Třída Akula znamenala pro sovětské útočné ponorky významný kvalitativní skok. Snad i proto jich velká část zůstává v ruském námořnictvu dodnes, a ještě dlouho bude.
Sovětské ponorkové námořnictvo mělo po velkou dobu studené války jeden veliký handicap, a to poměrně vysokou hlučnost, takže ho západní plavidla dokázala velice snadno identifikovat, a tedy i relativně jednoduše zničit. V SSSR si byli své nevýhody vědomi a snažili se to změnit. Zlom ovšem přišel až v 80. letech 20. století s útočnými ponorkami třídy Akula (v označení NATO; v sovětském označení se jednalo o Projekt 971 Sčuka-B).
Spousta ponorek Akula stále slouží
Někdy bývají ponorky třídy Akula zaměňované za raketonosné ponorky třídy Typhoon (v označení NATO), které jsou v sovětské terminologii označovány jako Projekt 941 Akula, což působí zmatky. Jedná se ale o útočný typ ponorky s jaderným pohonem, mezi jehož úkoly patří protiponorkové a protilodní mise, uvádí Nti. Existuje ve třech verzích s některými odlišnostmi a rozdílnými rozměry, a v současné době je v aktivní službě nejspíše 10 plavidel. Aktuálně už pouze v ruském námořnictvu, dříve však mívala jednu pronajatou Indie.
Design ponorek třídy Akula vznikl na přelomu 70. až 80. let 20. století, a první z nich vstoupila do služby v roce 1984. WeaponSystems uvádí, že bylo jejich hlavním rysem podstatné snížení hluku, čím se dostaly zhruba na úroveň americké třídy Los Angeles, ale možná byly i lepší. Najednou je bylo nesnadné lokalizovat, načež se staly velmi nebezpečnými. Plavidla mají dvojitý trup se speciálním zavěšením, které eliminuje hluk, a moderně zkonstruovanou vrtuli. Takových ponorek bylo Sovětským svazem (a později Ruskem) postaveno celkem 14.
Ponorka Akula se potopí až do 600 metrů
Jak jsem zmiňoval výše, existují ve více verzích: ponorky verze Akula I mají na délku 110,3 metrů, kdežto verze Akula II a Akula III jsou o 3 metry delší. Jejich výtlak je 12 770 až 13 800 tun a pohání je jeden tlakovodní jaderný reaktor OK-650B, uvádí NationalInterest. Na hladině se ponorky dokáží pohybovat rychlostí 10 uzlů, pod vodou pak až 35 uzlů, a konkrétně verze Akula II a Akula III se mohou potopit do hloubky až 600 metrů. Na palubě může být osádka až 73 námořníků a důstojníků, pro něž vystačí zásoby na zhruba 100 dní.
Ponorky jsou vyzbrojené 4 torpédomety ráže 650 mm a čtyřmi 533 mm a mívají zásobu 40 torpéd. S pomocí torpédometů mohou také pokládat miny nebo odpalovat řízené střely, aktuálně jde o střely Kalibr. Po vynoření pak mohou použít i odpalovač s protiletadlovými střelami Igla-M, a v jejich výbavě jsou rovněž sonary včetně toho taženého – jejich typy byly průběžně měněny. Ruské námořnictvo nyní staví modernější útočné ponorky třídy Yasen, ale plavidla třídy Akula modernizuje a ještě nějakou dobu budou ve službě.