Stavba lodí je nákladná záležitost, Ford stál nakonec téměř 13 miliard dolarů, dalších 4,7 miliardy (celkem téměř 452 miliard korun) stály různé souvisící konstrukční práce.
CVN-78 je pravděpodobně připravena plnit požadavky svého dnešního uživatele, US NAVY, na mořích po celém světě. Dnes největší vojenské plavidlo na světě tak již slouží. Dne 8. dubna 2017 se americká letadlová loď nové třídy USS „Gerald R. Ford“ CVN-78 poprvé vydala na moře a zahájila etapu prvních, ještě továrních námořních zkoušek. Započala tím tehdy nejdůležitější část své stavby, totiž plavební zkoušky, při kterých museli mechanici a další odborníci prověřit a zkontrolovat činnost všech instalovaných systémů při reálné plavbě na moři.
Vznik nové letadlové lodi
V té době bylo americké námořnictvo vyzbrojeno řadu let 10 letadlovými loděmi pomalu zastarávající třídy Nimitz, které tvořily jádro úderných skupin US NAVY. Do těch kromě letadlové lodi patří křižníky, torpédoborce a letadla, někdy i ponorky. „Gerald R. Ford“ je první velkou letadlovou lodí nového typu (stejnojmenné třídy). Konkrétně jednotka CVN-78 měla nahradit letadlovou loď CVN 65 Enterprise s nukleárním pohonem, jež byla v únoru 2017 vyřazena z flotily.
Jelikož americké námořnictvo plánuje postupně nahradit všechny letadlové lodě třídy Nimitz loděmi třídy Gerald R. Ford, byly a jsou námořní zkoušky nového plavidla zvláště důkladné. Vývoj a stavba Gerald R. Ford byla zahájena na základě předběžné smlouvy s US NAVY za téměř 2,7 miliardy dolarů (69 miliard korun) projektovými pracemi v loděnicích Northrop Grumman Shipbuilding v Newport News ve Virginii v roce 2005.
Na základě předloženého úplného projektu podepsala administrativa US NAVY objednávku v hodnotě 5,1 miliardy dolarů (130 miliard korun) na tuto loď dne 10. září 2008. Plavidlo mělo být podle původního optimistického harmonogramu dokončeno do roku 2015. Původně měla být CVN-78 Gerald R. Ford jedenáctou lodí třídy Nimitz (poslední postavenou lodí této třídy je USS George H. W. Bush, CVN 77).
Díky výrazným konstrukčním změnám oproti původní třídě Nimitz byla však ještě před podpisem definitivní objednávky překlasifikována na novou třídu Gerald R. Ford, což bylo definitivně stvrzeno přijatými změnami v dokumentaci dne 16. ledna 2007. Více jak rok po podpisu objednávky, konkrétně dne 14. listopadu 2009, byl založen v suchém doku kýl nové lodi. A 9. listopadu 2013 proběhl slavnostní křest rozestavěné lodi za účasti Susan Fordové Balesové, dcery prezidenta Forda.
Dne 17. listopadu byl dohotovený trup lodi vybaven i ostrovem řízení letového provozu s velitelským můstkem, který byl slavnostně spuštěn na vodu. To byl teprve počátek zdánlivě zdlouhavého dokončování plavidla, jež nutně obsahuje několik tisíc systémů a zařízení, kilometry a kilometry různých vedení, rozvodů a potrubí. V té době velení amerického námořnictva očekávalo, že loď po dokončení všech zkoušek začátkem podzimu 2020 vstoupí do rutinní řadové služby. Dodržení tohoto termínu ale zhatilo tisíce maličkostí, hlavně neočekávaná koronavirová pandemie.
Zařazení nové lodi do US NAVY proběhlo v roce 2017
Přestože byla loď oficiálně zařazena do výzbroje US NAVY dne 22. července 2017, její zkoušky a vychytávání „much“ trvají vlastně dodnes. Nejdůležitější zkoušky však loď zvládla v roce 2020, když 16. ledna vyplula na moře u východního pobřeží USA, aby začala s testováním fiktivního plného provozu letounů na její palubě, a tak ověřila v plné zátěži své moderní revoluční systémy pro přistání a vzlet, především technickou novinku – elektromagnetický katapult.
