Sovětský svaz se v jaderných zbraních snažil dohnat USA. Pomohli mu vědci, ale také špioni

Po druhé světové válce byla na světě jediná jaderná velmoc, Spojené státy americké, která teoreticky mohla zničit kohokoli. Situace však trvala pouhé čtyři roky.

i Zdroj fotografie: Pxfuel
                   

Když v roce 1945 USA provedly první test atomové bomby a poté s nimi zaútočily na Hirošimu a Nagasaki, nebylo to pro vůdce SSSR Josifa Stalina žádné překvapení. O projektu velmi dobře věděl od svých špionů, byť netušil, kolik jich Američané mají, a i sovětští vědci na projektu jaderných zbraní pracovali již od roku 1942. Tehdy sovětského vůdce přesvědčili, že i jejich země musí takovou zbraň mít. Výzkum neměl prioritu, což se ale po americkém úspěchu změnilo. Špioni a především jaderní vědci dostali za úkol být úspěšní co nejdříve.

Spojené úsilí špionů a vědců

Americký projekt Manhattan byl úspěšně infiltrován sovětskými špiony. Zprávy z něho, ale i některé klíčové informace, ven vynášel například Klaus Fuchs, Theodore Hall či manželé Rosenbergerovi. Sověti tak již v roce 1945 měli hrubý plán amerických zařízení a posléze se dozvěděli i některé další podstatné informace. Ty předali vědcům, kteří je mohli využít, a tím vše výrazně urychlit.

iZdroj fotografie: The National Archives UK / Public Domain
Klaus Fuchs

První sovětská jaderná bomba explodovala 29. srpna 1949 na střelnici v Kazachstánu. Byla v podstatě stejného typu jako bomba, kterou Spojené státy shodily na Nagasaki. Měla sílu 22 kilotun. I přes velké množství informací z USA je ale nesporné, že program byl především úspěchem sovětských vědců, informace jejich práci jen zrychlily. Byť řada zdrojů tvrdí, že hlavní zásluhu má špionáž. Zde je několik nejvýznamnějších vědců sovětského jaderného programu.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain
První sovětská atomová bomba RDS-1

Igor Kurčatov

Teoretickými pracemi na možné konstrukci jaderné zbraně začal pracovat již kolem roku 1940. Když další vědci v roce 1942 přesvědčili Stalina, že by SSSR měl začít vlastní bombu konstruovat také, byl vybrán jako ředitel programu. Původně dostal za úkol bombu vyrobit do roku 1948. Pomohly mu sice informace od špionů, ale údajně je velmi pečlivě ověřoval a vše testoval pro případ, že by nebyly pravdivé.

iZdroj fotografie: Alexander Liskin / Creative Commons / CC BY-SA
Památník Igora Kurčatova

Po úspěšném testu americké termonukleární zbraně se některými výpočty podílel i na konstrukci sovětské vodíkové bomby. Významně se zapojil i do projektů využití jaderné energie v civilní sféře, například v jaderných elektrárnách či k pohonu lodí. V roce 1954 utrpěl mrtvici a zemřel v roce 1960 ve věku 57 let.

Andrej Sacharov

Konstruktér sovětské vodíkové pumy, jejíž první úspěšný test byl proveden 22. listopadu 1955. V roce 1948 nastoupil do Kurčatovova týmu, aby se podílel na vývoji atomové bomby, a posléze přešel na konstrukci bomby vodíkové. Je i konstruktérem dosud největší odpálené atomové zbraně Car-bomby v roce 1961, která měla sílu přes 50 megatun.

iZdroj fotografie: Vladimir Fedorenko / Creative Commons / CC BY-SA
Andrej Sacharov

V 60. letech se začal angažovat hlavně v mírovém využití jaderné energie a konci atmosférických testů a podporoval zákaz šíření jaderných zbraní. Nakonec se z něho stal obhájce lidských práv a v SSSR byl pronásledovaným disidentem. V roce 1975 se stal držitelem Nobelovy ceny za mír, kterou si ale nesměl osobně převzít.

Jakov Zeldovič

Jeden z předních konstruktérů sovětské jaderné bomby. Od roku 1943 byl členem Kurčatovova týmu. Je autorem teorie o uvolňování energie prostřednictvím jaderné fúze. Měla vycházet z informací získaných díky špionáži. Vedl tým fyziků při prvním sovětském testu. Později se zabýval teorií a výpočty na sestrojení vodíkové pumy, které nakonec ověřil Sacharov. V pozdějších letech se ale více zabýval astrofyzikou a fyzikální kosmologií.

iZdroj fotografie: Uživatel A. T. Service / Creative Commons / CC BY-SA
Jakov Zeldovič vpravo

Vitalij Ginzburg

Jeden z předních vědců, kteří se v 50. letech podíleli na konstrukci sovětské vodíkové bomby. Později byl vedoucím oddělení teoretické fyziky Lebeděvova fyzikálního institutu Ruské akademie věd. V roce 2003 se stal nositelem Nobelovy ceny za fyziku za práci na poli supervodičů a supertekutin. Ke konci života byl známým aktivistou za dodržování lidských práv.

iZdroj fotografie: Uživatel Emaus / Creative Commons / CC BY-SA
Vitalij Ginzburg

Georgij Nikolajevič Flerov

Sovětský fyzik, jehož dopis v roce 1942 přiměl Stalina k zahájení projektu atomové bomby. V roce 1940 spolu s Konstantinem Petržalkem objevil spontánní štěpení. Založil také Flyorovskou laboratoř jaderných reakcí, kterou vedl do roku 1989. Je po něm pojmenován 114. prvek periodické tabulky flerovium.

iZdroj fotografie: Stamp issuing authority / Public Domain
Známka s Georgijem Nikolajevičem Flerovem

Sovětský jaderný výzkum se postupně stal výkladní skříní země, která se pyšnila špičkovou jadernou energetikou či konstrukcí nejsilnější jaderné zbraně, Car-bomby. Tato gloriola naprosto zásadním způsobem utrpěla v roce 1986 při havárii v Černobylu, která odhalila obrovské chyby při konstrukci reaktoru. V každém případě je nástupnické Rusko nadále jadernou velmocí, což mu zajišťuje stále výrazný vliv na mezinárodním poli.

Je sovětský jaderný program více úspěch vědců, nebo špionů?

Zdroj: Britannica

Diskuze Vstoupit do diskuze
150 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Prodej uhlí hýbe světem
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Vše o Tollundském muži, 2 400 let starém bažinatém těle. Byl tak dokonale zachován, že byl považován za nedávnou oběť
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Přírodní prostředky, které odstraní hlen při infekci: Kurkuma, zázvor nebo také horká pára
adbz.cz
adbz.cz
Doba sušení prádla se zkrátí na polovinu: Do pračky stačí přidat ručník, funkční je také metoda „na burrito“