Zatímco se Rusové i přes obří ztráty tlačí ke Kramatorsku, Ukrajinci je připravují o pozice na jihu. A nepřestávají

Dva směry, dvě dynamiky, jedna válka. Na východě Doněcké oblasti se ruské síly pomalu prokousávají k městu, které je páteří ukrajinské obranné linie. Na jihu, u Malé Tokmačky jihovýchodně od Orichovu, Ukrajinci systematicky vytlačují ruské jednotky z pozic, které Moskva ještě nedávno prohlašovala za dobyté. Ani jedna strana nemá luxus zastavit se. A právě v tom je podstata aktuálního obrazu fronty: Rusko tlačí na strategicky cennější cíl, ale Ukrajina mu nedovoluje soustředit všechny síly na jedno místo.

Cena za každý metr

Čísla jsou brutální i bez rozkladu na jednotlivé úseky. Ukrajinské ministerstvo obrany hlásí za říjen 2026 celkem 54 400 ruských personálních ztrát, historický měsíční rekord. Listopad na něj okamžitě navázal: jen za 6. listopadu 2 280 vojáků, za 7. listopadu 2 290. Za celý první týden měsíce pak zmíněných 16 130, což ukrajinský generální štáb označil za absolutní týdenní maximum od začátku invaze.

Veřejné zdroje nedokážou tyto ztráty rozdělit podle jednotlivých os, kolik padlo u Kramatorsku, kolik u Pokrovsku, kolik jinde. Analytici z CSIS ale upozorňují, že ruské měsíční ztráty v roce 2026 pravděpodobně převyšují náborové tempo, odhadované kolem 27 tisíc vojáků měsíčně. Rusko tedy vyčerpává rezervy rychleji, než je doplňuje. Přesto útočí dál.

Dvě cesty ke Kramatorsku

Ruský tlak na slovjansko-kramatorskou aglomeraci nejde po jedné ose. Jde o dvě související větve, které se snaží město sevřít z více stran.

Jihovýchodní přístup vede přes Markove a Fedorivku. Markove leží asi 20 km vzdušnou čarou od Kramatorsku, Fedorivka zhruba 34 km. Na této ose převažuje pomalý, infiltrační postup: malé skupiny pěchoty obsazují opěrné body, ale o průlomu se mluvit nedá. CSIS spočítal tempo ruského postupu směrem ke Kostiantynivce, klíčovému logistickému uzlu celého pevnostního pásu, na přibližně 50 metrů denně.

Východní a slovjanská větev míří přes prostor Mykolajivka, Pyskunivka a Raj-Oleksandrivka. Už na konci srpna vojenský pozorovatel Mašovec uváděl, že malé ruské skupiny se dostaly 6,8 až 7 km od kramatorského letiště. Tempo postupu směrem ke Slovjansku analytici odhadují na zhruba 90 metrů denně, rychlejší než u Kostiantynivky, ale stále řádově pomalejší než jakýkoli průlom.

Pro srovnání: Bachmut Rusko dobývalo devět měsíců. Avdijivku od října 2023 do února 2024. Kramatorsk je větší, lépe opevněný a logisticky propojenější. Podle hodnocení Critical Threats / ISW z konce srpna není pravděpodobné, že by Rusko dokázalo obě města dobýt do konce roku 2026. K první polovině listopadu se na tom nic nezměnilo.

Důležitý je ale jiný detail: Rusové souběžně s pěchotním tlakem systematicky útočí na mosty přes řeku Kazennyj Torec. Nejde jen o přesun vojáků po mapě. Jde o degradaci logistické infrastruktury, která drží celý pevnostní pás pohromadě: zásobování, posily, evakuace civilistů, humanitární přístup. Analytická zpráva ACAPS výslovně varuje, že přerušení koridorů přes Kostiantynivku by mohlo odříznout Kramatorsk a Slovjansk od zbytku ukrajinského zázemí.

