Vzácné záběry ukazují elitní čínské stíhačky J-20 při tréninku soubojů. Piloti předbíhají Američany a rozdíl rapidně roste

Na čínských sociálních sítích se letos začaly šířit záběry, které následně doplnila i státní média. Nejde o přehlídkové průlety ani o sestřihy z leteckých dnů. Stíhačky J-20 na nich manévrují ve smíšených formacích s typy J-16 a J-10C, reagují na silné elektromagnetické rušení a cvičí vzdušné souboje bez předem daného scénáře. Velitelé podle reportáží čínské státní televize CCTV záměrně vkládají do cvičení nečekané situace: radarové potlačení, změny pravidel uprostřed mise, koordinaci s letouny včasné výstrahy. Tohle už není propaganda o lesklém prototypu. Tohle je výcvik armády, která se chystá na skutečný boj.

Co přesně záběry ukazují a proč jsou výjimečné

Čínská lidová osvobozenecká armáda standardně nezveřejňuje delší nekomentované záznamy z taktického výcviku. Materiály z ledna a května 2026, které odvysílala CCTV, jsou pečlivě sestříhané a komentované, jde o řízenou sebeprezentaci, ne o nekontrolovaný únik. Přesto ukazují několik věcí, které si zaslouží pozornost.

Především jde o smíšené formace. J-20 necvičí sama, ale v koordinaci s víceúčelovými J-16 (těžký dvoumotorový stíhací bombardér s radarem AESA) a lehčími J-10C. Scénáře zahrnují elektronický boj, podporu letounů včasné výstrahy a simulované vzdušné souboje. Velitelé podle CCTV opustili rigidní skripty a přešli k volnějším cvičením, kde posádky musí reagovat na měnící se situaci v reálném čase.

Je fér dodat, že jde o státní výstupy, tedy i o nástroj strategické komunikace. Nezávisle ověřit výkony, taktická omezení ani případné ztráty z těchto záběrů nelze. Přesto, i po odečtení propagandistického lesku, záběry potvrzují trend, na který upozorňují západní analytici už několik let.

Čísla, která by Pentagonu neměla dát spát

Klíčový údaj přinesl John Venable na konferenci Asociace amerického letectva v září 2025. Čínští stíhací piloti podle něj nalétají kolem 200 hodin ročně. Jejich američtí kolegové? Pod 120 hodin. Přitom hranice 150 hodin bývala v USA dlouhodobě považována za minimum potřebné k udržení bojové použitelnosti.

Konzervativnější mediální srovnání pracuje s čísly 200 versus 150 hodin, ale i to je pro Američany nepříjemné. Aktuální realita je podle Air & Space Forces Magazine ještě horší, skutečný rozdíl může přesahovat 80 hodin ročně. A nejde jen o kvantitu. Britský think-tank RUSI v analýze Justina Bronka z ledna 2026 popisuje, že čínský výcvik je od roku 2020 výrazně sofistikovanější: větší formace, složitější scénáře, soutěžní formáty typu Zlatá přilba, kde se jednotky měří v simulovaném boji.

Pro srovnání: ruské letectvo VKS operuje s průměrem 100 až 120 hodin ročně, u stíhacích jednotek spíše pod stovkou. Bojová zkušenost z více než čtyři roky trvající války na Ukrajině sice dala ruským pilotům reálnou praxi, ale strukturálně je dál omezuje slabší výcvik, menší komplexita cvičení a horší simulátorové zázemí.

Proč nejde jen o letadlo, ale o celý systém

Samotný J-20, dvoumotorový stealth letoun páté generace s radarem AESA, vnitřní zbraňovou šachtou a plánovanou kapacitou až šesti střel PL-16, je bezpochyby technologicky ambiciózní platforma. Rozpětí křídel kolem 13 metrů, odhadovaná maximální rychlost přes Mach 2 (přibližně 2 450 km/h) a konstrukční důraz na nízkou radarovou odrazivost ji řadí do stejné kategorie jako americký F-22 Raptor nebo F-35 Lightning II.

