Turecké ozbrojené síly 19. listopadu 2026 převzaly první tři kusy proudového bezpilotního bojového letounu Bayraktar Kizilelma. Žádná jiná země dosud nedotáhla stroj této kategorie z testů do inventáře.
Nejde o další Bayraktar TB2, pomalý průzkumný dron s pístovým motorem, který se proslavil na Ukrajině. Kizilelma je proudový letoun s maximální rychlostí 0,9 Machu (přibližně 1 100 km/h), nosností 1 500 kilogramů, radarem s aktivním elektronickým vychylováním paprsku (AESA), infračerveným vyhledávacím systémem a schopností nést střely vzduch-vzduch. Právě ta poslední vlastnost ji odlišuje od všeho, co dosud létalo bez pilota a zároveň vstoupilo do aktivní služby. Turecký výrobce Baykar ji oficiálně označuje jako bezpilotní stíhačku.
Co stojí za tvrzením o světovém prvenství
Klíčové je rozlišení kategorií. Ozbrojené drony létají už roky. Úderné bezpilotní prostředky typu UCAV provozuje řada zemí. Kizilelma ale podle Baykaru představuje první případ, kdy proudový bezpilotní letoun s doloženou schopností vzdušného boje za hranicí vizuálního dosahu (BVR) prošel přejímacími testy a byl formálně zařazen do inventáře.
Cesta k tomu trvala přes rok intenzivních zkoušek. V listopadu 2025 Kizilelma absolvovala simulovaný vzdušný souboj proti F-16 s tureckou střelou GÖKDOĞAN. O deset dní později, 29. listopadu 2025, sestřelila v ostrém testu proudový vzdušný cíl střelou BVR. V červenci 2026 sériová verze S2 úspěšně odpálila munici z interní zbraňové šachty, což je detail důležitý pro nižší radarovou odrazivost. A 19. listopadu 2026 přišlo oficiální předání prvních tří kusů. Program měl v tu chvíli za sebou 600 testovacích a výcvikových letů.
Kde jsou konkurenti
Americké letectvo pracuje na programu CCA (Collaborative Combat Aircraft), ale podle rozpočtových dokumentů USAF pro fiskální rok 2027 jsou tyto stroje stále vedeny jako nepřipravené k nasazení a první nákup má začít teprve příští rok. Čína má v provozu stealth UCAV GJ-11, jehož veřejně doložené role jsou ale údery na pozemní cíle, potlačení protivzdušné obrany a spolupráce s pilotovanými stíhačkami, nikoli primárně vzdušný boj. Ruský Suchoj S-70 Ochotnik absolvoval společný let se Su-57 a Moskva dříve slibovala sériové dodávky od roku 2025, jenže veřejný důkaz o zavedení do služby k listopadu 2026 chybí. Ruské sliby o zbrojních dodávkách je ostatně třeba brát s velkou rezervou; válka na Ukrajině ukázala, jak hluboká je propast mezi ruskými proklamacemi a realitou.
Turecko tedy nevyhrálo závod v absolutní technologické vyspělosti. Vyhrálo závod v tempu: prototyp, testy, sériová verze, inventář. A rovnou i export.
Nejen domácí hračka
Už v květnu 2026 podepsal Baykar první exportní smlouvu s Indonésií. Šéf firmy Haluk Bayraktar následně upřesnil, že jde o 12 kusů s plánovanými dodávkami od roku 2028. Firma uvádí, že kolem 90 % svých tržeb generuje z exportu a vývoj Kizilelmy financovala z vlastních zdrojů, bez státní zakázky. Tento model, v němž export financuje výzkum a vývoj, jí umožňuje obcházet pomalé státní zadávání i zahraniční restrikce.
Zajímavá je i námořní ambice. Kizilelma je konstruovaná pro vzlet a přistání na krátkých palubách a Baykar přímo zmiňuje tureckou vrtulníkovou loď TCG Anadolu. Turecko tak otevírá cestu k levnější „robotické palubní aviatice“ bez nutnosti klasického letadlového nosiče.
Jedinou veřejně přiznanou zahraniční komponentou zůstává motor s přídavným spalováním, který sekundární analytické zdroje spojují s ukrajinskou motorovou rodinou. Baykar potvrzuje jen alternativu motoru s přídavným spalováním a zdůrazňuje, že všechny ostatní systémy jsou domácí. Paralelně Ankara rozvíjí vlastní turbofanový motor TEI TF6000, který by měl tuto závislost odstranit.
Co to znamená pro Evropu a Česko
NATO otevřeně říká, že válka na Ukrajině proměnila drony z budoucí hrozby v současnou realitu. Aliance plánuje investice přes 40 miliard dolarů (zhruba bilion korun) do protidronových schopností v příštích pěti letech a pětinásobné navýšení počtu operátorů dronů do konce roku 2027. Kizilelma do této debaty přidává novou vrstvu; nejde o levný frontový dron, ale o proudový prostředek schopný doprovodu, potlačení PVO a potenciálně i vzdušného boje.
Česká armáda se ubírá jiným směrem. Prioritou je pořízení 24 letounů F-35 páté generace, nákup 3 000 menších dronů do roku 2028 a akvizice taktických bezpilotních systémů třídy II do 600 kilogramů pro průzkum a elektronický boj. O bezpilotní stíhačce se v českých akvizičních plánech veřejně nehovoří.
Přesto je Kizilelma relevantní i pro středoevropský kontext. Ukazuje směr, kterým se vojenské letectví nevyhnutelně vydává: pilotovaný letoun jako velitel a bezpilotní doprovod, který nese senzory, část výzbroje a létá do nejrizikovějších zón. Leonardo a Baykar už v červnu 2026 testovaly režim, v němž cvičný letoun M-346 převzal kontrolu nad Kizilelmou v rámci konceptu spolupráce pilotovaných a bezpilotních prostředků. Přesně tímto směrem míří i americký program CCA.
Stíhačka bez pilota, ale ne bez limitů
Kizilelma nenahrazuje F-16 ani Gripen. S maximální rychlostí 0,9 Machu (přibližně 1 100 km/h) a vzletovou hmotností 8,5 tuny za pilotovanými stíhačkami kinematikou zaostává; F-16 Block 70 dosahuje přes Mach 2, Gripen C rovněž. Její hodnota je jinde: bezpilotní provoz, nižší radarová odrazivost, autonomní letové režimy a ochota létat profily, které by pro pilota znamenaly nepřijatelné riziko. Je to násobič síly, ne náhrada.
Turecko nedokázalo, že pilotované stíhačky patří do muzea. Dokázalo něco jiného: éra bezpilotních bojových letounů schopných vzdušného boje už není prototyp v hangáru ani řádek v rozpočtu. Je to stroj v inventáři, s exportním odběratelem a se 600 lety za sebou.