Letoun s vysokou manévrovatelností a skvělým radarem mohl Rusko vynést na výsluní. Ale Su-37 nikdo nekoupil a jeho koncem byla havárie.
Rusko se v 90. letech 20. století po pádu SSSR potýkalo s velikými ekonomickými problémy, ale přesto dokázalo vyvíjet zajímavé zbraně. Jedním z důvodů byl samozřejmě obchod, protože doufalo, že je prodá tradičním nebo i novým odběratelům sovětských systémů. Mezi pozoruhodné produkty této doby patří Suchoj Su-37 Flanker-F přezdívaný Terminátor. A i když skončil v troskách, technologie z něj Rusko nakonec upotřebilo.
Su-37 vznikl jenom v 1 exempláři
Sovětský svaz vyvinul na svou dobu dobrý letoun Suchoj Su-27 Flarker a pracoval na jeho vylepšeních pod označením Su-27M. Konstruktéři měli ovšem nápady, které si potřebovali vyzkoušet – jedním bylo vektorování tahu, a proto postavili demonstrátor Su-37, uvádí Wikipedia, a to v jediném exempláři. Vykazoval přitom velice dobré výsledky, takže letectvo dokonce uvažovalo o začátku sériové výroby. Projekt ale skončil havárií a technologie nakonec posloužily v letounu Suchoj Su-35 Flanker-E/M a při modernizaci Suchoje Su-30 Flanker-H.
Instalace motorů s vektorováním tahu zajistila Su-37 mimořádnou manévrovatelnost. NationalInterest uvádí, že mohl provádět akrobacii při rychlostech blížících se nule a udivovalo tak diváky na mnoha leteckých show. Někteří dokonce předpokládali, že mu tato obratnost umožní vyhýbat se nepřátelským protiletadlovým střelám, ale handicapem bylo, že šlo o obtížně pilotovatelný letoun. Nakonec mu v roce 2002 při letu selhal software a ulomila se ocasní plocha, což vedlo k havárii – pilot se katapultoval a Su-37 skončil v troskách.
Su-37 disponoval i kvalitním radarem
Jediný exemplář Su-37 byl 21,94 metrů dlouhý a měl rozpětí křídel 15,16 metrů. K obsluze byl pak v kabině 1 pilot, uvádí Airforce-Technology, a s dvojicí vylepšených motorů dosahoval maximální rychlosti Mach 2,35. Vybavený byl také na svou dobu vyspělým radarem schopným zachycovat cíle pod sebou a sledovat jich až 20 najednou. Pilot měl navíc v kabině moderní dotykové barevné LCD displeje a mnoho dalších vyspělých vylepšení.
Su-37 byl koncipovaný jako víceúčelový bojový letoun schopný vzdušného boje i útoku na pozemní cíle. Nosnost zbraní na 12 závěsnících činila 8 tun a vyzbrojen mohl být střelami vzduch-vzduch krátkého doletu R-73 s infračerveným naváděním a radarově naváděnými R-77 pro útoky na dlouhou vzdálenost. Vedle toho mohl nést různé typy střel pro útoky proti pozemním cílům a disponoval rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů.