„Mysleli jsme si, že je to nenapadne.“ Putin dělá z Ruska oběť války, kterou sám rozpoutal. Kvůli zcela nečekaným útokům

Dne 15. října 2026 vystoupil ruský prezident na fóru Dělovaja Rossija před stovkami podnikatelů a řekl větu, která by v jakémkoli jiném konfliktu zněla jako přiznání selhání: „Takové kroky jsme asi měli předvídat, ale mysleli jsme si, že je to nenapadne.“ Mluvil o ukrajinských úderech na sklady marketplace platforem Wildberries a Ozon, na rafinerie a na datová centra, která pohánějí digitální páteř ruské ekonomiky. Ve stejné pasáži ale přidal druhou rovinu, schéma, které Kreml používá od začátku invaze: „Oni udělali první krok, my jsme začali odpovídat.“ Stát, který v únoru 2022 napadl sousední zemi, se opět stylizoval do role oběti. Tentokrát kvůli zásahům do vlastní komerční infrastruktury.

Co přesně Ukrajina zasáhla

Série útoků, o nichž Putin mluvil, se odehrála v prvních dvou říjnových týdnech 2026 a mířila na cíle, které dosud stály mimo hlavní linii bojů. Yandex, největší ruská technologická firma, potvrdil úplné odstavení datového centra v Sasovu po útoku ze 7. a 8. října. Další zásah přišel v Kaluze, 11. října bylo poškozeno třetí zařízení. Firma, která svá datová centra sama označuje za „železné srdce“ celého ekosystému, přiznala výpadky Yandex Pay: uživatelé nemohli kontrolovat zůstatky, platit ani převádět peníze. Omezení zasáhla i reklamní rozhraní, na nichž závisí stovky tisíc firem.

Sberbank potvrdila útok na své datové centrum v Saratovské oblasti, ale tvrdila, že služby běžely standardně, což kontrastovalo s Yandexem, který škody nijak nezastíral. Ministr digitalizace Maksut Šadajev situaci popsal jako „bezprecedentní“ sérii útoků a přiznal, že stát musel Yandexu poskytnout záložní lokality pro přesun klíčových systémů. Ochranu IT objektů začalo řešit ministerstvo digitalizace společně s ministerstvem obrany. Reaktivně, nikoli preventivně.

Rusko si stěžuje na to, co samo legitimizovalo

Putinova rétorika má zásadní trhlinu. Už 27. září 2026, tedy téměř tři týdny před jeho vystoupením, ruské ministerstvo obrany veřejně komentovalo vlastní údery na ukrajinská datová centra a komunikační uzly. Používalo přitom slogan „digitální detox“, jako by šlo o vtipnou marketingovou akci, ne o ničení civilní infrastruktury. 10. října zasáhla ruská raketa technologický komplex společnosti TENET v Oděse, kde byly poškozeny chladicí a energetické systémy; následovalo přetížení sítě a lokální výpadky pro tisíce uživatelů. Rusko se chlubilo i zásahem datového centra Ukrsibbank v Kyjevě.

Kreml tedy nejprve veřejně oslavoval destrukci ukrajinských digitálních uzlů, a o pár týdnů později se tvářil překvapeně, když Ukrajina odpověděla stejnou mincí. Překvapení nebylo objektivně „nečekané“. Bylo přiznáním, že Moskva podcenila zranitelnost vlastního týlu.

Proč Kreml nečekal úder na vlastní zázemí

Z Putinova výroku plyne, že ruské vedení dlouho počítalo s tím, že Ukrajina bude prioritně mířit na vojenské a energetické cíle, ne na komerční sklady a serverovny, na nichž běží platební systémy, reklama a e-commerce. Bylo to strategické podcenění. Ministr Šadajev nepřímo potvrdil, že ochrana těchto objektů nebyla připravena dopředu, když popsal následné kroky: přesuny systémů, koordinaci s armádou, hledání dodatečných kapacit.

Zajímavý je kontrast s ukrajinskou stranou. Ukrsibbank už v březnu 2026, půl roku před říjnovými útoky, úspěšně otestovala přepnutí svých systémů na záložní datové centrum v zahraničí. Část ukrajinských institucí s variantou zásahu do vlastní digitální infrastruktury počítala. Rusko nikoli.

17. října Kreml zveřejnil pokyn vládě připravit program obnovy zasažené obchodní a logistické infrastruktury. Putin už dříve, v srpnu 2026, podepsal dekret umožňující dočasnou státní správu objektů kritické infrastruktury, pokud jejich vlastníci nepřijmou ochranná opatření. Systém reagoval, ale až po zásahu.

Manipulace s příběhem: kdo začal

Síla Putinova výroku nespočívá v tom, co říká o útocích. Spočívá v tom, co zamlčuje. Nevrací se k původu celé války. Nevzpomíná únor 2022, tisíce raket na ukrajinská města, systematické ničení energetické soustavy přes tři zimy. Místo toho si vybírá úzkou epizodu, podzimní kampaň proti ruské komerční infrastruktuře, a tu vydává za moment, kdy „druhá strana začala“. Dodává, že po ruské odvetě si Ukrajina stěžuje svým zahraničním sponzorům. Tím uzavírá kruh: agresor se stává obráncem, oběť agresorem.

Pro domácí publikum je to funkční sdělení. Spojuje dvě linky najednou, odvetu a obranu „normálního života“ zasaženého útoky na služby, platby a obchod. Zda mu ruská veřejnost věří, nelze z dostupných průzkumů ověřit. Že je to účelová konstrukce, je zřejmé každému, kdo sleduje časovou osu konfliktu.

Co to znamená pro Česko

Rozšiřování „digitální fronty“ se netýká jen Ruska a Ukrajiny. NÚKIB spolu s BIS a Vojenským zpravodajstvím už v květnu 2025 varoval před ruskou kyberkampaní proti subjektům podporujícím Ukrajinu, včetně technologických, logistických a dopravních firem. BIS ve výroční zprávě za rok 2025 označila ruské hybridní aktivity včetně kyberútoků za trvalou bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. Běžný český uživatel bez vazby na ruský digitální ekosystém říjnové výpadky Yandexu nepocítil. Firmy napojené na ruské reklamní nástroje, platební integrace nebo cloudové služby ano.

Putin na fóru Dělovaja Rossija neodhalil obrat ve válce. Odhalil mezeru ve vlastním plánování a okamžitě ji zabalil do propagandistického obalu, ve kterém je Rusko tím, kdo jen odpovídá. Jenže odpovídá na válku, kterou samo začalo.