Ruské letectvo patřilo vždy mezi chlouby diktátorského režimu největší země světa, a jeho současným hlavním letounem je víceúčelový stíhač Suchoj Su-30. Ten si přitom prošel dlouhým a složitým vývojem, a poslední verze SM (Serijnyi Modernizirovannyi – Sériový Modernizovaný, v kódu NATO Flanker-H) je odborníky hodnocena velmi dobře a řadí se mezi hrstku letounů generace 4+. Tento, v jistém směru protivník letounů NATO, má klady i zápory.

Su-30 je vzdálený potomek Su-27

Úplně první Su-30 vzlétl již v roce 1989, a tehdy měl jiný úkol než dnes. Jednalo se o jednomístný Su-27 přepracovaný na dvoumístný, kdy na zadním sedadle neseděl operátor zbraní, ale velitel pro dálkové lety a řízení skupin jiných stíhacích letounů. Teprve až s dalším vývojem se potom na zadní sedadlo usadil operátor bojových systémů, který efektivitu bojového stroje značně zvýšil. Výroba se ale táhla a první sériové kusy sjely z linky až v roce 1996.

Americká F-16 vypadá vedle ruského Su-30 jako „dětská verze“; ale na velikosti nezáleží, je totiž podobně ničivá

Budoucnost ruského stíhacího plnokrevníka byla ovšem nejistá, a Suchoj Su-30 spasila až objednávka z Indie, která od roku 2002 odebrala 263 kusů Su-30 MKI – ta mimochodem zachránila také tank T-90, jemuž nevěřila ani sama ruská armáda, a dnes je z něj její nejúspěšnější tank. Ostatně i s nákupem Suchoj Su-30 začalo letectvo až od roku 2012. Verze SM je konkrétně upravená MKI pro ruské podmínky, a Su-30SM má délku 21,9 m, rozpětí 14,7 m, a výšku 6,36 m. Hmotnost prázdného letounu je pak 18 800 kg, a maximální vzletová 34 500 kg.

Manévrovací vlastnosti letounu jsou na nejvyšší úrovni, a Suchoj Su-30SM má vedle zadních směrovek i tzv. kachní plochy, které jeho obratnost ještě podstatně zvyšují. Dva motory Saturn AL-31FL/FP mají potom i s přídavným spalováním výkon až 125,5 kN, k dispozici je i plně pohyblivá tryska, a umožňují vektorování tahu. Maximální rychlost Su-30M je 2 175 km/h, dostup 19 800 metrů a dolet bez doplnění paliva 3 000 kilometrů, uvádí MilitaryFactory.

Univerzální válečník a náhrada za F-35

Kanónovou výzbroj Suchoj Su-30SM tvoří jeden 30mm kanon GŠ-30-1 se 150 náboji, kdežto pod 12 pylony zase unese až 8 tun munice různého druhu. Pro vzdušný boj může přitom být podvěšeno 6 střel R-27 nebo R-77 středního doletu, a 6 střel R-73 nebo X-35 doletu krátkého. Pro boj s pozemními cíli jsou zase k dispozici bloky raket KGM-U nebo S-13 a S-8. Letoun unese též až 28 čtvrttunových bomb; vyvinuty pro něj byly i průzkumné kontejnery.

iZdroj fotografie: Uživatel Mil.rui / Creative Commons / CC BY

Ze Suchoj Su-30 se nakonec stal pro Rusko velmi výhodný vývozní artikl, a kdo si nemůže nebo nechce (či dokonce nesmí) pořídit F-35, kupuje právě Su-30. Vedle Indie si je pořídil i její rival, tedy Čína, a paradoxně se prohání i na nebi pro změnu jejího rivala, tedy Vietnamu. Používá ho ale také například Malajsie, Indonésie, Arménie, Bělorusko nebo Uganda a Venezuela. Jeden vyjde na 83 milionů dolarů (to je v přepočtu 1,8 miliardy Kč), a jedna letová hodina stojí 40 000 USD (884 800 Kč), což byl i pro relativně bohatou Indii velký problém.

Stovky ruských letounů MiG-29 a Su-30MKI už nemusí vzlétnout, když pro ně země nemají náhradní díly – chybět může cokoliv

Oproti tomu pořizovací cena F-35 je dle Sps-Aviation 89,2 milionů dolarů, což je v přepočtu 1,99 miliardy korun. Rozdíl tedy není tak obrovský, aby bylo Su-30SM vyloženě označováno za F-35 pro chudé, ačkoliv levnější je. Mnohem zajímavější však budou pro jejich uživatele mírnější podmínky k pořízení, neboť těmi Rusko obvykle příjemce techniky zásadně neomezuje, zatímco americká vláda často podmiňuje dodávku F-35 přísnými požadavky.

V boji se Suchoj Su-30 poprvé představil při indicko-pakistánském konfliktu v roce 2014, a ve stejném roce si v ruských službách zabojoval i v Sýrii. Od loňského roku se pak objevuje nad Ukrajinou, ale vzhledem k silné protivzdušné obraně ne moc často.