Některým nacistickým „hlavounům“ se podařilo na konci 2. světové války uprchnout a vyhnout se soudu. Spravedlnost si však pro většinu z nich stejně přišla.
Když v květnu 1945 nacistické Německo kapitulovalo, většina prominentů i dalších lidí, kteří měli na rukou krev tisíců i milionů nevinných, padla do rukou spojeneckých armád; tedy pokud nebyla zabita. Následně končila před různými tribunály a za jejich zločiny byl často vynášen trest smrti. Hrstce zločinců, a to i těm největším ze všech, se ovšem podařilo z Evropy uprchnout a přesunout se do Jižní Ameriky, i když obvykle jim někdo pomáhal. Někteří zůstali ukrytí až do své smrti, pro jiné si přišly speciální jednotky, a další stihl osud i bez soudu.
Adolf Eichmann
Německý důstojník SS a jeden z hlavních organizátorů holocaustu, který řídil síť nacistických vyhlazovacích táborů pro židovské obyvatelstvo. History uvádí, že se po válce ukryl v Rakousku, a poté se mu s pomocí františkánského mnicha a falešného pasu podařilo získat vízum do Argentiny. V roce 1960 ho tam ale vypátrali agenti Mossadu a unesli ho do Izraele. Tam stanul před soudem a v roce 1962 byl na základě rozsudku popraven oběšením.
Josef Mengele
Nacistický lékař prováděl na vězních z koncentračního tábora v Osvětimi nelidské pokusy, k nimž si vybíral těhotné ženy, děti i postižené, a mnozí na následky zemřeli. S pomocí katolického kněze a sítě bývalých členů SS utekl do Argentiny, Uruguaye, Paraguaye, a nakonec do Brazílie. Vláda západního Německa opakovaně žádala o jeho vydání a stejně tak se ho pokusil zmocnit Mossad, ale neúspěšně. Josef Mengele nakonec zemřel v roce 1979 na mrtvici, udává Wikipedia.
Walter Rauff
Byl pobočníkem Reinharda Heydricha a pracoval v SD (tj. zkratka pro Sicherheitsdienst, tedy Bezpečnostní službu) a na Hlavním úřadu říšské bezpečnosti. Proslul jako konstruktér mobilních plynových komor, v nichž zemřelo minimálně 100 tisíc lidí, ale odpovědný byl i za popravy partyzánů. Na konci 2. světové války byl zatčen, podařilo se mu však utéct. Následně působil v Sýrii, Ekvádoru, a nakonec v Chile, kde pracoval pro Augusta Pinocheta, a podle všeho i pro západoněmeckou tajnou službu. Nikdy nebyl vydán a v roce 1984 zemřel na infarkt.
Franz Stangl
Rakouský nacista a člen SS, který pracoval v programu eutanazie T-4, jehož cílem bylo vyhladit mentálně postižené. K tomu působil jako velitel ve vyhlazovacích táborech Soribor a Treblinka, uvádí Holocaust. Po válce byl zatčen, ale podařilo se mu utéci, a s pomocí rakouského biskupa Aloise Hudala se dostal do Sýrie, odkud později prchl do Brazílie. Tam ho však objevil Simon Wiesenthal, což byl židovský aktivista a lovec lidí, potažmo nacistů. Brazílie ho v roce 1967 vydala do Německa, kde byl odsouzen na doživotí, a roku 1971 zemřel na selhání srdce.
Gerhard Bohne
Právník a člen SS, jehož starostí bylo vedení právní kanceláře ústřední služby T4, která měla na starost program eutanazie T-4 (německy Aktion T-4) zaměřený na likvidaci postižených obyvatel. Byl ale propuštěn, když poukazoval na zkorumpovanost celého úřadu, a v roce 1949 uprchl do Argentiny. Později se však vrátil do Německa, kde byl obviněn, načež opět prchl do Argentiny. Ta ho sice Německu vydala zpět, byl ovšem prohlášen za nezpůsobilého stanout před soudem, takže bylo jeho stíhání zastaveno. Nakonec zemřel v roce 1981.