Rusko tlačí na Indii a vypadá to lákavě: Až 144 letadel Su-57E za poloviční cenu Rafale. Slibuje i kompletní předání technologií

V únoru 2025 agentura Reuters přinesla zprávu, že Rosoboronexport nabídl Indii výrobu Su-57 přímo na jejím území s plným transferem technologií. O rok později, v lednu 2026, šéf ruské Sjednocené letecké korporace (UAC) Vadim Baděcha posunul nabídku ještě dál: Rusko je podle něj připraveno předat i zdrojový kód a kompletní projektovou dokumentaci, aby indičtí inženýři mohli stroj samostatně modernizovat a integrovat do něj vlastní zbraňové systémy. Podle sekundárních zpráv z obranného sektoru Moskva tlačí na dodávku až 144 kusů Su-57E (osm letek po osmnácti letounech) za cenu, která má být zhruba poloviční oproti francouzskému Rafale. K říjnu 2026 ale Indie o nákupu nerozhodla. A právě v tom prostoru mezi lákavou nabídkou a chybějícím podpisem se odehrává jeden z nejzajímavějších obranných obchodních soubojů současnosti.

Odkud se vzalo číslo 144 a proč není v žádném indickém dokumentu

Indický oficiální rámec pro nové stíhačky se jmenuje MRFA (víceúčelový bojový letoun). V únoru 2026 jej indický Výbor pro obranné akvizice schválil s parametrem 114 letounů Rafale, přičemž většina výroby má probíhat v Indii. Číslo 144 v tomto dokumentu nefiguruje.

Pochází ze sekundárního reportingu ze září 2025, který popsal ruský tlak na navýšení původně diskutovaného rozsahu dvou až tří letek (tedy zhruba 36 až 54 letounů) na sedm až osm letek. Logika je jednoduchá: osm letek po osmnácti strojích dává 144 kusů, sedm dává 126. Nejde o indický požadavek, ale o ruskou ambici proměnit malou přemosťovací akvizici v systémové přezbrojení. Moskva totiž ví, že teprve velký objem ospravedlní investice do výrobní linky na indické půdě, a právě lokální výroba je jádrem celé nabídky.

Poloviční cena: marketing, nebo realita?

Mediálně šířená čísla říkají: Su-57E za 50 až 80 milionů dolarů (zhruba 1,1 až 1,8 miliardy korun), Rafale za 100 až 120 milionů dolarů. Jenže tato čísla nepocházejí z žádné zveřejněné oficiální cenové nabídky. A hlavně nesrovnávají stejné se stejným.

U Rafale existuje tvrdý referenční bod: indická smlouva z roku 2016 na 36 letounů. Samotné draky vyšly na 3,4 miliardy eur, tedy asi 94,5 milionu eur za kus. Celý balík (včetně výzbroje, náhradních dílů, indických úprav a logistické podpory) stál 7,87 miliardy eur, tedy přes 218 milionů eur za letoun. Rozdíl mezi holým strojem a plně vybaveným balíkem je víc než dvojnásobný.

„Poloviční cena“ je proto obhajitelná jen tehdy, když srovnáváte holý Su-57E s holým Rafale. Jakmile do rovnice zahrnete výzbroj, integraci, díly a podporu, marketingový lesk bledne. To neznamená, že Su-57E nemůže být levnější; ruské platformy historicky bývají. Znamená to, že bez zveřejněného kontraktu nelze tvrzení ověřit.

Co přesně Rusko slibuje předat, a proč je to pro Indii tak důležité

Indická obranná doktrína Átmanirbhar Bhárat (soběstačná Indie) proměnila pravidla hry. Dillí už nechce jen kupovat hotové zbraně. Chce nad nimi mít kontrolu. A právě tady ruská nabídka zasahuje citlivé místo.

Podle veřejných výroků UAC zahrnuje balík tři vrstvy:

• Výroba v Indii na kapacitách, které dnes HAL v Násiku používá pro Su-30MKI. Asi polovina stávajícího zařízení by šla využít, ale byly by potřeba nové investice.
• Maximální využití indických systémů, otevřená avionická architektura umožňující integraci indických radarů, senzorů a zbraní.
• Zdrojový kód a projektová dokumentace, podle Baděchy je Rusko připraveno je předat, aby indičtí inženýři mohli letoun samostatně upravovat a modernizovat.

