Záhadné Mosquito ve službách ČSSR: Realita, nebo pouhý výsledek fotomontáže?

Mohlo by se zdát, že česká letecká historie je poměrně zdokumentovaná. Máme v Česku rozsáhlou leteckou expozici v rámci Vojenského muzea, další je v NTM a řadě dalších muzeí, často i soukromých. Existují bohaté archívy, máme vyzpovídané pamětníky, fundované badatele profesionální i amatérské, velké množství prostoru pro publikační činnost ve specializovaných časopisech i na webových stránkách, vyšla řada knih na téma české letectví a tak dále.

Ale zdání klame a zde to platí dvojnásob. Spíše platí, že kam český letecký historik „šlápne“, tam najde nějakou malou či větší českou leteckohistorickou záhadu.

Co víme o Mosquitech v Československu?

Co se týče historie používání známých britských bombardovacích letadel DH Mosquito v našem vojenském letectví, je známo, že byly po válce získány výměnou. A to za, pro Československo v té době nepotřebné, Liberátory 311. perutě . Šlo o verzi FB, tj. bez prosklené přídě. Jiné verze se podle dostupných dokladů nikdy v čs. letectvu nepoužívaly.

V padesátých letech jako „buržoasní“ letadlo bylo z čs. armády vyřazeno. Prakticky všechna podlehla zubům pil a krumpáčům, završeným ohýnkem v koutě letiště. Poslední kompletní Mosquito skončilo jako exponát v NTM, kde ale bylo v depozitáři potupně rozřezáno na modelářskou balsu, až z něj zbyl údajně jen jeden motor Merlin, dnes vystavený v dopravní hale NTM v motorovém loži ze Spitfiru, a pár drobností.

Vzpomínky staré 40 let

Posuňme se trochu v čase. Na počátku 80. let minulého století byl náčelníkem letecké expozice Vojenského muzea ve Kbelích, kde jsem v té době pracoval, plk. Janečka. Byl to leteckohistorický srdcař. Byl však známý i tím, že u sebe v „ředitelské“ kanceláři shromažďoval velké počty fotografií a dokumentů spjatých s létáním v Československu, které jsme ani jako podřízení a pracovníci muzea prakticky vůbec neznali.

iZdroj fotografie: Flickr

Často šlo o opravdové unikáty, které mu přinesli staří pamětníci a které si ponechal „pro sebe“. Neboť, jak často říkal, šlo podle něj o osobní dar jemu, Janečkovi, ne leteckému muzeu. Byl proto znám v komunitě leteckých historiků i pod přezdívkou „jednocestný ventil“. Když ale byl Janečka v dobré náladě, vytáhl na světlo boží některé ze svých schovaných fotografických unikátů. Vysloveně měl pak radost, když viděl naše udivené výrazy a nadšení, které jsme všichni v muzeu nad těmi neznámými fotografiemi jako správní letečtí fandové projevovali.

Takhle jednou přinesl a položil na stůl dvě fotografie letadel DH Mosquito. Na jedné fotografii byly na něm vidět čs. vojenské výsostné znaky, na druhé byla pouze příď a kabina letadla s lidmi okolo něj a v kabině v čs. poválečných leteckých uniformách. Společným znakem obou fotografií ale bylo, že vyfotografovaný letoun měl prosklenou příď.

Následovala dlouhá diskuze

A záhada pro diskusi byla na světě. Podle všech dokladů a archívů bylo v čs. letectvu používáno jen Mosquito ve verzi s plnou přídí, tj. ve verzi bitevní, nikdy ne s prosklenou, neboli ve verzi čistě bombardovací. A teď najednou na stole ležely dvě fotografie, které říkaly něco jiného.

Diskutovali jsme na dané téma dost dlouho. Nakonec jsme přijali vysvětlení, že letoun s čs. výsostnými znaky je možná fotomontáž, jaké s oblibou tvořil tehdy známý pan J. Zazvonil. Nahrávala tomu skutečnost, že již jednu podobnou fotomontáž s čs. znaky na fotografii letícího Mosquita s prosklenou přídí udělal, byť velmi nekvalitní a na prvý pohled zřejmou.

iZdroj fotografie: Uživatel RuthAS / Creative Commons / CC BY

Druhá fotografie byl větší oříšek. Ale protože výsostné znaky na ní vidět nebyly, řekli jsme si, že šlo asi o letoun, nakoupený podloudně podobně jako v druhé polovině 40. let Boeingy B-17 pro Izrael, vyzbrojený zřejmě na čs. letišti v Žatci a poté přeletěný izraelskými piloty do Izraele. Po skončení diskuse plk. Janečka fotografie zase sebral a odnesl, a už se nikdy neobjevily.

Náhodné setkání na školení

Na tuto diskusi nad fotografiemi Mosquita s proskleným čumákem v českých barvách jsem si pak vzpomněl po několika letech. To jsem již nepracoval v muzeu, ale živil se coby referentík civilní obrany (CO) na Univerzitě Karlově. Jen pro vysvětlení mladším čtenářům – referent CO existoval v 80. letech v Československu v rámci systému civilní obrany státu v každém závodě, podniku či škole a většinou jej dělali bývalí vojáci z povolání, kteří odcházeli do důchodu v 55 letech a takhle si přivydělávali.

Na jednom z mnoha povinných školení, které probíhalo mimořádně i se slovenskými kolegy a uskutečnilo se v Bratislavě, jsem se v posluchárně seznámil s bývalým slovenským vojenským pilotem, který si také k důchodu přivydělával. Jeho jméno jsem si kvůli okolnostem nestačil zapsat. Náhodně jsme si přiznali posedlost létáním a leteckou historií zvlášť.

iZdroj fotografie: RAF / Creative Commons / Public Domain

A tam jsem si šeptem při přednášce vyslechl jeho podivnou historku o Mosquitu čs. vojenského letectva, se kterým údajně létal přísně utajeně na průzkumné ilegální lety nad Západní Evropou dlouho do 50. let! Dokonce toto české Mosquito mělo mít podle něj v určitém období namalované falešné britské vojenské znaky. Tohle záhadné průzkumné Mosquito bylo údajně uzemněno až na konci 50. let a poté spáleno. A mělo – prosklenou příď.

Bádejte, bádejte, bádejte!

Hned jsem si vzpomněl na ty dvě fotografie z fotoarchívu plk. Janečky z muzea ze Kbel. Krásně to do sebe zapadalo, ale zase to vyvolávalo spoustu jiných otázek. Svého tehdejšího kolegu jsem jimi netrpělivě zahrnul rovnou při přednášce, za což jsem byl dosti hlasitě pokárán a rozhovor jsme museli přerušit. Školení pokračovalo dílčími exkurzemi do různých institucí, což nás rozdělilo, a já pak toho pána bohužel už nikdy neviděl.

Můj kratičký záznam o záhadném českém Mosquitu s prosklenou přídí mám ve svém zápisníčku už více jak 35 let. Dávám ho tady k dobru. Třeba bude mít někdo více štěstí než já a tuto českou historickou leteckou záhadu se mu podaří nakonec rozlousknout.

Zdroj: Ing. Ivo Pujman