Video: Ukrajinci prolezli 15 km tunelů u Kupjansku a zajali přes 30 Rusů. Operace Veles zabránila průniku do týlu

Když 21. října 2026 zveřejnil 2. sbor Národní gardy Ukrajiny „Charta“ na svém účtu první záběry z operace s kódovým označením Veles, vypadalo to jako scéna z válečného sci-fi. Vojáci se plazili v absolutní tmě kovovou trubkou, tlačili před sebou improvizované vozíky s municí a nesli kyslíkové masky. Jenže nešlo o film. Šlo o reálnou podzemní protiútočnou operaci v magistrálním plynovodu Šebelynka–Ostrohožsk, který vede pod řekou Oskil severně od Kupjansku, a který ruské síly měsíce využívaly k nenápadným průnikům na pravý břeh, do lesů a následně do samotného města.

Proč Rusové potřebovali plynovod

Kupjansk je klíčový dopravní a logistický uzel na východě Charkovské oblasti. Kdo ho kontroluje, drží železniční a silniční tepny směrem ke Slovjansku a Kramatorsku. Ruské jednotky se od roku 2024 opakovaně pokoušely město destabilizovat, ale přímý útok přes řeku Oskil naráží na dronový dohled, který dnes pokrývá prakticky každý metr povrchu. Starý vyřazený plynovod o průměru zhruba 1,2 metru nabídl alternativu: skrytý koridor pod zemí a pod hladinou řeky, kudy se dalo přesunout na pravý břeh bez jediného záblesku na termovizi.

Podle Ukrajinské pravdy šlo o jednu ze dvou hlavních infiltračních tras, druhou byla lodní cesta od Dvoričné. Ruské skupiny tímto potrubím obcházely přední linii a vytvářely tlak přímo v zázemí obrany Kupjansku. Vstup ležel poblíž Lymanu Peršoho na levém břehu, výstupy směřovaly k Radkivce na pravém břehu a podle serveru Suspilne procházela trasa i oblastí Holubivky.

Metr dvacet: jak vypadá boj v rouře

Představte si kovovou trubku, ve které nemůžete stát. Pohyb probíhá vleže nebo v hlubokém předklonu. Vojáci 13. brigády „Charta“ a 23. útočného pluku R.U.G. používali modifikované elektrické skútry a saně na kolejnicích, aby přepravili munici, vodu a jídlo. Na některých úsecích museli překonávat pytlové barikády, jinde si razili obchvaty bočními tunely.

Prostředí bylo extrémně nepřátelské i bez nepřítele:

• Chemická kontaminace – plynové analyzátory a kyslíkové masky byly povinnou výbavou.
• Ricochety – střely a šrapnely se v kovové rouře odrážejí nepředvídatelně.
• Žádné spojení – GPS ani standardní rádiová komunikace pod zemí nefungují, jednotky musely spoléhat na speciální navigaci a roboty.
• Podtlak po explozích – každá detonace v uzavřeném prostoru násobí účinek tlakové vlny.

Přípravy běžely od ledna a února 2026. „Charta“ v zázemí zakopávala do země trubky a budovala simulátor tunelu, kde vojáci i velitelé zkoušeli pohyb a boj v uzavřeném prostoru. Výběr lidí probíhal podle fyzické a psychické odolnosti. V březnu vstoupily první skupiny do skutečného potrubí. Operace pak trvala zhruba půl roku, než byly první výsledky zveřejněny.

Tři vrstvy jedné operace

Veles nebyla jen podzemní akce. Její síla spočívala v koordinaci tří rovin současně.

Pod zemí postupovaly čisticí skupiny, které metr po metru vytlačovaly ruský personál z potrubí, likvidovaly barikády a zajišťovaly kontrolu nad úseky trasy. Na povrchu jednotky R.U.G. blokovaly a přerušovaly výlezy z plynovodu, čímž izolovaly ruské vojáky uvnitř. Ve vzduchu 21. pluk bezpilotních systémů Lava a 429. brigáda Achilles poskytovaly dronový dohled, ničily odpalovací pozice a zasahovaly v okamžiku, kdy se boj přeléval mezi podzemím a povrchem. Do operace byly zapojeny i jednotky vojenské rozvědky HUR.

Výsledkem bylo podle tiskové služby sboru „Charta“ vyčištění přibližně patnáctikilometrového úseku a zajetí více než třiceti ruských vojáků. Na poměry jedné lokální sektorové operace jde o výrazný výsledek. Zajatci spadají do systému evidence válečných zajatců a mohou se stát součástí budoucích výměn; jen dva dny po zveřejnění operace, 23. října 2026, proběhla výměna 270 ukrajinských zajatců a celkový počet navrácených Ukrajinců dosáhl téměř deseti tisíc.

Válka jde pod zem, a není to náhoda

Operace Veles není izolovaný experiment. Podzemní komunikace na ukrajinské frontě využívaly obě strany už dříve, u Avdijivky, v Sudži i jinde na kupjanském směru. Rozdíl je v tom, že Veles je podle ukrajinské strany první plnohodnotná podzemní protiútočná operace, nikoli pouhý infiltrační přesun.

Důvod je prostý: drony udělaly povrch bojiště transparentním. Každý pohyb pěchoty, každé vozidlo, každá rotace je viditelná. Podzemí zůstává jedním z mála prostředí, kde se dá manévrovat mimo přímé pozorování. Velitel Ihor Obolenskyj to v rozhovoru pro The Atlantic shrnul přímočaře: válka šla pod zem. Zároveň ale upozornil, že další potrubí v oblasti zůstávají v ruských rukou a problém tím nekončí.

Co to znamená pro obranu Kupjansku

Název Veles odkazuje na slovanského boha podsvětí, vládce sféry Nav, spojovaného s chytrostí a mazaností. Symbolika sedí: operace byla postavená na tom, že protivníka obejdete jeho vlastní cestou a obrátíte ji proti němu. Ukrajinská strana vlastní ztráty nezveřejnila.

Uzavření plynovodového koridoru pod Oskilem je sektorově významný úspěch. Rusové přišli o skrytou trasu, kterou obcházeli přední linii a pronikali přímo do týlu města. Samo o sobě to ale neznamená zlom na celé kupjanské frontě, další infiltrační cesty existují a širší síť potrubí v regionu zůstává problémem. Jde o taktickou až operačně-sektorovou iniciativu, ne o důkaz plošného přechodu Ukrajiny do ofenzivy.

Kupjanský sektor má i konkrétní český rozměr: právě na takových úsecích se ukazuje, jak vypadá válka, do které Česká republika dodává materiál, munici i zkušenosti, a ze které zároveň čerpáme poznatky pro vlastní obranu.

Třicet zajatých vojáků, patnáct kilometrů vyčištěného potrubí a jedna zablokovaná cesta do týlu. V měřítku tisícikilometrové fronty to zní skromně. V měřítku Kupjansku to může být rozdíl mezi městem, které se udrží, a městem, které padne.