Srovnejme to s francouzskou nabídkou. Dassault už dnes staví trup Rafale v Hajdarábádu ve spolupráci s Tata Advanced Systems a cílí na více než 50 % lokalizace budoucích indických Rafale. Indie se u Rafale snaží získat takzvané dokumenty pro řízení rozhraní, které umožní integraci vlastních zbraní. Francie tedy nabízí lokalizaci, ale Rusko na papíře nabízí hlubší přístup k samotnému softwaru a architektuře letounu.

Klíčové slovo je „na papíře“. Podepsaný smluvní dodatek se seznamem přesně předávaných technologických balíků veřejně neexistuje.

Může si Indie dovolit Rusku věřit?

Historická zkušenost nabádá k opatrnosti. V říjnu 2017 chtělo indické letectvo ven z programu FGFA, společného vývoje stíhačky páté generace založené právě na Su-57. Důvody? Pochybnosti o stealth vlastnostech, radarovém průřezu a nákladech na údržbu. Program skončil.

Druhá rána přišla s válkou na Ukrajině. V červenci 2024 Indie poprvé veřejně přiznala, že ruské dodávky náhradních dílů pro Su-30MKI, MiG-29 i vrtulníky Mi-17 se kvůli konfliktu zpozdily. A to u platforem, které Indie provozuje desítky let. Ani nejnovější kontrakt na dvanáct Su-30MKI z prosince 2024 nezajistil plnou nezávislost; domácí obsah činil 62,6 %, zbytek stále závisel na ruském dodavatelském řetězci.

K tomu přistupuje otázka výrobní kapacity. Americká National Defense University odhadovala na začátku roku 2025 ruský inventář na přibližně 25 kusů Su-57. Analytici z King’s College London upozorňují na sankce, zamlžené dodávky a pochybnosti, zda Rusko splní vlastní plánované počty. Představa, že Moskva rychle dodá přes sto hotových strojů, je nerealistická. Reálný model by spíš vypadal jako menší první série z Ruska a postupný náběh indické výroby v HAL, s horizontem mnoha let.

A pak je tu nízká zjistitelnost. Rusko prezentuje Su-57 jako stroj páté generace s nízkou zjistitelností, supercruise a desetitunovým bojovým nákladem. Nezávislá analýza britského RUSI je střízlivější: efektivní radarový odraz Su-57 bude pravděpodobně nejméně o řád vyšší než u F-35 a o několik řádů vyšší než u F-22. Není to papírový nesmysl, ale ani nezávisle doložená nadřazenost.

Geopolitický trojúhelník: Moskva, Paříž, Washington

Pro Indii nejde jen o letadlo. Jde o to, s kým chce být průmyslově provázána příštích třicet let.

Francouzská stopa je hluboká a rozšiřuje se. V dubnu 2025 Indie podepsala kontrakt na 26 námořních Rafale-M. V únoru 2026 společné indicko-francouzské prohlášení mluvilo o dalším prohlubování spolupráce v aeronautice, motorech a údržbě. V srpnu 2026 Dassault podal formální návrh na MRFA: osmnáct hotových letounů plus 96 vyrobených v Indii.

Americká rovina je citlivější. Zákon CAATSA (americké sankce proti zemím obchodujícím s ruským obranným sektorem) nemá podle Jane’s žádnou plošnou ani zemí specifickou výjimku pro Indii. Každá transakce se posuzuje případ od případu. Washington Indii dlouhodobě tlačí ke snižování závislosti na ruské technice, ale zároveň ji považuje za klíčového obranného partnera v Indo-Pacifiku. Nákup 144 Su-57E by toto křehké vybalancování výrazně zkomplikoval.

Rusko to ví. A právě proto nemíří argumentem „náš letoun je lepší než Rafale“, míří argumentem „nad naším letounem budete mít víc kontroly než nad čímkoliv ze Západu“. V době, kdy Indie buduje vlastní stíhačku páté generace AMCA s prototypem plánovaným na září 2028, je slib průmyslové autonomie silnější než jakýkoliv technický parametr.

K říjnu 2026 šéf indického letectva potvrdil, že Su-57E i Rafale zůstávají mezi aktuálně zvažovanými variantami. Rozhodnutí nepadlo. Na stole leží dvě nabídky, dvě průmyslové filozofie a dvě geopolitické trajektorie. Indie si může vybrat jen jednu, nebo, což je typicky indické, najít způsob, jak si nechat obě.