„Co se děje s dálkovým letectvem?“ nechápou Rusové. Ztrácí jeden strategický bombardér za druhým, bezpečnost je ohrožena

Dne 15. června 2026 havaroval při přistání v Irkutské oblasti další Tu-22M3. Agentura TASS oznámila nehodu lakonicky, bez podrobností. Jenže pro každého, kdo sleduje ruské dálkové letectvo, to nebyla izolovaná událost. Byl to třetí pád stejného typu bombardéru na stejném místě od srpna 2024. A mezitím Ukrajina provedla bezprecedentní úder přímo na základny strategického letectva. Výsledkem je situace, kterou ruští komentátoři sami popisují s neskrývaným znepokojením: flotila, na níž stojí část ruské úderné kapacity, se zmenšuje rychleji, než ji Moskva dokáže opravovat.

Tři pády, jedno místo, stejná diagnóza

Časová osa mluví jasně. 15. srpna 2024 spadl Tu-22M3 v Irkutské oblasti, ruské ministerstvo obrany uvedlo předběžnou příčinu jako technickou závadu. 2. dubna 2025 se totéž opakovalo: další Tu-22M3, opět Irkutská oblast, opět „technická závada“ podle Interfaxu. A pak přišel červen 2026 s třetím pádem, kde regionální gubernátor mluvil o pravděpodobném selhání motoru.

Tři havárie během 22 měsíců na jednom místě nejsou smůla. Jsou to symptomy. Tu-22M3 létá na motorech NK-25, jejichž výroba skončila před desítkami let. Ruský letecký průmysl dnes prioritně vyrábí motory NK-32 série 02 pro prestižnější Tu-160M, podnik UEC-Kuzněcov o dodávkách těchto pohonných jednotek informuje od roku 2020. Pro NK-25 žádný srovnatelný restart výroby veřejně vidět není. Bombardéry Tu-22M3 tak Moskva drží ve vzduchu generálními opravami starých kusů, což dokládá i zpráva TASS z roku 2019 o předání opraveného stroje armádě. Jenže generálka není nový letoun. A každá další havárie zmenšuje zásobu draků, ze kterých lze čerpat.

Operace Pavučina: úder, který bolí dodnes

Souběžně s technickou erozí přišel 1. června 2025 úder zvenčí. Ukrajinská operace Pavučina zasáhla drony několik ruských leteckých základen najednou. Ukrajinský prezident Zelenskyj poté uvedl, že bylo poškozeno 41 vojenských letadel a zasaženo 34 % ruských strategických nosičů střel rozmístěných na napadených letištích. Anonymní vysoký činitel NATO v briefingu zprostředkovaném Ukrajinskou pravdou mluvil o nejméně 40 poškozených a 10 až 13 zničených strojích celkem.

Rusko škody popřelo a tvrdilo, že budou opraveny. Jenže západní experti citovaní agenturou Reuters byli jednoznační: dopad na ruskou bombardovací flotilu je reálný a nahradit ztracené stroje bude extrémně obtížné. Analytici z IISS i Federace amerických vědců upozornili, že program nového strategického bombardéru PAK DA postupuje „šouravě“ a sériová výroba je v nedohlednu.

Český bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza situaci pro Seznam Zprávy označil za „pohromu pro Moskvu“. Bombardéry Tu-22M3 totiž neslouží k přímé podpoře vojáků v zákopech. Jejich úkolem je odpalovat řízené střely z bezpečné vzdálenosti, na ukrajinskou energetiku, logistiku, města. Každý ztracený kus znamená menší salvu při dalším masivním raketovém útoku.

Papírový stav versus realita na letištích

Podle sekundárních citací ročenky Military Balance 2025 mělo Rusko v únoru 2025 na papíře 55 kusů Tu-22M3. Analytický portál Defense Express ale pracuje s odhadem, že od roku 2022 mohlo být až 24 těchto bombardérů zničeno nebo vážně poškozeno. Pokud se tato čísla byť jen přibližně potkávají s realitou, Rusko přišlo o více než 40 % své flotily Backfire.

Ještě důležitější je ale rozdíl mezi „evidovaný“ a „letuschopný“. Část strojů slouží jako zdroj náhradních dílů. Část stojí v opravě. Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov v dřívějším vyjádření uváděl, že reálně operačních Tu-22M3 bylo jen 27. I kdyby šlo o odhad s velkou nejistotou, ukazuje na propast mezi tím, co Rusko vykazuje, a tím, s čím skutečně může počítat.

Pro srovnání: americké B-52H létají od roku 1962 a USAF je plánuje provozovat minimálně do roku 2050. Rozdíl není ve stáří konstrukce, je v průběžné modernizaci a stabilní průmyslové základně, která dokáže starý drak držet v kondici. Rusko nic takového u Tu-22M3 nemá.

Co to znamená pro ruskou bezpečnost

Důležité je říct, co oslabení flotily Tu-22M3 neznamená. Neznamená kolaps ruské jaderné triády. Jádro ruského jaderného odstrašení stojí na pozemních mezikontinentálních střelách a ponorkových odpalovacích systémech. Ani po všech ztrátách Rusko neztrácí schopnost jaderného úderu.

Co ale ztrácí, je konkrétní a těžko nahraditelný nástroj:

• Konvenční dálkové údery – Tu-22M3 byly klíčovými nosiči střel při masivních raketových útocích na Ukrajinu.
• Demonstrace síly – tyto bombardéry se účastnily hlídkových letů nad Arktidou, severním Atlantikem a Pacifikem, kde jejich přítomnost vysílala signál NATO.
• Flexibilita – ztracený bombardér nenahradí „jiná raketa“; Rusko přichází o mobilní vzdušnou platformu schopnou nést různé typy munice.

Činitel NATO po operaci Pavučina sice mluvil o „kritickém dopadu“, ale zároveň výslovně řekl, že Rusko neztratilo schopnost dál podnikat vzdušné údery. Realistický závěr je tedy někde uprostřed: nejde o konec ruského dálkového letectva, ale o jeho citelné a rostoucí oslabení.

Ztráty, které Kreml neumí zastavit

Právě v tom spočívá jádro problému, který Rusy znepokojuje. Bojové ztráty od Ukrajiny lze teoreticky omezit lepší obranou základen, rozptýlením strojů, přesunem na vzdálenější letiště. Ale co uděláte s letadly, která padají sama? Technická degradace flotily není nepřítel, kterého lze odstrašit nebo s ním vyjednat příměří. Je to důsledek desetiletí podfinancovaného údržbového řetězce, zaniklé výroby motorů a průmyslové základny, která nestíhá.

Moskva dnes stojí před dilematem bez dobrého řešení. Opravovat staré draky je čím dál dražší a riskantnější. Vyrábět nové Tu-22M3 nedokáže. Program PAK DA se vleče. A každá další havárie v Irkutské oblasti nebo úspěšný ukrajinský dron na letišti posouvá flotilu blíž k bodu, za kterým přestane dávat vojenský smysl ji vůbec nasazovat.

Ruské dálkové letectvo nekončí. Ale jeho nejzranitelnější článek, flotila Tu-22M3, se rozpadá dvojí rychlostí a Kreml nemá nástroj, jak tento proces zvrátit.