Švédsko si od Bundeswehru převzalo Taurusy, kterých se Rusko tolik obává. Provrtají se i do hodně odolných bunkrů

Když 21. srpna 2026 odstartovala dvojice Gripenů z testovací střelnice Vidsel v severním Švédsku a jeden ze strojů poprvé ostře odpálil Taurus, nešlo o překvapení. Šlo o vyvrcholení programu, který švédské ozbrojené síly plánovaly minimálně od roku 2024. Tehdy jejich výroční zpráva poprvé otevřeně zapsala úkol pořídit střely KEPD-350 z Německa a integrovat je na stíhačky JAS 39C. Původní termín zněl rok 2028. Pak se ale bezpečnostní situace v Evropě změnila natolik, že velitel švédského letectva Jonas Wikman v prosinci 2025 oznámil, že schopnost bude k dispozici „výrazně dříve, než se plánovalo“. Přesné datum nezveřejnil, ale samotný test o osm měsíců později ukázal, že slova nebyla prázdná.

Co přesně Taurus KEPD 350 umí

Taurus je letecky odpalovaná střela s plochou dráhou letu: po odpálení klesne do nízké výšky, kopíruje terén a letí k cíli na vzdálenost přes 500 kilometrů. Váží 1 400 kilogramů, z toho 481 kg připadá na tandemovou hlavici. Čtyři nezávislé navigační systémy (včetně inerciální navigace, terénního porovnávání a infračerveného zobrazování) zajišťují, že střela není odkázaná jen na GPS. To je zásadní v prostředí, kde protivník aktivně ruší satelitní signály.

Klíčová je ale hlavice označovaná MEPHISTO. Funguje ve dvou stupních: přednálož otevře cestu do tvrdé struktury, ať už betonu, horniny, nebo pancéřování. Penetrátor pak proniká dovnitř a programovatelný zapalovač počítá vrstvy a měří dutiny v cíli. Detonaci lze nastavit tak, aby k ní došlo přesně ve zvoleném podlaží nebo dutině. Výrobce to popisuje jako schopnost „specifického předvoleného patra“. Bundeswehr pak výslovně uvádí účinek proti silně zodolněným bunkrům a velitelským stanovištím. Právě proto se o Taurusu mluví jako o zbrani, která dokáže zasáhnout to, co běžné střely neohrozí.

Proč Švédsko spěchá, a proč právě teď

Tři věci se sešly najednou. Švédsko vstoupilo do NATO 7. března 2024. Válka na Ukrajině ukázala, jak vypadá konvenční konflikt v Evropě v 21. století. A švédská vojenská rozvědka MUST ve své výroční zprávě za rok 2025 jednoznačně označila Rusko za největší vojenskou hrozbu pro Švédsko i NATO, s tím, že tato hrozba do roku 2030 poroste.

Švédsko přitom dosud nemělo schopnost hlubokého úderu. Gripeny nesly protilodní střely RBS-15F, rakety vzduch-země Maverick a perspektivně se mluvilo o kratší verzi Taurus KEPD 150 s dosahem pouhých 150 kilometrů. Nic z toho neumožňovalo zasáhnout zodolněný cíl stovky kilometrů za frontovou linií, aniž by pilot musel vlétnout hluboko do nepřátelského vzdušného prostoru.

Wikman to v rozhovoru pro Defense News označil za „obrovský krok“. Nezveřejněný počet střel koupených z německých skladů (nákup potvrdil švédský úřad pro obranný materiál FMV deníku Dagens Industri) dává Švédsku novou vrstvu odstrašení. Oficiální švédský armádní magazín Försvarets Forum pracuje se scénáři, v nichž Gripen s Taurusem dosáhne na Baltijsk v Kaliningradské oblasti, aniž opustí bezpečný vzdušný prostor nad Baltem. Druhý scénář zmiňuje hypotetický cíl na Kolském poloostrově při startu z finského Laponska.

Taurus versus Storm Shadow: v čem je rozdíl

Ukrajina už používá britsko-francouzské střely Storm Shadow/SCALP, které patří do stejné kategorie zbraní pro hluboké údery. Srovnání ale ukazuje odlišnosti:

Taurus je těžší, letí dál a výrobce výrazně akcentuje schopnost navigace nezávislé na GPS a volbu podlaží detonace. Storm Shadow má kratší oficiálně uváděný dolet, ale v boji na Ukrajině prokázal svou účinnost proti ruským velitelským stanovištím a skladům. Obě zbraně jsou si koncepcí blízké, obě pronikají do tvrdých cílů tandemovou hlavicí. Taurus ale nabízí větší dosah a sofistikovanější zapalovač.

Proč Německo dalo Taurusy Švédsku, ale ne Ukrajině

Tato otázka visí ve vzduchu od chvíle, kdy se o švédském nákupu začalo mluvit. Odpověď je politická, ne technická. Švédsko je spojenec v NATO, který zbraň zavádí do vlastního systému v rámci oficiálně vedeného programu. Jde o standardní mezistátní transakci.

U Ukrajiny narazilo Německo na domácí politické veto. Tehdejší kancléř Olaf Scholz v březnu 2024 v Bundestagu argumentoval tím, že nasazení Taurusu by mohlo vyžadovat zapojení německého personálu. Bundestag následně návrh na dodání Ukrajině odmítl hlasováním. A ještě v únoru 2026, po Mnichovské bezpečnostní konferenci, německá vláda na dotaz k Taurusu pro Ukrajinu odpověděla, že „k tématu není nový stav“.

Symbolicky ale švédský nákup ukazuje, že střely lze mezi evropskými uživateli převádět a že integrace na Gripen reálně funguje. Mediální a politický tlak na Berlín tím roste, byť zatím bez viditelného výsledku.

Co bude dál: Taurus Neo a zásoby

Původní verze KEPD 350 se už sériově nevyrábí. Poslední, šestistou, střelu dodala MBDA německému letectvu v prosinci 2010. Od té doby se řeší údržba a modernizace stávajících zásob; Saab v březnu 2025 získal kontrakt na subdodávky pro tento program na období 2025–2035.

Budoucnost patří nástupci. V prosinci 2025 podepsaly TAURUS Systems a německý úřad BAAINBw kontrakt na přípravu sériové výrobní linky pro Taurus Neo, vylepšenou verzi s doletem opět přes 500 km a širší použitelností proti různým typům cílů. Podrobné parametry zatím veřejně rozkryté nejsou.

Za zmínku stojí, že Gripeny v barvách AČR dnes nic srovnatelného nenesou. Oficiální stránka armády uvádí Maverick, RBS-15F a jen perspektivně kratší Taurus KEPD 150. Schopnost zasáhnout zodolněný cíl ve vzdálenosti stovek kilometrů česká stíhací letka nemá.

Švédsko tímto krokem nedělá revoluci v evropské bezpečnosti. Dělá ale něco, co před dvěma lety nebylo myslitelné: jako čerstvý člen NATO si pořizuje zbraň, která dokáže prorazit bunkr na Kolském poloostrově, aniž pilot opustí spojenecký vzdušný prostor. Pro Moskvu je to nepříjemná zpráva, a přesně takovou roli má odstrašení plnit.