satelitního navádění, díky níž se z hloupé bomby stává klouzavá střela s dosahem odhadovaným na desítky kilometrů. Nosičem je zpravidla taktický bombardér Su-34 „Fullback“, letoun s maximální bojovou zátěží 8 500 kg, což znamená, že jediná FAB-3000 s kitem zabere podstatnou část jeho kapacity a prakticky vyloučí nesení dalších zbraní ve stejném letu.

Proti velkým pevným cílům, budovám, skladům, betonovým fortifikacím, dává taková zbraň smysl. Exploze třítonové hlavice dokáže srovnat celý blok zástavby. Jenže ukrajinská obrana se v průběhu roku 2025 a 2026 posunula jinam. Brigádní generál Vasyl Syrotenko v rozhovoru pro Forbes popsal přechod k systému malých rozptýlených jednotek v nízkopodpisových postaveních, úzkých zákopech, liščích norách a zesílených úkrytech, které jsou z výšky prakticky neviditelné. Prostor mezi uzly kontrolují drony, nikoli souvislé linie pěchoty.

Výsledek je prostý: FAB-3000 zničí obrovský kus terénu, ale v něm často není nic, co by za třítonovou pumu stálo.

Proč Rusko neútočí masivně

Logická odpověď na rozptýlenou obranu by byla soustředit větší počet Su-34 nad jeden úsek fronty a v krátkém čase doručit takový objem pum, aby ruská strana přesytila ukrajinskou PVO a dosáhla místního zhroucení obrany. Něco jako letecký ekvivalent dělostřelecké přípravy. K tomu ale nedochází, a důvody jsou tři.

Za prvé, ztráty. Ukrajinské ministerstvo obrany výslovně uvádí Su-34 mezi cíli sestřelenými systémy Patriot. Databáze Oryx eviduje u Su-34 desítky vizuálně potvrzených ztrát a poškození od začátku invaze. Každý ztracený Fullback je nenahraditelný v horizontu měsíců; Rusko sice průběžně doplňuje flotilu, ale tempo výroby nestačí na to, aby si mohlo dovolit riskovat velkou formaci v jednom časovém okně.

Za druhé, přehled. Letouny NATO AWACS podnikly od začátku války stovky letů podél východního křídla Aliance a průběžně monitorují vzdušný prostor nad Ukrajinou. Velká formace Su-34 by byla detekována dávno před dosažením odpalovací vzdálenosti, což ukrajinské PVO dává čas na přípravu.

Za třetí, vrstvená obrana. Vedle Patriotů disponuje Ukrajina i francouzsko-italskými systémy SAMP/T. Podle společné francouzsko-ukrajinské deklarace z roku 2026 Francie a Itálie urychlily dodávky střel Aster 30 a dočasně vyslaly dva komplexy SAMP/T. Jeden odpalovač Patriot pojme buď čtyři střely PAC-2, nebo šestnáct střel PAC-3, to znamená, že i relativně malý počet baterií dokáže v krátkém čase zpracovat více cílů najednou.

Rusko tak zůstává u opatrného modelu: Su-34 vypouštějí klouzavé pumy ze vzdálenosti 30 až 90 kilometrů od cíle, v malých formacích, a vracejí se. Bezpečné, ale nedrtivé.

Kladivo hledá hřebík, který neexistuje

Studie britského think-tanku RUSI o taktickém vývoji války popisuje dilema, v němž se ukrajinská pěchota ocitá: statická ochrana proti FPV dronům vyžaduje zakopání, ale zakopané pozice jsou zranitelnější vůči klouzavým pumám, protože se nemohou rychle přesunout. Ukrajina na to reaguje právě rozptýlením, čím menší a četnější pozice, tím méně se vyplatí na každou z nich použít těžkou pumu.

Pro srovnání: izraelská přesně naváděná munice SPICE 250 od firmy Rafael váží 125 kg, má dosah kolem 100 km a udávanou přesnost (CEP) 1–3 metry. Na jednom nosném racku se vejdou čtyři kusy. Jeden letoun tak může v jednom letu zasáhnout čtyři oddělené malé cíle s chirurgickou přesností a minimálními vedlejšími škodami. FAB-3000 představuje opačnou filozofii, jeden obří zásah s obrovským destrukčním poloměrem. Proti liščí noře se třemi vojáky je relevantnější víc lehkých přesných zásahů než jedna bomba, která změní půl hektaru v kráter.

Rusko teoreticky dokáže vyvinout lehčí přesnou klouzavou munici, průmyslová a nosičová báze existuje a UMPK kity se vyrábějí ve velkém. Tempo, s jakým by ale Moskva zvládla škálovat přesné navádění odolné proti rušení a integrovat ho na menší munici, zůstává z otevřených zdrojů neznámé.

Střely, bez kterých to padne

Celý systém ukrajinské obrany proti ruskému letectvu stojí a padá s průběžným doplňováním interceptorů. Ukrajinská vláda uvádí, že přibližně 95 % střel Patriot k ní proudí přes mechanismus PURL (Priority Ukraine Requirements List). Na červnovém Ramsteinu 2026 bylo do tohoto kanálu přislíbeno zhruba 25 miliard korun na střely PAC-3 a Německo zvlášť přidalo přes 5 miliard korun na další munici pro Patrioty.

Česká republika v tomto systému hraje jinou roli. Ve veřejně odtajněných přehledech české vojenské pomoci Patriot nefiguruje; Praha se profiluje hlavně přes tanky, bojová vozidla pěchoty, houfnice a především velkorážovou dělostřeleckou munici v rámci české muniční iniciativy. České ministerstvo obrany pouze potvrdilo, že v listopadu 2022 poslalo do USA žádost o informace k možnému pořízení Patriotů pro vlastní armádu. Naproti tomu Polsko veřejně přiznalo darování střel do systému Patriot.

Přesný počet funkčních baterií a skladové zásoby interceptorů na Ukrajině jsou z pochopitelných důvodů neveřejné. Jisté je, že dokud rakety proudí, ruské letectvo zůstává na distanc. Jakmile by tok vyschl, Su-34 by získaly svobodu pronikat hlouběji, a tehdy by i FAB-3000 znovu našla své cíle.

Co to znamená pro frontovou linii

Neschopnost Ruska přetavit ničivou sílu třítunových pum do rychlého průlomu neznamená, že fronta zamrzla. Boje pokračují, malé ruské útočné skupiny po dvou až třech lidech infiltrují podél lesních linií, dělostřelectvo dál pracuje a drony obou stran loví všechno, co se pohne. Posuny se ale měří na stovky metrů, ne na kilometry, a každý z nich stojí nepřiměřené ztráty.

Rusko má stále ničivou sílu. V roce 2026 ji ale neumí levně a bezpečně přetavit v rychlý průlom proti obraně, která se záměrně rozpadla na cíle příliš malé na třítunovou bombu a příliš četné na to, aby je šlo zasáhnout všechny najednou.