Ruský Jak-130M poprvé vzlétl a hned budí zájem v Africe i Asii. Zájemci doslova čekají v řadě, aby ho mohli koupit

Na irkutské ranveji se koncem června odlepil od betonu stroj, který má Moskvě vrátit pozici na exportních trzích lehkých bojových letounů. Jak-130M, hluboce přepracovaná verze osvědčeného cvičného typu, přešel z papírového projektu do letových zkoušek, a necelé tři měsíce poté už stál na statické ploše egyptského El Alamein Airshow. Zkušební pilot Alexandr Guskov tam pro agenturu TASS prohlásil, že zájem z Afriky a Asie je obrovský. Jenže mezi zájmem a podepsanou smlouvou leží propast, kterou ruský zbrojní průmysl v éře sankcí a války trvající přes čtyři roky překonává stále obtížněji.

Co je vlastně Jak-130M a čím se liší od předchůdce

Původní Jak-130 slouží v několika zemích jako pokročilý proudový trenažér. Piloti na něm přecházejí z turbovrtulových strojů na těžké stíhačky. Verze s písmenem M ale ambice posouvá výrazně dál. Výrobce, firma Jakovlev spadající pod ruskou Sjednocenou leteckou korporaci (UAC), ji už neprezentuje jen jako cvičný typ, ale jako „plnohodnotný lehký stíhač“.

Klíčové novinky podle UAC:

• Palubní radar BRLS-130R – první radar vůbec na platformě Jak-130; u původní verze chyběl.
• Opticko-lokátorový systém SOLT-130K – umožňuje identifikaci a sledování pozemních i vzdušných cílů.
• Obranný komplet Prezident-S130 – systém pro rušení a klamání protivzdušných hrozeb.
• Rozšířená výzbroj – střely vzduch-vzduch, přesně naváděná munice vzduch-země, což z letounu dělá víc než jen trenažér.

Maximální rychlost platformy zůstává podzvuková (kolem 1 050 km/h), maximální vzletová hmotnost se pohybuje kolem 10 290 kg a letoun nese výzbroj na devíti závěsnících. Na papíře tedy jde o stroj, který má v jednom draku spojit výcvik i reálné bojové nasazení v nízkonákladovém provedení.

Háček? Výrobce u radaru BRLS-130R nezveřejnil žádné klíčové výkonové parametry: dosah, počet sledovaných cílů, režimy. Bez těchto dat nelze poctivě posoudit, jak daleko za západní konkurencí zaostává, nebo jestli se jí přibližuje.

Kdo skutečně stojí v řadě

Guskovův výrok o zájmu Afriky a Asie zazněl na El Alamein Airshow ve dnech 8.–10. září 2026. Konkrétní státy ale nejmenoval. Jediný veřejně identifikovaný potenciální zákazník je Vietnam: podle šéfa Irkutského leteckého závodu Andreje Sojnova, citovaného Aviation Week, Hanoj finalizuje kontrakt na 18 kusů. Z vietnamské strany ovšem žádné oficiální potvrzení nepřišlo.

O dalších zemích (Alžírsku, Íránu, Indonésii) se v oborových médiích spekuluje, ale v otevřených zdrojích k září 2026 žádná konkrétní fáze jednání doložená není. „Řada zájemců“ tak zatím vypadá spíš jako obchodní pipeline plná dotazů a prezentací než jako fronta s podepsanými kontrakty. To neznamená, že zájem neexistuje: letoun na egyptské přehlídce fyzicky stál a delegace ho viděly. Znamená to ale, že proměnit zájem v pevné objednávky je pro Rusko dnes mnohem těžší než před rokem 2022.

Podle SIPRI ruské exporty velkých zbraňových systémů v období 2021–2025 spadly o 64 % oproti období 2016–2020. Analytici z CSIS k tomu přidávají nedostatek kvalifikovaných pracovníků, korupci, závislost na dovážených součástkách a rostoucí výrobní náklady kvůli sankcím. Vyrobit dva prototypy a montovat třetí je jedna věc. Spolehlivě zásobovat zahraniční zákazníky ve větších sériích je věc zásadně jiná.

