Připomínka zřejmě nejvýznamnějších událostí, bitev a operací pod taktovkou Sovětského svazu a jeho Rudé armády, která nacistickému Německu nepodlehla.
Sovětský svaz sehrával za druhé světové války významnou roli a za vítězství také tvrdě platil. Sám by sice nejspíše Německo neměl šanci porazit, jelikož byl technologicky mnohem slabší a neměl tak dobře vycvičenou armádu, ale přesto nelze jeho přínos přehlížet. Redakce Armádního Zpravodaje vybrala 6 významných bitev a událostí, které připomínají památku padlých vojáků z početné Rudé armády k 80. výročí vítězství Velké vlastenecké války konané 9. května 2025, uvádí Rada federace. Jednalo se nejspíše o nejdůležitější okamžiky vůbec.
Bitva o Moskvu (říjen 1941 – leden 1942)
První velký neúspěch nacistického Německa ve 2. světové válce. Wehrmacht vyzbrojený tanky jako Panzer III a Panzer IV se pokusil dobýt sovětské hlavní město, ale byl zastaven houževnatým odporem Rudé armády, která nasadila např. tanky T-34. K rozhodujícímu obratu přispěl i příchod zimy a posily ze Sibiře. Americký historik David M. Glantz uvádí podle Wikipedie ztráty sovětské armády 658 279 pro samotnou obrannou fázi, plus 370 955 pro zimní protiofenzívu. Wehrmacht měl mít 35 757 mrtvých v boji, 128 716 zraněných a 9 721 nezvěstných. Vítězství u Moskvy však posílilo morálku SSSR a zlomilo mýtus o neporazitelnosti německé armády.
Obléhání Leningradu (září 1941 – leden 1944)
Jedno nejdelších a nejtragičtějších obléhání 2. světové války, které začala prolamovat až operace Jiskra roku 1943. Trvalo 872 dní a způsobilo smrt až milionu civilistů, převážně hladem a zimou. Ani přes odříznuté zásobování město nikdy nepadlo, občas se ho navíc dařilo zásobovat přes Ladožské jezero („cesta života“). Bitva vázala značné německé síly a stala se symbolem sovětské houževnatosti a odolnosti. Smrt nakonec našly až 2 miliony civilistů, a další statisíce byly raněné a nemocné, uvádí Wikipedia. Vítězství posílilo morálku a přispělo k obratu ve válce.
Bitva o Stalingrad (srpen 1942 – únor 1943)
Rozhodující střetnutí mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. V krvavých bojích ve městě i jeho okolí padlo přes 300 000 Němců a až milion sovětských vojáků. Sověti nasadili tanky T-34 a KV-1, Němci zase Panzer IV a StuG III. Po obklíčení německé 6. armády v rámci operace Uran byla donucena kapitulovat. Bitva znamenala zásadní zlom – Němci utrpěli drtivou porážku, SSSR získal strategickou převahu a začal postup na západ, uvádí Britannica.
Bitva u Kursku (červenec–srpen 1943)
Největší tanková bitva 2. světové války, do níž Němci nasadili asi 2 900 tanků, včetně Pantherů a Tigerů, kdežto Sověti kolem 5 000 tanků, např. T-34 a KV-1. Obě strany v ní utrpěly velice těžké ztráty; Němci přišli o více jak 200 000 vojáků a až 1 200 tanků a útočných děl, a oproti tomu Sověti ztratili přes 860 000 vojáků a 6 000 tanků a útočných děl, hodnotí Wikipedia. Bitva skončila i přes velký nepoměr ztrát sovětským vítězstvím a znamenala zlom v celé válce, jelikož Německo přešlo do defenzivy a SSSR získal strategickou iniciativu a už jenom útočilo.
Operace Bagration (22. června – 19. srpna 1944)
Jedna z největších ofenziv 2. světové války, kterou zahájil SSSR proti nacistickému Německu. Jejím cílem bylo osvobození Běloruska a zničení německé skupiny armád Střed. Nasadil přes 2 miliony vojáků a tisíce tanků a děl. Výsledkem byla porážka Němců, kteří přišli o více než 400 000 mužů. Sovětské ztráty se odhadují na 180 000. Operace znamenala strategický zlom na východní frontě a otevřela cestu Rudé armádě do Polska a dále k Berlínu, uvádí IWM.
Bitva o Berlín (duben–květen 1945)
Šlo o poslední velkou bitvu 2. světové války v Evropě. Rudá armáda zcela obklíčila a dobyla hlavní město Třetí říše, čímž definitivně porazila nacistické Německo. Boje byly mimořádně krvavé – na straně Sovětů padlo přes 350 0 000 vojáků, na straně Němců kolem 450 000, zatímco na 300 tisíc civilistů bylo zabito nebo zraněno, uvádí Britannica. Když Adolf Hitler věděl, že je konec, spáchal i se svou ženou 30. dubna sebevraždu a Německo nakonec 8. května 1945 kapitulovalo. Válka v Evropě tak oficiálně skončila, zatímco Japonsko se vzdalo až 15. srpna téhož roku.