Superzbraň ruského letectva, která nejde použít. Ukrajinští piloti by jinak umřeli dříve, než by spatřili protivníka

Na papíře vypadá kill chain jednoduše: Su-35S nebo MiG-31BM zachytí ukrajinský letoun radarem, odpálí R-37M v režimu track-while-scan a střela letí k cíli, aniž by se pilot starší sovětské stíhačky vůbec dozvěděl, že na něj něco míří. Varování přijde až v okamžiku, kdy se hlavice přepne na vlastní aktivní radar, tedy krátce před dopadem. Jenže mezi papírovým dosahem a skutečnou vzdušnou dominancí leží propast, kterou Rusko za čtyři roky války nedokázalo překonat.

Proč je R-37M tak nebezpečná

R-37M patří do kategorie velmi dlouhodosahových střel vzduch–vzduch. Solidní otevřené zdroje jí přisuzují dosah jistě přes 200 kilometrů; některé odhady podle profilu odpalu hovoří o výrazně více. Původním nosičem byl specializovaný přepadový MiG-31BM, ale Rusko střelu postupně integrovalo i na Su-35S a nověji na Su-30SM2, čímž rozšířilo počet platforem schopných držet nebezpečné hlídky se zbraněmi s velkým dosahem.

Mechanismus ohrožení stojí na třech pilířích:

• Výška a dálka odpalu – ruský letoun operuje ve středních až vyšších výškách pod krytem vlastní protivzdušné obrany a střelu vypouští daleko za frontovou linií.
• Pozdní varování – ukrajinské MiG-29 a Su-27 nemají moderní systémy schopné včas detekovat odpálení; pilot se o hrozbě dozví až v závěrečné fázi letu střely.
• Kinetická energie – střela si díky velké hmotnosti a raketovému motoru udržuje vysokou rychlost i na konci trajektorie, což zkracuje čas na úhybný manévr.

Podle analýzy RUSI z listopadu 2022 právě tato kombinace nutí ukrajinské piloty létat extrémně nízko, využívat terénní maskování a odrazy od terénu. Tím si ale zužují manévrovací prostor a čas na jakoukoli reakci.

Proč přesto nerozhoduje nebe

Čísla mluví jasně. Justin Bronk z RUSI v lednovém příspěvku z roku 2026 uvádí, že ruské Su-35, Su-30 a MiG-31 přes pravidelné používání dlouhodosahových střel dosáhly za čtyři roky konfliktu jen hrstky doložených vzdušných sestřelů. Proč tak málo?

Důvodů je několik a vzájemně se násobí. Ukrajinská mobilní protivzdušná obrana přežila počáteční úder a stále brání ruským hlubokým průnikům do středních a vyšších výšek nad ukrajinským územím. Ruské hlídky mají omezenou vytrvalost, protože slabší tankerová podpora znamená kratší čas na stanovišti. R-37M je navíc velká a těžká střela; na Su-35S představuje citelný aerodynamický odpor a omezuje flexibilitu výzbroje oproti specializovanému MiG-31BM. A konečně: ukrajinská letadla létají tak nízko, že počet ideálních střeleckých oken je výrazně menší, než by odpovídal papírovému dosahu.

Výsledek? R-37M funguje primárně jako nástroj zákazu prostoru. Odrazuje ukrajinské letectvo od operací ve středních výškách, nutí piloty riskovat u země a zužuje taktické možnosti. Ale sama o sobě válku ve vzduchu nerozhoduje.

F-16 jako částečná odpověď

Příchod F-16 na Ukrajinu mění rovnici, byť ne dramaticky. Podle studie CSIS z června 2024 posouvají F-16 s radarem a AIM-120 ukrajinský maximální dostřel až ke 180 kilometrům, což je citelné zlepšení oproti sovětským typům. Pilot dostane varování dřív, radar mu dá lepší situační přehled a zbraňová odpověď přijde na větší vzdálenost.

Jenže RUSI zároveň upozorňuje, že dodané F-16 nejsou nejnovější varianty a vstupují do prostředí ohroženého ruskými letouny i dlouhodosahovou protivzdušnou obranou. Nejde o komfortní převahu, jde o posun z beznadějné asymetrie do situace, kde má ukrajinský pilot alespoň šanci reagovat.

Pro srovnání: NATO ve své výzbroji disponuje evropskou střelou Meteor, která podle předválečné analýzy RUSI nabízí srovnatelnou, možná i vyšší zónu bez úniku než R-37M. Standardní AIM-120C/D má kratší dosah, ale v alianční doktríně funguje v rámci integrovaného systému senzorů a platforem, který jednotlivou střelu dalece přesahuje.

Český rozměr: výcvik pilotů a východní křídlo

Česká republika se do rovnice zapojuje konkrétně, byť skromně. Vláda 10. července 2025 schválila 150 hodin leteckého výcviku pro až osm ukrajinských pilotů. Příprava zahrnuje simulátory, podzvukové L-39 a směřuje k přechodu na F-16. Hodnota programu činí přibližně 32 milionů korun. Dodávku vlastních bojových letounů nebo moderních dlouhodosahových systémů protivzdušné obrany oficiální české zdroje nepotvrzují.

V širším rámci NATO posílilo po ruské agresi integrovanou protivzdušnou obranu na východním křídle, drží nepřetržitý vzdušný dohled a rozšířilo opatření integrované protivzdušné a protiraketové obrany. Český vzdušný prostor není ukrajinskou frontou, ale nároky na jeho ochranu rostou úměrně tomu, jak se ruské letectvo přezbrojuje na platformy schopné nést R-37M.

Zbraň, která mění chování, ne výsledek

Rostec v dubnu 2026 potvrdil další dodávku Su-35S ruské armádě. Výroba pokračuje, integrace R-37M na širší flotilu se prohlubuje. Bronk z RUSI výslovně píše, že přezbrojování Su-35S a Su-30SM2 na tuto střelu zvyšuje teoretickou hrozbu pro západní letectvo.

Přesto zůstává klíčový paradox: zbraň, která na papíře zabíjí dřív, než ji oběť spatří, v praxi funguje spíš jako strašák držící protivníka při zemi. Mění chování ukrajinských pilotů, omezuje jejich taktické možnosti, nutí je riskovat jinak. Ale čtyři roky války ukázaly, že samotný dosah střely neznamená vzdušnou nadvládu, tu musí vybudovat celý systém, a ten Rusko stále nemá.