Jenže podstatný příběh není o jednom typu letounu. Je o třech souběžných trendech:

• Výrobní tempo. Kolem poloviny roku 2025 bylo ve službě asi 300 kusů J-20. RUSI odhaduje produkční tempo na zhruba 120 strojů J-20A a dvoumístných J-20S ročně. Při tomto tempu se odhad tisíce kusů do roku 2030 nejeví jako fantazie.
• Motorová nezávislost. Modernizovaná verze J-20A má být osazena domácím motorem WS-15, který slibuje vyšší tah, lepší schopnost supercruise a konec závislosti na dříve používaných ruských nebo přechodových pohonných jednotkách. Přesné parametry WS-15 nejsou veřejně nezávisle potvrzené, ale podle analýzy Pentagonu i South China Morning Post jde o klíčový krok k plně zralé konfiguraci.
• Reforma pilotní přípravy. Nadzvukový cvičný letoun JL-10 s digitálním kokpitem a systémem fly-by-wire umožnil přeskočit mezistupeň výcviku a zkrátit přípravu pilotů pro moderní stíhačky téměř na polovinu oproti stavu kolem roku 2010. Studie China Aerospace Studies Institute popisuje tento posun jako systémovou změnu, která uvolňuje bojové jednotky pro pokročilejší výcvik.

Jak si J-20 stojí vedle F-35 a co to znamená pro NATO

Srovnání je ze své podstaty asymetrické. Lockheed Martin u F-35A uvádí rychlost Mach 1,6, motor Pratt & Whitney F135 s maximálním tahem přes 190 kN a plánovaný Block 4 se zvýšenou kapacitou výzbroje. Parametry J-20 Čína veřejně nepublikuje v ověřitelné podobě.

Co víme: F-35 má prověřenou interoperabilitu v rámci NATO, hluboké zasazení do alianční datové architektury a transparentní vývojový program. J-20 sází na větší platformu, dvojici motorů a čínskou architekturu dlouhodosahového ničení cílů. Obě strany mají radary AESA, obě investují do stealth konfigurace, obě budují síťově propojený ekosystém.

Pro Evropu a Česko je dopad hlavně nepřímý. RUSI výslovně píše, že v Evropě zůstává primární hrozbou Rusko, zatímco v Indo-Pacifiku čínský růst stále více váže americké kapacity. Pentagon sice hodnotí, že čínské letectvo „ještě není rovnocenným soupeřem“ USAF v plném spektru, ale tradiční západní vzdušná převaha v indo-pacifickém prostoru už podle Bronka není zaručená. To znamená větší tlak na evropské členy NATO, aby nesly větší díl odstrašení samy, včetně rychlého zavádění F-35, sdílení dat a budování muničních zásob.

Proč Peking záběry zveřejnil právě teď

Když materiály vysílá CCTV a šíří je agentura Sin-chua, nejde o náhodu. Cílem je podle všeho demonstrovat tři věci najednou: technologickou zralost J-20A, profesionalizaci výcviku a schopnost Číny vyrábět i provozovat stealth flotilu ve velkém měřítku. Na přelomu let 2025 a 2026 Peking paralelně ukazoval výroční materiály k patnácti letům programu J-20, záběry modernizované verze A a cvičení s více typy letounů. Jde o řízenou komunikaci, a možná i o propagandu. Ale i propaganda, která stojí na reálně rostoucí flotile a měřitelně lepším výcviku, si zaslouží, aby ji Západ bral vážně.

Tisícovka stealth stíhaček do roku 2030 by neznamenala automatickou čínskou převahu. Znamenala by ale výrazně vyšší cenu za každý den, kdy chce Amerika udržet volný přístup k prostoru kolem Tchaj-wanu, tankerům a předsunutým základnám. A právě o tu cenu Pekingu jde.