Rusko ukázalo bezposádkový T-72B3M se dvěma 30mm kanony ve stylu BMPT. Z robota buduje rodinu bojových strojů

Na střelnici Čebarkul se začátkem října 2026 odehrála scéna, která ještě před pár lety patřila spíš do prezentací zbrojních veletrhů než na vojenské cvičení. Po poli se pohyboval čtyřicetitunový kolos na podvozku T-72B3M, bez jediného člověka uvnitř. Vedle něj jel druhý, vizuálně odlišný: místo klasické tankové věže nesl nízkoprofilovou neobydlenou věž se dvěma 30mm kanony. Oba stroje řídil operátor z odděleného obrněného velitelsko-řídicího vozidla vzdáleného zhruba tři kilometry. Ruský program Šturm tím přestal být příběhem jednoho prototypu a začal se tvářit jako modulární rodina těžkých bojových robotů. Otázka zní, kolik z toho je reálná schopnost a kolik propagandistická fasáda.

Co přesně Rusko ukázalo, a co ne

Oficiální telegram Uralvagonzavodu, výrobce obou vozidel, po cvičení výslovně oddělil dvě bezposádkové konfigurace na šasi T-72B3M od klasického osádkového BMPT „Spiridon“, který na cvičení zajišťoval krytí útočné skupiny. Jedna bezosádková varianta nese zkrácený 125mm kanon 2A46M, zkrácení hlavně souvisí s patentovou dokumentací Uralvagonzavodu, kde se mluví o „útočném tanku“ určeném pro boj v zástavbě a omezeném prostoru, včetně buldozerového vybavení. Druhá varianta přišla s dvojicí 30mm automatických kanonů 2A42, tedy ve výzbrojní logice blízké bojovému vozidlu podpory tanků BMPT.

Důležité je, co veřejně doloženo není: výrobní počty, harmonogram zavedení do jednotek ani potvrzení, že by vozidla prošla reálným bojovým nasazením. Podle Army Recognition sekundární analýza spojuje dvoukanonovou věž s patentovou dokumentací ruského úřadu FIPS, ale plný původní dokument se nepodařilo nezávisle ověřit. Stav k říjnu 2026 odpovídá spíš fázi rozšiřovaných demonstrátorů než sériově zavedené rodině v útvarech.

Proč dvě 30mm hlavně a proč to není jen „Terminátor bez lidí“

Klasický BMPT Terminátor, který ruská armáda nasadila i na Ukrajině, je osádkový stroj s pětičlennou posádkou. Nese dvojici 30mm kanonů 2A42 (kadence každého až 550 ran za minutu, efektivní dostřel proti pozemním cílům kolem 4 km), čtyři protitankové řízené střely Ataka-T, spřažený kulomet PKTM ráže 7,62 mm a dva automatické granátomety AG-17D. Jde o plnohodnotné vozidlo palebné podpory, které má chránit tanky před pěchotou, lehkou technikou a nízkoletícími hrozbami.

Předvedený Šturm ve verzi podobné BMPT sdílí palebnou logiku (vysoká kadence, hustota palby, potlačování prostoru), ale mění architekturu zásadně:

• Neobydlená věž s nižším profilem, tedy menší cíl na bojišti.
• Žádná posádka uvnitř, operátor sedí v odděleném řídicím vozidle.
• Závislost na datovém spojení, zranitelnost se přesouvá z lidí na antény, optiku a komunikační linku.

Veřejně dostupné záběry zatím nepotvrzují, že by bezosádková verze nesla i raketovou a granátometnou výzbroj Terminátoru. Nejde tedy o prostou kopii bez lidí, ale o novou odnož stejného taktického myšlení: kontinuální potlačovací palba proti pěchotě, zákopům a lehce obrněným cílům, tentokrát bez rizika ztráty posádky v prvním sledu.

Rodina na starém podvozku: pragmatismus, ne revoluce

Program Šturm nebyl vymyšlen včera. Analýza lotyšského obranného resortu a estonského ICDS z roku 2021 popisovala koncepci čtyř variant na bázi T-72B3:

• Se zkráceným 125mm kanonem (útočný tank).
• S dvojicí 30mm kanonů (palebná podpora ve stylu BMPT).
• S raketometem / reaktivním plamenometem Šmel-M.
• S nosičem 220mm termobarických raket.