Jak-130M versus konkurence: FA-50, T-7A a český Skyfox

Trh lehkých bojových a pokročilých cvičných letounů je dnes přeplněný. Každý konkurent ale sedí v trochu jiné kategorii.

Jihokorejský FA-50 je nejpřímější rival v bojovém segmentu. Letoun od KAI dosahuje rychlosti Mach 1,5, nese multimódový radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), disponuje datovým spojem Link 16, interním kanónem ráže 20 mm a integrací střel AIM-9 Sidewinder i AIM-120 AMRAAM. Proti Jak-130M nabízí otevřeně doloženou síťovou interoperabilitu s NATO a prokazatelně vyšší výkon. Cenou je ovšem dražší.

Americký T-7A Red Hawk je čistě cvičný typ bez reálné výzbroje; výzbroj řeší pouze simulací. Maximální rychlost kolem Mach 0,95 a absence bojové konfigurace z něj dělají stroj pro jinou roli, než jakou Jak-130M slibuje.

A pak je tu český L-39 Skyfox od Aera Vodochody. Podzvukový (maximální rychlost asi 907 km/h), s maximální vzletovou hmotností až 5 600 kg a pěti závěsníky. Certifikovaný podle standardů EU a NATO. Skyfox nemá palubní radar ani ambici být lehkým stíhačem: je to moderní výcvikový a lehký bojový stroj s důrazem na nízké provozní náklady a západní logistiku.

Překryv s Jak-130M existuje hlavně v levnějším výcvikově-bojovém segmentu. Tam, kde zákazník hledá pokročilý trenažér s omezenou údernou schopností, může Skyfox konkurovat cenou, certifikací a spolehlivostí dodávek. Tam, kde zákazník chce radar a těžší výzbroj, Jak-130M nabízí víc, pokud ovšem Rusko dokáže dodávat.

Vietnam: zákazník obou stran

Právě Vietnam ilustruje situaci nejlépe. Hanoj je prvním exportním zákazníkem českého Skyfoxu; Aero zahájilo sériovou výrobu v květnu 2023 a vyrábí tempem zhruba jednoho letounu měsíčně. Zároveň je Vietnam uváděn jako první možný zákazník Jak-130M. Jedno letectvo, dva dodavatelé, dvě různé role.

Není to rozporuplné, je to pragmatické. Vietnam dlouhodobě balancuje mezi více dodavateli a neváže se na jeden blok. Podle agentury AP udržuje s Ruskem specifické finanční kanály pro obranné obchody, které obcházejí část sankčního tlaku, což je politicky citlivé, ale pro Hanoj zjevně přijatelné. Český Skyfox pokrývá výcvikovou potřebu se západní certifikací, ruský Jak-130M by mohl doplnit lehkou bojovou kapacitu kompatibilní se starší sovětskou infrastrukturou.

Pro Aero je dobrým signálem i čerstvá angolská objednávka a kontrakt v Severní Americe. Výrobní kapacity má firma zaplněné až do druhého čtvrtletí 2027. Český typ tedy není jen teoretická alternativa, je to reálně prodávaný produkt s běžící linkou.

Propaganda, nebo průlom?

Tvrzení o „frontě kupců“ pochází od firemního pilota šířeného přes ruskou státní agenturu TASS. To samo o sobě neznamená lež, ale je nutné vnímat kontext: jde o prostředí přímo napojené na výrobce i stát, s jasným motivem prezentovat program co nejatraktivněji. Fyzické milníky (první let 25. června 2026, vystavení v Egyptě) jsou doložené a reálné. Fronta podepsaných kontraktů doložená není.

Jak-130M je zajímavý stroj, který zaplňuje mezeru v ruské exportní nabídce. Jestli ale z dobře načasované prezentace vznikne skutečný exportní průlom, rozhodnou až podpisy smluv, dodací lhůty a schopnost ruského průmyslu vyrábět v sérii, a právě tam dnes Moskva naráží na své nejtvrdší limity.