Jih: Malá Tokmačka a to, co Rusové ztrácejí

Zatímco východní fronta polyká ruské životy i techniku, na jihu se děje něco, co Moskva nechce slyšet. Ukrajinské síly u Malé Tokmačky jihovýchodně od Orichovu nejenže odrazily ruské pokusy o ovládnutí obce, aktivně z ní Rusy vytlačují.

6. listopadu mluvčí ukrajinského uskupení „Jih“ potvrdil, že obec zůstává pod ukrajinskou kontrolou navzdory ruským tvrzením o jejím dobytí. 5. listopadu Mašovec hlásil vyčištění většiny Malé Tokmačky od ruských sil. A 7. listopadu přinesla geolokace potvrzení: ukrajinský posun v centrální části obce. Podle denního souhrnu Project Leaflet z 8. listopadu šlo o jediný geolokovaný teritoriální zisk toho dne na celé frontě. A byl ukrajinský.

Nejde přitom o jednorázový výpad. Podle CTP/ISW vedou Ukrajinci protiútoky v oleksandrivském směru nepřetržitě od února 2026. Tyto operace donutily ruské velení přesouvat námořní pěchotu i tankové jednotky do obrany jižního úseku, tedy síly, které by jinak mohly posílit tlak na Kramatorsk nebo Časiv Jar.

Proč záleží na obou osách najednou

Bylo by snadné říct, že Malá Tokmačka „vyrovnává“ Kramatorsk. Nevyrovnává, strategická váha obou míst je nesrovnatelná. Kramatorsk je jádro ukrajinské obrany v severní části Doněcké oblasti, logistický uzel, sídlo humanitárních organizací, město, kde dosud odpočívaly rotující jednotky. Malá Tokmačka je vesnice.

Jenže válka se nevede jen o symboly. Vede se o kapacitu. Každý ruský batalion vázaný na jihu u Orichovu je batalion, který nestojí před Kramatorskem. Ukrajinské ministerstvo obrany tvrdí, že v říjnu Ukrajina osvobodila 96,2 km², o 10,4 km² více, než Rusko ve stejném měsíci zabralo. I kdyby šlo o optimistický výpočet, trend je jasný: Rusko za obrovskou cenu získává území, které Ukrajina jinde částečně kompenzuje.

Celý tento obraz má navíc diplomatický rozměr. Na 10. až 11. listopadu jsou naplánována jednání v Abú Dhabí, kde se má řešit bezpečnostní architektura, energetické příměří i výměna zajatců. Jakýkoli ruský průlom u Kramatorsku by posílil Putinův argument o „realitě na bojišti“. Právě proto má smysl, že Ukrajina na jihu nepolevuje; nejde jen o vesnici, jde o to, aby ta realita na bojišti nevypadala jednostranně.

Co čeká Kramatorsk

Město už dnes není bezpečné. Ruské rakety a drony ho zasahují pravidelně, útoky na mosty ohrožují jeho napojení na zásobovací trasy. CNN popisuje, že Kramatorsk přestává fungovat jako relativně klidné zázemí pro odpočinek jednotek. Pozemní boj ale zatím probíhá kilometry od městské zástavby.

Podle dostupných analýz je ruský postup spíš ohlodáváním přístupů než sevřením města. Pomalý, krvavý, infiltrační. Tempo 50 až 90 metrů denně znamená, že i při nepřetržitém tlaku jde o měsíce, ne týdny. Rusko ale zjevně počítá s tím, že čas hraje v jeho prospěch; pokud dokáže doplňovat ztráty a udržet tlak, logistická degradace může Kramatorsk oslabit dřív, než k němu dorazí pěchota.

Ukrajina to ví. A právě proto útočí u Malé Tokmačky, právě proto drží protiútoky na jihu od února, právě proto nutí Rusko roztahovat síly na frontu dlouhou stovky kilometrů. Kramatorsk se nebrání jen u Kramatorsku.