Veřejně fyzicky ukázané jsou zatím dvě z nich. Zbývající dvě zůstávají v rovině koncepce a patentových dokumentů.

Volba podvozku T-72B3M není náhoda. Tank T-72 v různých verzích tvoří páteř ruské obrněné masy už desítky let, je početný, servisně zvládnutý, průmyslově dostupný a relativně levný. Patentové texty Uralvagonzavodu výslovně zmiňují modernizace na bázi existujících tanků T-72, T-80 i T-90, ale právě sedmdesátdvojka je logický „nosič rizika“: stroj, který je cennější jako postradatelná platforma v prvním sledu než jako muzejní exponát na dvoře kasáren. Ušetřit tříčlennou osádku a obětovat starý podvozek, to je kalkulace, která dává ekonomický i lidský smysl ve válce trvající už více než čtyři roky.

Západní a ukrajinská odpověď: jiná cesta, stejný směr

Západ nepracuje na „robotickém hlavním bojovém tanku“ ve třídě 40+ tun. Estonský Milrem MRCV/Type-X váží kolem 12,5 tuny bez nákladu, nese kanon ráže 25–30 mm a deklaruje komunikační dosah do 40 km. Americký Textron RIPSAW M5 je modulární hybridní UGV o hmotnosti zhruba 10,5 tuny, schopný nést střední kanon nebo ženijní nástavby. Oba jdou cestou lehčích, modulárních nosičů, ne přestavbou starých tanků.

Ukrajina volí masovost. Od začátku roku 2026 podle oficiálních údajů ukrajinského resortu obrany zakontrahovala přes 22 000 bezosádkových pozemních vozidel, převážně logistických a ženijních. Mezi ozbrojenými příklady vyniká Zmij Droid 12.7 s dálkově ovládaným 12,7mm modulem, ale hmotnostně i palebně jde o jinou kategorii než Šturm.

Česká armáda na trend reaguje systematicky. V červnu 2026 schválila koncepci zavádění bezosádkových pozemních vozidel, buduje specializovaný polygon NATEP UGV a na cvičení Drone Shield 2026 v Lipníku nad Bečvou testovala desítky pozemních robotů za účasti firem z NATO. Domácí VOP CZ představil čtvrtou generaci UGV TAROS s obojživelnou schopností a nosností až 1 000 kg. Nejde o těžkou bojovou platformu srovnatelnou se Šturmem, ale o budování ekosystému, který umožní na podobné hrozby reagovat.

Co z toho plyne pro bojiště

Skutečná hodnota Šturmu neleží v samotné „robotizaci tanku“, ta je technicky zvládnutelná už roky. Leží v tom, že Rusko se pokouší proměnit svůj nejpočetnější a nejdostupnější tankový podvozek v postradatelný první sled, kde operátor zůstává v relativním bezpečí tři kilometry vzadu. Verze se 125mm kanonem má prolomit opevnění, verze se dvěma 30mm kanony má potlačit prostor a chránit útočící pěchotu. Jedna varianta je úder, druhá doprovodná palebná clona.

Limity jsou ale zřejmé. Dálkové řízení na vzdálenost tří kilometrů je v prostředí nasyceném elektronickým bojem, FPV drony a dělostřeleckým tlakem extrémně křehké. Zranitelnost se přesouvá z osádky na datové linky, senzory a velitelské vozidlo, a právě to se stává prioritním cílem. Neověřené zprávy z následných reportů navíc naznačují, že při ukázce na Čebarkulu docházelo k problémům se spojením a mobilitou vozidla, byť tyto informace nemají nezávislé potvrzení.

Program Šturm je reálně existující demonstrátor s ambicí stát se rodinou, ne prokázaná nová převaha. Ale podcenit ho by bylo chybou, protože na moderním bojišti rozhoduje ten, kdo dokáže poslat stroj tam, kam by člověka poslat nemohl.