Ukrajina dobyla zpět 800 čtverečních kilometrů. Rusko musí stahovat vojáky z jiných směrů, ale přesto ztrácí

Dne 9. listopadu 2026 stál Volodymyr Zelenskyj před příslušníky výsadkových vojsk a připsal jim operaci, která za většinu roku vrátila pod ukrajinskou kontrolu více než 800 čtverečních kilometrů. Číslo není výsledkem jediného úderu. Je to součet měsíců tvrdého tlačení v pásu na styku Doněcké, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti, v místě, kde se sbíhají tři administrativní hranice a kde se ruská fronta ukázala zranitelná. Už v srpnu prezidentská kancelář hlásila 745 km² a 26 osvobozených obcí. Pak se číslo dál zvyšovalo. A s ním rostl i problém, který musela řešit Moskva.

Kde se bojovalo a proč právě tam

Oleksandrivský směr není náhodný výběr. Leží na citlivém spojovacím místě fronty, kde se potkávají tři ukrajinské oblasti. Oficiální cíl operace byl dvojí: zmařit ruské plány dalšího postupu a vytlačit okupační síly za administrativní hranici Dněpropetrovské oblasti. Podle rozboru Ukrajinské pravdy s písemnými odpověďmi tehdejšího hlavního velitele Oleksandra Syrského měl protiútok ještě třetí účel: odtáhnout ruské jednotky od sousedního huljajpilského směru, a tím krýt Orichiv a širší záporožský prostor.

Kostru osvobozeného území tvoří pás obcí včetně Myrne, Pryvyllja, Oleksandrohradu, Jalty, Rybne, Malijivky, Ternove či Zaporizke. Tempo nebylo bleskové; analytici z CSIS ho odhadují na zhruba 90 metrů denně. Charkovská ofenzíva v září 2022 získala 3 800 km² za jediný týden. Oleksandrivský směr fungoval jinak: trpělivě, systematicky, s využitím slabých míst v ruském rozložení sil. Princip byl ale stejný: udeřit tam, kde protivník nemá dostatek rezerv.

Rusko přehazuje síly, ale nestíhá

Syrského výrok v rozhovoru pro ICTV z března 2026 byl přímočarý: Rusko muselo přesunout část sil a prostředků z pokrovského a očeretyňského směru na oleksandrivský. Ještě před plánovaným širokým ruským útokem od 1. března musela Moskva změnit plány. Formulace „musí se přizpůsobovat tam, kde útočíme my“ shrnuje podstatu toho, co se dělo.

Přesuny ale problém nevyřešily. Rusko do oblasti dotahovalo další rezervy, nasadilo mimo jiné jednotku Rubikon, a přesto nedokázalo ukrajinský postup zastavit. K srpnu prezidentská kancelář uváděla nejméně 9 550 ruských padlých a přes 6 600 raněných jen v tomto směru. Cena za pokus udržet pozice byla mimořádná.

A tady se ukazuje klíčový kompromis: čím víc jednotek Moskva stahuje odjinud, tím hůř se jí daří proměnit vysoké tempo útoků v průlom na jiných úsecích. U Dobropillje Rusko soustředilo velké kapacity; podle ISW tam nasadilo většinu 41. vševojskové armády, a přesto dosáhlo jen omezených infiltračních posunů malými skupinami. Město zůstává pod kontrolou ukrajinských sil, jak potvrdil i 1. sbor Národní gardy Azov.

Čísla, která mluví za sebe

Zelenskyj v rozhovoru pro Wall Street Journal k 23. září 2026 přiznal, že Rusko za rok získalo zhruba 890 km². Proti tomu stálo 800 km² ukrajinské deokupace. Rozdíl pouhých 90 km²; u konfliktu, kde má Rusko početní převahu v technice i lidech, je to pozoruhodně málo.

V říjnu se bilance poprvé otočila. Ukrajinské ministerstvo obrany hlásilo:

• Ukrajina osvobodila: 96,2 km²
• Rusko získalo: 85,8 km²
• Čisté ukrajinské plus: 10,4 km²
• Ruské ztráty za měsíc: 54 400 vojáků (rekordní číslo)

Samotný oleksandrivský směr tedy téměř vymazal většinu ruského čistého ročního zisku. A říjnová bilance ukázala, že Kyjev umí nejen bránit, ale i získávat zpět víc, než ztrácí.

Podle CSIS ruské měsíční ztráty přes 30 tisíc vojáků v roce 2026 pravděpodobně převyšovaly nábor kolem 27 tisíc měsíčně. Rusko má stále hluboký personální potenciál a ve válce pokračuje, ale matematika je neúprosná: každý měsíc se nůžky rozevírají.

Co stojí za ukrajinským úspěchem

Frontová operace sama by nestačila. Ukrajina souběžně vedla systematickou kampaň hlubokých úderů na ruskou logistiku. Program ministerstva obrany nazvaný „Logistics Lockdown“ cílí na sklady, velitelská stanoviště a zásobovací trasy tak, aby protivník nemohl vést dlouhodobé ofenzivní operace. Jen v říjnu 2026 Ukrajina zasáhla nejméně 30 cílů v Rusku včetně sedmi podniků vojensko-průmyslového komplexu. SBU za čtyřicetidenní kampaň hlásila přes 100 úspěšných úderů na strategické cíle a 14 rafinerií.

Právě tím se Rusku zhoršuje schopnost rychle přehazovat zdroje bez ztráty tempa. Když nemáte munici ve skladech a palivo v cisternách, sebelepší přesun jednotek ztrácí smysl.

Co to znamená pro mír i pro Česko

Oleksandrivský směr není Charkov 2022. Není to blesková ofenzíva, která změní mapu přes noc. Je to ale nejhmatatelnější důkaz roku 2026, že Rusko už neumí beztrestně tlačit všude zároveň. A to má důsledky i mimo bojiště.

Na 10. a 11. listopadu 2026 jsou v Abú Zabí naplánována jednání Ukrajina, USA a Rusko, kde se má jednat především o bezpečnostních garancích. Ukrajinské lokální zisky oslabují narativ, že Kyjev umí už jen ustupovat. Evropská rada trvá na tom, že hranice se nesmí měnit silou, a mezi prioritami další pomoci jmenuje protivzdušnou obranu, munici, drony a rakety. NATO svolalo další zasedání kontaktní skupiny pro Ukrajinu na 17. listopadu.

Z českého pohledu platí dlouhodobý závazek: vláda schválila program asistence Ukrajině na roky 2026 až 2030. Konkrétní nový balík přímo navázaný na oleksandrivskou operaci ve veřejných zdrojích není, ale argument „dodávky mají efekt“ právě dostal 800 čtverečních kilometrů těžký důkaz.

Osvobozená území ovšem neznamenají okamžitý návrat civilistů. Jen v říjnu pyrotechnici vyčistili 1 804 hektarů a zničili 336 kusů munice. Od začátku plnohodnotné invaze způsobily miny a nevybuchlá munice 1 757 obětí. Návrat domů je běh na dlouhou trať, ale poprvé za dlouhé měsíce vede správným směrem.