Ukrajina je sice připravena zmrazit válku na frontové linii, okupovaná území však jako ruská nikdy neuzná

Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru pro ABC News s Jamesem Longmanem zopakoval pozici, kterou buduje už od podzimu 2025: Ukrajina je ochotná přistoupit na zastavení palby podél aktuální linie dotyku, pokud to bude výchozí bod pro jednání, nikoli nová státní hranice. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy je klíčový. Příměří na frontě může zachránit životy. Právní uznání anexe by legitimizovalo agresi. A právě v tomto rozlišení leží celá architektura ukrajinské vyjednávací strategie.

Co znamená „zmrazit válku na frontové linii“

Rusko dnes drží více než devatenáct procent ukrajinského území. Krym, většinu Doněcké a Luhanské oblasti, velké části Záporožské a Chersonské oblasti a menší úseky dalších regionů. Když Zelenskyj mluví o zmrazení, nemyslí tím mírovou smlouvu ani novou mapu. Myslí tím technický krok: zastavit střelbu tam, kde vojáci právě stojí, a teprve potom jednat o všem ostatním.

Tuto logiku potvrdila už v říjnu 2025 Coalition of the Willing, skupina evropských států, která ve svém prohlášení označila současnou linii dotyku za „výchozí bod pro jednání“. Ne za cílovou čáru. Ne za hranici. Za místo, odkud se začne mluvit.

Prakticky by to vypadalo tak, že přesný průběh linie by závisel na okamžiku, kdy příměří vstoupí v platnost. Žádný politik ji nevymezuje po metrech, protože fronta se stále pohybuje, byť v posledních měsících tempem, které připomíná spíš tektonický posun než válečný průlom.

Proč Kyjev odmítá uznat okupovaná území jako ruská

Zelenského odmítnutí stojí na třech pilířích, z nichž žádný není snadno odstranitelný.

• Ústava. Změna území Ukrajiny vyžaduje celonárodní referendum. Prezident to nemůže podepsat sám, i kdyby chtěl. Jak upozornila agentura AP, jde o právní bariéru, kterou nelze obejít dekretem.
• Mezinárodní právo. Generální tajemník OSN v září 2022 jednoznačně konstatoval, že územní zisky získané silou se nesmějí uznat. Každá dohoda, která by Rusku přiznala suverenitu nad anektovanými oblastmi, by tento princip rozbila a vytvořila precedent pro každého budoucího agresora.
• Bezpečnostní logika. Právní uznání by Moskvě legitimizovalo výsledek invaze. Příště by stačilo zaútočit, obsadit kus země a počkat, až protistrana podepíše. Zelenskyj to v září 2025 shrnul jasně: Ukrajina okupovaná území jako ruská „nikdy neuzná“, i kdyby přijala zastavení bojů a pokusila se je vrátit diplomacií později.

Moskva přitom požaduje víc, než reálně drží. Kreml trvá na uznání celých čtyř anektovaných oblastí včetně částí, které jeho armáda nikdy nedobyla. Jinými slovy, žádá Kyjev, aby podepsal ztrátu území, na kterém stojí ukrajinští vojáci.

Záruky, bez kterých příměří nedává smysl

Zmrazení fronty bez bezpečnostních záruk by bylo jen odkladem další války. Kyjev i jeho spojenci to vědí, a proto paralelně s debatou o příměří budují rámec, který má zajistit, aby se agrese neopakovala.

Pařížská deklarace z ledna 2026 mluví konkrétně: monitoring a verifikace příměří, zvláštní komise pro porušení, dlouhodobé vyzbrojování ukrajinské armády, nasazení mnohonárodních sil po ukončení bojů a závazek pomoci Ukrajině při budoucím útoku. Zelenskyj sám opakovaně zmínil model inspirovaný článkem 5, tedy mechanismus kolektivní obrany podle vzoru NATO, byť mimo jeho formální strukturu.

Společné prohlášení lídrů Francie, Británie, Německa a Ukrajiny z června 2026 tento rámec dále zpřesnilo. Bezpečnost Ukrajiny je v něm zasazena do širší euroatlantické architektury. Pro Česko to má přímý dopad: vláda v roce 2025 schválila program asistence Ukrajině na období 2026–2030 a premiér Fiala se Zelenským řešil pokračování vojenské i humanitární pomoci bez ohledu na vývoj příměří.

Moskva signalizuje ochotu jednat, ale ne ustoupit

Kremelský poradce Jurij Ušakov v říjnu 2026 oznámil, že Rusko je „v principu“ ochotné přistoupit k trilaterálním rozhovorům. Zároveň ale dodal, že nové přístupy z Osla nepřinesly „mnoho užitečného“. Americký vyslanec Keith Kellogg Witkoff měl tyto návrhy nést přímo do Petrohradu; ministr Rubio označil předchozí schůzku se Zelenským za „pozitivní“.

Jenže signály z Moskvy je třeba číst opatrně. Putin příměří opakovaně odmítl a útoky pokračovaly i během diplomatických jednání. Kreml rámuje celou debatu jako budování „bezpečnostního systému pro Rusko a Ukrajinu“, formulace, která zní vstřícně, ale ve skutečnosti neobsahuje žádný ústupek od maximalistických požadavků na uznání anexí. Podle nás je vysoké riziko, že Moskva vnímá jakoukoli pauzu v bojích i jako prostor k regeneraci vlastních sil.

Co by zmrazení znamenalo pro lidi na frontě

Data OSN z října 2025 ukazují, že drtivá většina civilních obětí padla na území pod kontrolou Ukrajiny, ve vesnicích a městech, kam dopadají ruské rakety a drony. Starší lidé ve frontových obcích nesou nepřiměřené riziko, protože nemají prostředky k evakuaci. V okupovaných oblastech přetrvává tlak, omezení práv a militarizace každodenního života.

I kdyby příměří vstoupilo v platnost zítra, tyto problémy by nezmizely. Zůstala by potřeba armády, monitoringu, humanitární pomoci a dlouhodobého odstrašení. Zmrazení konfliktu není mír. Je to zastavení zabíjení, nutný první krok, ale sám o sobě nedostatečný.

Zelenského pozice proto není kapitulace ani naivita. Je to pokus oddělit to, co je naléhavé (zastavit umírání), od toho, co je nevratné (přepsat mapu Evropy pod hlavněmi tanků).