Když se nedaří vyvinout nový letoun, který si ruští konstruktéři vysnili, musí se opětovně spolehnout na sovětské dědictví v novém kabátě.
Rusko má v současnosti ve výzbroji tři typy strategických bombardérů, a to starý turbovrtulový Tupolev Tu-95 Bear, nadzvukový Tu-22 Backfire, a nakonec (nejnovější z nich) nadzvukový Tupolev Tu-160 Blackjack – poslední z nich je samozřejmě také jeho největší chloubou, ale má jich pouhých 16. Ruské letectvo se proto rozhodlo, že si objedná další 50, ale rovnou ve výrazně modernizované verzi Tu-160M2, která bývá někdy označována i jako MS.
Stealth bombardér ani nemusí vzniknout
Již několik let největší země světa avizuje, že se jeho strategické bombardovací letectvo hodlá vyrovnat americkému, neboť pracuje na strategickém stealth bombardéru označovaném jako Tupolev PAK DA – pak by ale pořizování nových (a jistě drahých) Tu-160M2 nedávalo smysl. Mimochodem, nový typ amerického stealth bombardéru za sebou má i zkušební let, a Čína na podobném letounu usilovně pracuje, zato v Rusku to může být úplně jinak. Může se totiž stát, že PAK DA nakonec ani nepoletí, jak naznačuje NationalInterest.
Jestli tomu tak opravdu je, dává stavba modernizovaných Tu-160M2 smysl. Stejně jako starší verze by odpalovaly řízené střely jako Ch-55 a Ch-101 s dosahem až 5 500 km, jichž unesou 12, ale Rusko jich nemá dost nebo jsou již staré. Novější verze mu však může zajistit nejen přesné útoky na pozemní cíle na dlouhé vzdálenosti, ale s využitím tankovacích letounů i po světě. Modifikované střely mohou nést i jaderné hlavice a bombardér je tak tedy i důležitou součástí jaderné triády. Jeho existence také slouží k šíření ruského vlivu po světe.
Tu-160M2 má nové motory, avioniku a radar
Nový Tupolev Tu-160M2 je mnohem lepší než starý bombardér Tu-160M, a lze říci, že jde oproti němu o značně jiný letoun. MilitaryToday uvádí, že bude mít nový typ motoru, jinou avioniku a moderní typ radaru, což mu nejspíše zajistí větší dosah než je současných až 12 300 kilometrů. Některé zprávy potom naznačují, že má mít i povlak / povrch z nových materiálů, což pravděpodobně bude snižovat jeho radarový průřez, případně zvyšovat obranu proti přilétajícím střelám – v takovém případě by nejspíše měl rušit radarové navádění.
Rozměrové parametry nového letounu by však měly být stejné jako u starého, neboť drak zůstává; je 54,1 m dlouhý a jeho křídla s měnitelnou geometrií se mohou roztáhnout do šířky až 55,7 m. Má 4 motory a max. rychlost Mach 2,05, což znamená, že dokáže teoreticky uletět i mnoha stíhacím letadlům. Na jeho palubě pak slouží 4členná osádka. Kromě řízených střel může Tu-160/M2 nést i klasické pumy o hmotnosti až 45 tun, i když vzhledem ke schopnostem protivzdušné obrany už bombardéry takto téměř užívány nejsou.
Ačkoliv rozhodně nejsou parametry nového bombardéru špatné, oproti PAK DA, o němž jsme v ArmádnímZpravodaji také psali, to musí být pro Rusko smutná zpráva a veliké zklamání. Na druhou stranu to není zase takové překvapení, letoun se totiž potýkal s mnoha překážkami, které se konstruktérům evidentně nepodařilo odstranit. Tu-160 z roku 1987 však není prvním případem, kdy se bude muset Rusko spolehnout na sovětský pozůstatek.