Estonci vyvinuli miniraketu za 1000 eur, která mění pravidla hry. Zničí několik cílů najednou, Ukrajinci už ji mají

Estonská firma Tempterno Defence představila miniraketu CP260, která váží přibližně jeden kilogram, stojí kolem tisíce eur a dá se odpálit z multikoptéry, dronu s pevným křídlem, pozemního odpalovače, nebo dokonce z ramene. Nejde přitom o žádnou veletržní maketu: v červenci 2026 projekt prošel sítem Evropské obranné agentury a dostal se mezi šest vítězů programu BraveTech EU, kde bude testován v podmínkách blízkých reálnému bojišti. A co je zásadní: na integraci hlavic a softwaru pro automatické rozpoznávání cílů se už podílejí ukrajinské podniky.

Jeden dron, několik zásahů

Formulace „zničí několik cílů najednou“ neznamená, že jediná střela zasáhne více objektů současně. Princip je jiný a v kontextu současné dronové války možná ještě zajímavější. Opakovaně použitelný dron nese na palubě několik raket CP260 a během jednoho letu je postupně odpálí na různé cíle. Po posledním výstřelu se nosič vrátí na základnu, nabije se a letí znovu.

Tím se zásadně mění ekonomika mise. Klasický FPV kamikaze dron stojí řádově stovky eur, ale po nárazu do cíle přestává existovat, nosič i munice zaniknou. U CP260 zanikne jen střela za tisícovku, zatímco dron za násobně vyšší cenu přežije a může letět znovu. Při třech až čtyřech raketách na jednom nosiči tak operátor získá několik šancí na zásah za jediný vzlet.

Co přesně CP260 umí, a co zatím ne

Podle Defence.Tech má raketa tyto zveřejněné parametry:

• Hmotnost: přibližně 1 kg
• Maximální dolet: až 2,5 km
• Efektivní vzdálenost: 200–500 metrů
• Navádění: ruční, přes kameru na odpalovači
• Hlavice proti vzdušným cílům: přibližovací zapalovač s wolframovou fragmentací
• Hlavice proti pozemním cílům: tříštivotrhavé, zápalné a průbojné (ve vývoji)

Základní verze rakety už podle firmy absolvuje testovací lety. Nedokončenou částí zůstávají právě specializované hlavice a dotažení systému umělé inteligence pro automatické zachycení cíle. Plně bojeschopný systém by mohl být hotov na přelomu let 2026 a 2027, pokud vývoj nenarazí na zásadní komplikace.

Pro srovnání: americká přesně naváděná raketa APKWS, kterou BAE Systems prezentuje jako „levnou přesnou munici“, je úplně jiná liga. Jde o upravenou 70mm raketu Hydra o hmotnosti kolem 15,8 kg s rychlostí až 1 000 m/s. Sofistikovanější, těžší, dražší, a pro dron o váze několika kilogramů nepoužitelná. Izraelská barážující munice HERO 30 od UVision (dnes pod Rheinmetallem) se hmotností 3 kg blíží víc, ale funguje na zcela odlišném principu: sama je dronem, který nad cílem krouží až 30 minut a pak se do něj zřítí. CP260 je oproti oběma jednodušší, lehčí a výrazně levnější. Platí za to kratším dosahem a nižší sofistikovaností jednotlivého zásahu.

Ukrajinská stopa: spolupráce, ne hotové dodávky

Tvrzení, že „Ukrajinci už ji mají“, je třeba číst přesně. Veřejně doložená je průmyslová spolupráce: ukrajinské podniky se podílejí na vývoji hlavic a softwaru pro automatické rozpoznávání a zachycení cílů. Kontext dává i širší politický rámec: 7. července 2026 podepsali prezident Ukrajiny a estonský premiér takzvaný Drone Deal, který otevírá společnou výrobu dronů, senzorů, munice i protivzdušných prostředků v obou zemích.

Veřejný důkaz, že by CP260 už převzala konkrétní ukrajinská bojová jednotka, dohledatelný není. Ukrajinská strana je nicméně v projektu od počátku a trend je jednoznačný: ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že 95 % dronů pořizovaných pro ozbrojené síly pochází z domácí výroby a že přes platformu DOT-Chain Defence bylo za necelých pět měsíců roku 2026 dodáno 485 tisíc kusů bezpilotní techniky a dalšího vybavení. Přes systém Brave1 Dataroom už více než sto ukrajinských firem trénuje modely umělé inteligence pro automatické rozpoznávání cílů s ambicí pokrýt stoprocentně všechny frontové drony. Do tohoto ekosystému CP260 přirozeně zapadá.

Proč zrovna malé Estonsko

Pobaltská republika s necelými 1,4 milionu obyvatel dává do obrany v roce 2026 celých 5,4 % HDP, jeden z nejvyšších podílů v celém NATO. Blízkost Ruska není abstraktní hrozba, ale každodenní realita, kterou estonská kontrarozvědka KAPO ve své výroční zprávě popisuje s chirurgickou přesností včetně ruských pokusů obcházet sankce a získávat západní komponenty.

Tempterno Defence bylo založeno v červnu 2025 v Tallinnu a profiluje se jako vývojář zbraňových systémů pro bezpilotní a autonomní platformy. Estonsko funguje jako rychlý integrátor: kratší rozhodovací smyčka, méně byrokracie a přímá vazba na ukrajinské bojiště jako zdroj požadavků i zpětné vazby. Další estonsko-ukrajinské firmy, jako Farsight Vision s technologií testovanou přímo na frontě, ukazují, že nejde o ojedinělý případ, ale o systémový přístup.

Co to znamená pro Česko a NATO

Český ekvivalent CP260 ve stejné hmotnostní a funkční třídě veřejně představen nebyl. České firmy ale v segmentu dronů a efektorů rozhodně nejsou pozadu. Pražská LPP nabízí autonomní útočné drony, interceptory JWI-4000 a ARTEMIS 2.0 i vlastní dronové hlavice. Vojenský technický ústav vyvíjí zbraně, munici i bezpilotní prostředky. Program PRODEF Technologické agentury ČR podporuje obranný výzkum včetně bezosádkových systémů a umožňuje kofinancování z evropských obranných výzev.

Česko navíc s Ukrajinou už jedná o společných dronových projektech a CSG převedla licenci i know-how pro výrobu velkorážové munice přímo na ukrajinské území. Přímá spolupráce Tempterno s českými firmami sice veřejně doložená není, ale institucionální cesty existují.

Pro armády NATO je CP260 signálem, že budoucí dronová výzbroj nemusí stát jen na kamikaze strojích a barážující munici. Levné víceranné efektory, které z jednoho nosiče vytěží několik zásahů, mohou změnit taktickou vrstvu boje, a válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, je laboratoří, kde se tyto koncepty ověřují v reálném čase.

Raketa za 25 tisíc korun sama o sobě válku nerozhodne. Ale tisíc takových raket na stovkách opakovaně použitelných dronů, to už je jiný příběh, a právě na něj Estonci a Ukrajinci sázejí.