První zkušební starty a přistání sice na palubě nové lodi provedl v červenci 2017 jeden stroj, F/A-18 Super Hornet, v rámci prvních testů po převzetí plavidla, ale šlo jen o individuální ověření funkčnosti nového a revolučního elektromagnetického katapultu ElectroMAgnetic Launch System (EMALS). Principiálně nejde však o absolutní novinku, jde vlastně o využití principu railgunu. O něco dříve toto letadlo na letadlové lodi přistálo, přičemž k tomu použilo též nový brzdící systém Advanced Arresting Gear (AAG).
Předtím byly systémy EMALS a AAG již mnohokrát úspěšně testovány na souši, v prostorách vojenského zařízení Joint Base McGuire–Dix–Lakehurst ve státě New Jersey. Loď následně prošla důkladnou kontrolou a úpravami u výrobce, testy pokračovaly vzápětí. Před zahájením testů rutinního provozu katapultů a brzdícího zařízení pro více letadel na palubě najednou v roce 2020 vykázalo plavidlo 747 jednotlivých vzletů a záchytů těmito revolučními zařízeními.
Ne všechny proběhly bezpečně a s plným úspěchem, ale k žádným fatálním problémům nedošlo. Ani testy rutinního provozu započaté v roce 2020 nepřinesly kritické problémy. Dosažení požadovaných parametrů 160 odbavených letů za 12 hodin nepřetržité činnosti lodi však nejvíce kupodivu brzdily problémy s výtahy munice na letovou palubu.
Ty mají fungovat na principu magnetické levitace jako rychlovlaky MAGLEV. Tato nová technologie však nebyla včas výrobcem lodi zvládnuta. Dlouho také trvalo, než byla zajištěna požadovaná spolehlivost provozu, tj. realizace aspoň 4 166 startů a přistání bez poruchy katapultu či brzdného systému. Při prvním cyklu zkoušek totiž došlo k první poruše již po 181 startech, což vojáci označili jako počet „hluboko pod požadavkem“.
Technický popis je velmi stručný
„Gerald R. Ford” je 337 metrů dlouhý a 76 metrů vysoký kolos. Na čáře ponoru je široký nejvíce 41 metrů, největší šířka nástavby (letové paluby) dosahuje 78 metrů. Největší ponor dosahuje hodnoty 11,89 metru. Největší výtlak této lodi činí maličko přes 100 000 tun. Energii pro pohon i fungování systémů lodi dodávají dva jaderné reaktory typu Bechtel A1B o výkonu 700 MW každý. Jejich uranová náplň se mění po 20–25 letech. Velmi zjednodušeně řečeno, reaktory vyrábí páru pro čtyři turbogenerátory MTG.
Ty jsou schopny vyprodukovat elektrický výkon maximálně 125 000 kW každý. Na lodní hřídele, roztáčející čtyři mohutné lodní šrouby ze speciální slitiny bronzu o hmotnosti 30 tun každý a o průměru 6,4 metru, se dostane celkový výkon 261 000 kW neboli 355 000 koní. Takový výkon lodi umožňuje dosáhnout rychlosti až 30 uzlů (55,6 kilometru za hodinu). Naprosto soběstačná může být nová loď s posádkou 4 539 osob na volném moři při jakékoli misi po dobu až 100 dní.
Loď je sama vyzbrojena dvěma odpalovacími zařízeními Mk-29 MLS s raketami typu loď-vzduch RIM-162 ESSM, které dokážou pokrýt cíle – útočící střely, drony či letouny na vzdálenost až 50 km. K tomu má i dvě odpalovací zařízení Mk-49 GMLS s raketami RIM-116 RAM. Dále jsou na lodi rozmístěny k blízké obraně troje systémy 20mm rychlopalných kanónů Mark 15 Phalanx CIWS a čtyři lafetace Mark 56, každá s kulometem Browning M2HB ráže 12,7 mm.
Její vlastní letecká úderná skupina by měla zahrnovat více než 75 letadel včetně dronů. Mezi nimi jsou notoricky známé útočné a stíhací letouny F/A-18E, F Super Hornet či EA-18 Growler pro elektronický boj, nové F-35C Lightning, námořní palubní AWACS E-2D Advanced Hawkeye a další vrtulníky i drony.
Jak adekvátní ke svému potenciálu je cena lodi Gerald Ford?
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 35994
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 30830
