Muži se dvěma blesky na přilbě ve službách Adolfa Hitlera měli až neuvěřitelnou pověst – často bojovali s děsivou odvahou a fanatismem a pohrdali smrtí – jak nešetřili sebe, tak nešetřili ani své protivníky, a dokonce ani civilisty. Jak se ale stala z malé jednotky, která měla původně na starost osobní ochranu Adolfa Hitlera, statisícová armáda? A skutečně byly všechny její jednotky obávané a respektované, nebo to byla nezasloužená pověst?

SS původně sloužilo k ochraně vůdce

Nebylo tajemstvím, že si nacisté a důstojníci Reichswehr (předchůdce Wehrmachtu) zrovna dvakrát nedůvěřovali, a nacisté neměli právě radost z toho, že tvoří ostrahu říšského kancléře Adolfa Hitlera vojáci. V březnu roku 1933 proto vznikla ochranka Sonderkommando Berlín, zárodek pozdější divize Leibstandarte Adolf Hitler, složená z prověřených „SS-manů“.

Původní představa byla, že vznikne malá – ale vysoce profesionální – armáda z rasově elitních Árijců, upřesňuje Encyclopedia, která bude politicky věrná vůdci. Nenávist mezi tímto elitním „vojskem“ a Wehrmachtem byla obrovská a mezi členy často docházelo k bitkám a půtkám. Na začátku druhé světové války, v září 1939, měly bojové jednotky pouze 18 000 mužů.

iZdroj fotografie: Johannes Dorn / Creative Commons / CC BY-SA

Ovšem na začátku tažení do Francie v květnu 1940, které bylo organizováno v rámci Waffen-SS, a při němž získalo své jméno, už to bylo 90 000 vojáků. Jejich hodnocení bylo ze strany velení stručné: dobře vycvičení, bezcitní, odvážní, ale ne příliš myslící na vlastní ztráty. Ale postoj k Waffen-SS a jejich postavení se začal v této době pomalu měnit. S pádem Polska, které v roce 1941 následovala porážka Jugoslávie, se pod německou vládu v těchto oblastech dostala řada místních německých komunit (Volksdeutsche), vysvětluje Ome-Lexikon.

Nakonec vznikla i Hitlerova cizinecká legie

A právě Volksdeutsche se rozhodl naplno využít vůdce SS, Heinrich Himmler, který zrušil početní omezení a naplno rozjel náborovou kampaň. Pluky a brigády se začaly měnit na divize, jejichž jména jako Leibstandarte SS Adolf Hitler, Das Reich nebo Totenkopf, měla děsit svět. První cizinecká jednotka – 5. divize „Wiking“ – se začala formovat již v roce 1940. Tu ještě tvořili rasově a fyzicky pečlivě vybraní mládenci ze Skandinávie a západní Evropy, uvádí Wikipedia.

Brutální „Hitlerovi psi na řetězu“: jednotka Feldjägerkorps inspirovaná Stalinem, z níž mělo strach i SS a přežila kapitulaci Německa

Ovšem 7. dobrovolnická horská divize „Princ Eugen“, která vznikla na území bývalé Jugoslávie z místních Volksdeutsche, již tak striktní nebyla. Mnozí z jejích členů neuměli ani moc německy, a později už se při rekrutování na etnikum nehledělo vůbec. Nové náborové možnosti pak přinesl útok na Sovětský svaz, kdy už bylo jedno, kdo bude sloužit.

iZdroj fotografie: Public Domain

Vedle etnicky vhodných pobalťanů, na něž se náboráři SS s velkými úspěchy okamžitě vrhli, byla žádaná i jiná, ač „méně“ vhodná, etnika. Na druhou stranu je s nacisty spojovala nenávist k bolševikům, případně dostali jednoduchou volbu: „kulku nebo služba říši“. A tak vznikli legiony Gruzínů, Ázerbájdžánců, Turkmenů, Tatarů nebo kozáků, doplňuje Wikipedia zmíněná výše.

SS byla opravdu „divoká banda“

Waffen-SS představovala opravdu divoký mix velmi cenných bojových formací s těmi naprosto nespolehlivými. Ty první byly tvořeny především Němci, Skandinávci, pobalťany a západními Evropany – přesným opakem byly jednotky tvořené obyvateli Balkánu a zemí SSSR. Zcela mimo ponechme malé bezvýznamné jednotky, třeba britskou, arabskou nebo indickou legii, které vznikly zejména z důvodu propagandy. S koncem války navíc docházelo ke zkracování výcviku a v armádě chyběli zkušení velitelé, uvádí Wikipedia.

Srovnání základních jevů v putinovském Rusku a hitlerovském Německu. Je přijatelné porovnávat Adolfa Hitlera a Vladimira Putina?

Ve Waffen-SS se vystřídalo během války kolem 914 000 vojáků, z toho 500 000 cizinců. A zatímco divize jako LSAH, Wiking nebo Das Riech byly těmi pověstnými „hasiči“, tak např. 21. horská divize „Skanderbeg“ tvořená divokými Albánci, trpěla vysokou mírou dezerce, až byla po vzpouře, kdy většina mužstva rozkradla materiál a dezertovala, roku 1944 rozpuštěna.

iZdroj fotografie: Johannes Dorn / Creative Commons / CC BY-SA

Tou nejspíše nejznámější vzpourou cizineckých vojáků SS bylo povstání Gruzínců na ostrově Texel v dubnu 1945. Pokud měly jednotky SS něco společného, bylo to nemilosrdné chování k zajatcům a civilistům, za což se jim také dostávalo oprávněné nenávisti a pomsty.