Vojenské proudové letadlo je velice složité, a i při sebelepší údržbě se může porouchat, případně může ještě za letu podlehnout poškození utrpěném v boji. V bezvýchodné situaci se proto pilot pokusí uniknout, nemůže však opustit kabinu letounu tak, jak to dělali piloti vrtulových letadel třeba ještě za 2. světové války – při vysokých rychlostech to zkrátka není možné. K dispozici proto mají složité zařízení zvané katapultovací sedadlo, které jim může v takových situacích zachránit život. Zdaleka to ale není tak jednoduché.

Katapultáž pilota je vždy riskantní

Katapultovací sedadlo je vlastně komplexní systém, při jeho aktivaci musí záchranné zařízení provést několik přesně naprogramovaných kroků, jinak by pilot přišel o život. I tak se hlavně v minulosti stávalo, že se piloti při katapultáži zabili nebo těžce zranili. Nejčastějším úrazem byly přitom zlomeniny obratlů, protože jsou při tom vystaveni obrovskému přetížení. Stačí i jediná nedokonalost v načasování a proces se nemusí povést.

Havárie amerického stíhacího letounu F-16: Pilot se katapultoval jen několik sekund před nehodou

Jak vypadá katapultáž pilota z vojenského letadla v praxi, lze vidět i na videu pod článkem. V tomto konkrétním případě se musel pilot akrobatického týmu italského letectva katapultovat z cvičného letounu Aermacchi MB-339PAN. Na záběrech se od skupiny letadel odpojil a začal z neznámého důvodu klesat, načež se v posledním momentě katapultoval. Zachyceno rovněž bylo, jak rakety vynesly sedadlo z kokpitu, a pak se otevřel padák.

Pilot si tak zachránil život, takže pro něj šťastný den, ale pakliže se nepodaří letoun navést do neobydlené oblasti, může nastat další katastrofa. Stejně tomu bylo i v tomto případě, kdy trosky stroje dopadly mimo letiště a zabily pětiletou dívku a další 3 lidi zranily. Zda mohl pilot navést letoun jinam není jasné, v takové chvíli je nezbytné se okamžitě rozhodnout, a ne vždy je bohužel čas kalkulovat, co nastane později.

iZdroj fotografie: Uživatel Vestman / Creative Commons / CC BY-SA

Ostatně i z videa je patrní, že šlo pouze o pár vteřin, během nichž se pilot jistě pokoušel letoun zvládnout, a boj vzdal až opravdu těsně před jeho dopadem na zem. Například havárie ruské stíhačky MiG-31 byla v tomto směru mnohem šťastnější, neboť měl pilot nejenom více času se zachránit, ale hlavně letěl nad neobydlenou oblastí a mohl tak letoun navést do místa, kde nedošlo na ztrátách životů ani k jinému neštěstí.

U proudového letounu je katapultáž nutná

Vůbec první katapultovací sedadlo vzniklo v roce 1916, ale v praxi začalo být používáno až za druhé světové války, a to hlavně v Německu. Po válce se však s rozvojem proudových motorů ukázalo jako nutnost. První modely fungovaly na stlačený vzduch nebo vystřelovací patronu, ale nakonec přistoupila většina zařízení k raketovému motoru. Sedadla jsou většinou zkonstruována tak, aby dokázala zachránit i pilota letounu stojícího na zemi, neboť ho vynesou dostatečně vysoko, aby měl prostor zafungovat padák.

Video z havárie ruského MiG-31 ukazuje, jak se pilot při „rutinním letu“ pokoušel hořící stroj zvládnout, ale nakonec musel boj vzdát

Není to ale jenom tak, při spuštění katapultu musí zařízení vykonat celou řadu úkonů. V první řadě přitáhnout popruhy pilota k sedadlu tak, aby se při vysokém přetížení nezranil, a poté musí odstřelit kryt kabiny – v některých případech je dokonce cíleně rozbit, ale častěji bývá „odhozen“. Poté raketový motor i se sedadlem opustí kabinu a v přesně určený okamžik se otevře padák. Piloti mají k dispozici i nouzovou zásobu kyslíku pro případ opuštění letounu ve vysoké výšce a další vybavení, s jehož pomocí mohou přežít a přivolat si záchranu.