NATO dostane 155mm střelu s náporovým motorem, která promění houfnice v raketomety. Uletí 140 km rychlostí Mach 3

Představte si, že dělostřelecká baterie vypálí z klasické houfnice granát, a ten místo toho, aby po několika desítkách kilometrů dopadl na zem, rozloží stabilizační plochy, nastartuje vlastní motor a letí dál. Rychlostí přes trojnásobek rychlosti zvuku, řízeně, přesně, až do vzdálenosti přes 140 kilometrů. Přesně to slibuje střela Sceptre, oficiálně označovaná jako TRBM 155HG. Není to raketometná salva ani balistická raketa. Je to 155mm dělostřelecká munice, kterou obsluha nabije do téže houfnice, z níž dosud pálila konvenční granáty s dostřelem kolem 30 až 40 kilometrů. Rozdíl je v tom, co se stane po výstřelu.

Jak funguje střela s náporovým motorem

Běžný dělostřelecký granát po opuštění hlavně jen ztrácí energii. Letí po balistické křivce, brzdí ho odpor vzduchu a gravitace ho stahuje k zemi. Sceptre funguje jinak. Střela přežije extrémní přetížení při výstřelu, Tiberius Aerospace uvádí hodnoty kolem 18 000 g, a poté aktivuje kapalinový náporový motor, takzvaný ramjet. Tento typ pohonu nemá kompresor ani turbínu. Vzduch se do spalovací komory dostává čistě díky rychlosti letu: při nadzvukových rychlostech se okolní atmosféra doslova vtlačuje dovnitř, mísí se s palivem a hoří. Podle NASA je ramjet jedním z nejjednodušších a nejefektivnějších motorů využívajících atmosférický vzduch, ale potřebuje být nejdřív rozběhnut na dostatečnou rychlost, což v tomto případě obstará samotný výstřel z houfnice.

Střela pak letí ve velké výšce rychlostí přes Mach 3 (přibližně 3 700 km/h), naváděná hybridní kombinací GPS a inerciálního systému, s řídicími kachními plochami pro korekci dráhy. Výsledkem je munice, která se chová spíš jako řízená střela než jako granát.

Proč se mluví o proměně houfnic v raketomety

Formulace zní provokativně, ale drží logiku. Dosud platilo jasné dělení: houfnice pálí na desítky kilometrů, raketomety typu HIMARS s municí GMLRS zasahují cíle ve vzdálenosti 70 až 150 km a taktické balistické střely ATACMS operují na zhruba 300 km. Každá úroveň vyžaduje vlastní odpalovací platformu, vlastní logistiku, vlastní zásobovací řetězec.

Sceptre tuto hierarchii narušuje. Houfnice, ať už americká M109, německá PzH 2000, francouzský CAESAR nebo britský AS90, zůstává stejná. Žádná úprava odpalovače, žádný nový nosič. Mění se jen munice v komoře. A s ní se mění i to, kam houfnice dosáhne:

• Konvenční granát: 25 až 40 km podle typu a náplně
• Excalibur (GPS-naváděný): 40 až 70 km podle délky hlavně
• Sceptre (ramjetový): přes 140 km (tvrzení výrobce)
• GMLRS (raketometná munice): 70 až 150 km
• ATACMS (taktická balistická střela): cca 300 km

Houfnice se tedy nestává raketometem v doslovném smyslu, nepálí salvy z kontejnerů. Ale získává schopnost, která byla dosud vyhrazena výrazně dražším a počtem omezenějším raketovým systémům. Pro velitele dělostřeleckého praporu to znamená, že může vést přesnou palbu na velitelství, sklady munice nebo logistické uzly hluboko za frontovou linií, aniž by čekal na přidělení raketometné baterie.

Co je ověřené a co zatím zůstává slibem

Tady je důležité odlišit fakta od firemních tvrzení. V dubnu 2026 Tiberius oznámil, že úspěšně zapálil kapalinový ramjet vypálený z NATO-standardní 155mm houfnice; podle firmy šlo o světový primát. Test ověřil přežití elektroniky a motoru při přetížení kolem 18 000 g, stabilní letovou dynamiku a řízené rozvinutí stabilizačních systémů za letu.

Co zatím ověřené není: plný dostřel 140 km v operačních podmínkách, sériová přesnost, odolnost navedení proti elektronickému rušení ani certifikace pro konkrétní houfnicové systémy. Firma sama hovoří o nutnosti dalších zkoušek a validace na větších vzdálenostech.

Důležitý kontext ale dodává americká armáda. Její vlastní program XM1155/ERAMS řeší totéž, prodloužení dostřelu 155mm munice pomocí pohonu po výstřelu. A Boeing s norským Nammem už v říjnu 2023 testoval vlastní ramjetovou 155mm střelu. Sceptre tedy není osamělý marketingový nápad jednoho startupu. Je součástí širšího oborového trendu, který potvrzují i velké zbrojovky a armádní akvizice.

Americko-britská architektura s ambicí pro celé NATO

1. října 2026 Tiberius podepsal smlouvu v hodnotě 500 milionů dolarů (zhruba 12 miliard korun) na výrobu, licencování a distribuci Sceptre v americko-britském rámci. Britské ministerstvo obrany přitom figurovalo jako takzvaný první zákazník už od září 2025, kdy zadalo vývojový kontrakt.

Model, který Tiberius prosazuje, firma nazývá Defense-as-a-Service. Myšlenka je prostá: technologii vyvinout a otestovat centrálně, ale výrobu licencovat kvalifikovaným partnerům v aliančních zemích. Každý spojenec si tak může střelu vyrábět doma, nad společným technickým základem, bez nutnosti stavět paralelní vývojový program od nuly. Konkrétní evropští kontinentální zákazníci zatím oznámeni nebyli, ale celá konstrukce programu míří právě k širší alianci.

Pro českou armádu je to relevantní téma. Přezbrojení na houfnice CAESAR 8×8 CZ ráže 155 mm/52 kalibrů pokračuje, první kusy má dostat 13. dělostřelecký pluk v průběhu roku 2026. Pokud Sceptre skutečně funguje bez úpravy odpalovače na jakékoli NATO-standardní 155mm platformě, české houfnice patří mezi přirozené kandidáty. Veřejný český akviziční signál pro tuto munici sice zatím neexistuje, ale české jednotky působí v předsunutých aliančních uskupeních na Slovensku, v Lotyšsku i Litvě, právě tam, kde by 140kilometrová přesná palba z běžné houfnice měla největší smysl.

Závod, který teprve začíná

Ramjetová dělostřelecká munice není jen západní záležitost. V Rusku existují přinejmenším patentové stopy k 152mm střelám s obdobnou architekturou, byť veřejně doložený zavedený systém srovnatelných parametrů se v otevřených zdrojích najít nepodařilo. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, přitom den za dnem ukazuje, že dostřel a přesnost dělostřelectva rozhodují o životech i o území. Sceptre zatím není hotová zbraň na bojišti, je to technologický milník a průmyslový slib. Ale pokud se potvrdí, co Tiberius tvrdí, pak každá aliační houfnice s bednou této munice získá schopnost, za kterou se dnes platí raketometem.