Obě strany konfliktu na sebe pálí samohybnou houfnicí Msta. Je jednou z nejmodernějších zbraní sovětské éry

Ruská vojska se při obléhání ukrajinských měst spoléhají mimo jiné na těžké dělostřelectvo. Ukrajinci jim to nezůstávají dlužni a mnohé ruské jednotky zažily, co je to dělostřelecký přepad. Země mají díky své společné historii obdobnou techniku z dob Sovětského svazu, která se může lišit jen nějakými modernizacemi z poslední doby. Rusko má takovéto techniky pochopitelně mnohonásobně více. Jednou z nejmodernějších zbraní obou stran této kategorie je i samohybná houfnice 2S19 Msta-S.

Houfnici umístili na podvozek tanku

Sovětský svaz se v 80. letech snažil postavit moderní samohybnou houfnici, která by dokázala odpalovat i nově vyvíjené samonaváděné dělostřelecké granáty s vysokou přesností a velkým dostřelem. Rozhodl se k tomuto účelu využít tažené houfnice 2A65 Msta-B ráže 152 mm a délce hlavně 47 ráží. V dělostřeleckých systémech na pásovém podvozku má Rusko už od dob druhé světové války velkou tradici, takže i v tomto případě zvolilo pásový podvozek.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Sověti novou houfnici umístili na podvozek svého tehdy nejmodernějšího tanku T-80. Ten je poháněný dieselovým motorem stejně jako starší tank T-72. Vozidlo tak na silnici dosahuje rychlosti zhruba 60 kilometrů v hodině a má dojezd 500 kilometrů. Zvolené řešení mu umožňuje průchodivost i velmi těžkým terénem.

Na podvozku je osazena velká otočná věž, ve které je umístěna vlastní houfnice 2A65 ráže 152 mm. Stroj je opatřen protiletadlovým kulometem NSVT ráže 12,7 mm, jenž je na dálku řízený velitelem vozu. Dále jsou jeho součástí zadýmovací granáty. Ačkoli vzdáleně připomíná tank, je pochopitelně mnohem méně pancéřovaný. Věž posádce poskytuje ochranu především proti střepinám a palbě z ručních zbraní. Posádku tvoří pět vojáků. Hmotnost celého systému dosahuje 42 tun. Houfnice začala do výzbroje sovětské armády přicházet v roce 1989.

Moderní verze dostřelí do 40 kilometrů

Měla na svou dobu velmi dobré parametry. Její maximální dostřel byl 24,7 kilometru a její speciální munice s prodlouženým dostřelem dokázala doletět do vzdálenosti 28,9 kilometru. V modernizované verzi 2S19M1 se dostřel s granáty s dnovým výtokem dostal až na 40 kilometrů. Uvnitř stroje je zásoba 50 granátů. Vycvičená posádka dokáže odpálit až osm ran za minutu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Rusko, které bylo největším uživatelem těchto houfnic, se je v dalších letech pokusilo modernizovat, právě třeba na verzi M1. Nejnovější je 2S33 Msta-SM2 s vylepšenou balistikou a dostřelem údajně přesahujícím 40 kilometrů. První kusy měla armáda dostat v roce 2017. Vznikla i exportní verze vybavená dělem ráže 155 mm, která je určena pro standardní granáty NATO. Zkoušela se i varianta na kolovém podvozku.

Celkem bylo vyrobeno více než 1 300 exemplářů. Více než polovina je v aktivní službě nebo ve skladech ruské armády. Ukrajina má mít kolem 40 kusů, jednu z houfnic měla v minulosti ztratit na úkor separatistů na Donbase. Kromě těchto zemí je má ve výzbroji třeba Ázerbájdžán, Maroko nebo Venezuela.

Jak hodnotíte kvalitu Msty oproti moderním západním houfnicím?

Zdroj: Military-today, MilitaryFactory