Rusko je naivnější, než se zdálo. Vypustilo 40 satelitů, aby mělo vlastní „Starlink“. Ten má ovšem síť 10 tisíc satelitů

Čísla mluví jasně a nelítostně. Společnost Bjuro 1440, vývojář ruského projektu Rassvet, po třech letech experimentů a dvou sériových startech obíhá Zemi s několika desítkami satelitů. SpaceX ve svém červnovém prospektu uvádí k 31. březnu 2026 přibližně 9 600 družic Starlink na nízké oběžné dráze a nezávislý tracker astronoma Jonathana McDowella napočítal v polovině července už 10 839 aktivních kusů. Patnáct tisíc z perexu je řádová zkratka, reálná čísla jsou nižší, ale i tak představují zhruba 270násobný náskok oproti ruskému projektu. A právě v té propasti se skrývá odpověď na otázku, proč lze ruské ambice označit za naivní.

Tři roky, čtyřicet satelitů

Příběh Rassvetu začal v červnu 2023, kdy raketa Sojuz vynesla tři experimentální družice mise Rassvet-1. O rok později přibyly další tři kusy Rassvet-2. Skutečný přelom měl přijít 23. března 2026, první sériový start šestnácti satelitů. A 20. července 2026 odstartoval druhý sériový paket, jehož přesný počet Bjuro 1440 ve veřejném sdělení neuvedlo. Sekundární zdroje pracují s celkovým součtem kolem čtyřiceti kusů na orbitě. Oficiálně potvrzených je dvacet dva plus neupřesněná druhá várka.

Firma přitom projekt neprodává jen jako vojenskou technologii budoucnosti. Letos oznámila zavádění satelitního internetu do 135 vysokorychlostních vlaků v Rusku a podepsala dohodu s běloruským operátorem Belintersat. Slibuje rychlost až 1 Gbit/s, latenci pod 70 milisekund a mezisatelitní laserovou komunikaci. Na papíře to zní ambiciózně. V praxi ale zatím nemá dost družic ani na pokrytí vlastního území.

Proč čtyřicet nestačí ani na minimum

Serhij Beskrestnov, poradce ukrajinského ministerstva obrany vystupující pod přezdívkou Flash, v květnu 2026 spočítal, co by Rusko skutečně potřebovalo. Pro stálý a stabilní přenos dat, tedy pro reálné vojenské nasazení, je podle něj nutné mít na orbitě nejméně 200 až 250 satelitů. Při současném stavu jeden satelit Rassvetu přelétá nad Ukrajinou přibližně jednou denně a dokáže zajistit vysokorychlostní spojení jen na šest až deset minut. To nestačí ani na koordinaci jedné brigády, natož na páteřní komunikační síť celé fronty.

Ruský ministr digitálního rozvoje Maksut Šadajev přitom veřejně deklaroval plán 292 funkčních družic do roku 2027. Šéf Bjura 1440 Alexej Šelobkov dříve mluvil o tempu 10 až 12 raket ročně, každá zhruba po patnácti satelitech. Realita je jiná: mezi prvním a druhým sériovým startem uběhly téměř čtyři měsíce. Při tomto tempu se ke dvěma stům satelitů Rusko nedostane dřív než za několik let, a to za předpokladu, že sankce a výrobní kapacity nezpůsobí další odklady.

Starlink: tři roky od nuly k válečné infrastruktuře

Pro srovnání: SpaceX vypustila prvních 60 Starlinků 23. května 2019. Dvoutisící satelit odletěl 19. ledna 2022, necelé tři roky od startu. O měsíc později, v únoru 2022, Starlink začal fungovat na Ukrajině jako kritická komunikační infrastruktura. Dnes má SpaceX přes deset milionů předplatitelů a startovní kadenci, kterou žádný jiný provozovatel na světě nedokáže napodobit.

Rassvet není jediný, kdo za Starlinkem zaostává. OneWeb provozuje 654 satelitů, Amazon se svým projektem Kuiper má po čtrnácti misích 396 kusů na orbitě. I tyto západní konstelace jsou řádově dál. Ruský projekt je v tomto žebříčku na posledním místě, zhruba šestnáctkrát menší než OneWeb a desetkrát menší než Kuiper.

Proč to Rusko přesto potřebuje

Motivace Moskvy je trojí. Zaprvé geografie: Rusko má obrovská území v Arktidě a na Sibiři, kde pozemní infrastruktura buď chybí, nebo je extrémně drahá. Zadruhé suverenita: závislost na cizím systému je strategicky nepřijatelná. A zatřetí, a to je nejpalčivější důvod, Rusko o svůj dosavadní satelitní internet právě přišlo.

V únoru 2026 agentura Reuters popsala, že ruské jednotky na frontě neoprávněně používaly terminály Starlink. SpaceX ve spolupráci s Ukrajinou tyto terminály zablokovala. Ruský náměstek ministra obrany Alexej Krivoručko přiznal, že spojení nefungovalo dva týdny. Ruské jednotky začaly přecházet na domácí terminály RS-30M, jenže bez vlastní satelitní sítě jsou to jen přijímače bez vysílače.

Beskrestnov sám upozorňuje na paradox: až Rusko jednou funkční konstelaci postaví, bude pro protivníka velmi těžké ji „vypnout“, stejně jako Rusko za čtyři roky nedokázalo zásadně narušit ukrajinský Starlink. Obrana proti stovkám družic na nízké orbitě je technicky mimořádně náročná.

Co to znamená pro bezpečnost Evropy

Bezprostředně se na frontě nic nemění. Několik desítek satelitů v testovacím režimu nepředstavuje průlom. Střednědobě je ale situace jiná. Pokud Rusko skutečně dosáhne dvou až tří set družic, získá odolnější velení, spolehlivější přenos dat pro drony a menší závislost na improvizovaných řešeních. Pro východní křídlo NATO, a tedy i pro české plánování podpory Ukrajině, to znamená protivníka s delším dechem a hůře narušitelnou komunikací.

Rassvet není propagandistické gesto. Existují reálné satelity, vlastní terminály, testy laserových spojů. Jenže mezi čtyřiceti družicemi a funkční válečnou infrastrukturou leží propast, kterou Starlink překonal za tři roky, a Rusko ji při současném tempu neuzavře ani za pět.