Zkáza křižníku Moskva je varováním. Ukrajincům stačilo použít Bayraktar na odlákání pozornosti

Loď o této velikosti byla naposledy potopena ve válce před 40 lety, když Britové zasáhli argentinský křižník General Belgrano, přičemž zahynulo 323 členů posádky.

i Zdroj fotografie: Vasily Betanova / Creative Commons / CC BY-SA
                   

I přes to, že potopení vlajkové lodi ruské flotily v Černém moři zřejmě nebude mít zásadní vliv na průběh rusko-ukrajinského konfliktu, pro ukrajinskou armádu se jedná o významné vítězství. Vítězství, kterým mimo jiné dokázala, jak zastaralé a neefektivní jsou reakce na běžnou, ale rychle se měnící soudobou vojenskou situaci ze strany ruských vojenských sil. Relativně snadné potopení ruského raketového křižníku, ke kterému došlo 14. dubna, ale hlavně vyvolává řadu obecněji pojatých naléhavých otázek ohledně reálné odolnosti velkých válečných lodí.

Potopení ruské vlajkové lodi

Křižník Moskva, vybaven kritickou komunikační infrastrukturou, sloužil jako velitelská vlajková loď ruské Černomořské flotily. Potopení tohoto plavidla, které otřáslo ruským námořnictvem, bylo pro Ukrajince obrovskou psychologickou vzpruhou. Kyjev tvrdil, že zasáhl Moskvu protilodními střelami Neptun na začátku 14. dubna. Zatímco Rusko uvedlo, že na lodi vypukl požár, jenž zapříčinil následný výbuch. Americké tajné služby podpořily ukrajinskou verzi, mnoho analytiků si však v otázce, co přesně bylo příčinou potopení lodi, nechává dveře otevřené.

Zveřejnil(a) Breaking Kenya News dne Čtvrtek 14. dubna 2022

I když definitivní konkrétní příčiny konce křižníku zůstávají neobjasněny, podstatné je, že všechny důkazy nasvědčují vážným problémům souvisejícím s ruským válečným úsilím. Potopení Moskvy osvětluje ruské nedostatky, ať už jde o špatnou protivzdušnou obranu, neuvěřitelně laxní bezpečnostní postupy či neschopnost zajištění škod na vlajkové lodi Černomořské flotily. Zároveň se však jedná o skvělý příklad toho, jak zranitelné mohou velké vojenské námořní lodě tváří v tvář dnešní technice být.  

Moskva sice byla obdivuhodným plavidlem, ale je třeba vzít v potaz fakt, že víceméně všechny její komponenty byly zastaralé. Jedná se o bojovou loď z dob studené války, vybavenou jen zvolna modernizovaným systémem PVO, staršími radary k detekci nepřátelských letadel v obranném perimetru lodi a šesti rotačními kanóny pro obranu bezprostředního okolí.

Potřeba modernizace ruských plavidel

Její systémy, jakožto i samotná konstrukce lodi, se však nemohou rovnat dnešním, například americkým plavidlům. I jediný úspěšný zásah proto mohl mít pro křižník katastrofální následky. Není jisté, zda posádka lodi o ukrajinské hrozbě věděla nebo zda podnikla nějaké kroky k sestřelení přilétajících raket Neptun. Avšak i kdyby si byla posádka blížící se hrozby vědoma, na reakci by měla pouhých několik sekund.

Je třeba si uvědomit, že účinné zaměření moderní válečné lodi a efektivní útok na ni dosud vyžadovaly nákladnou infrastrukturu, jako například radarová zařízení, hlídková letadla či satelity, které jsou schopny pořizovat snímky s vysokým rozlišením v reálném čase. Nebo detekovat radary a komunikaci nepřítele. To se však nyní mění.

Ukrajina dokázala zjistit polohu Moskvy pouze prostřednictvím komerčních satelitních snímků, načež vyslala dron Bayraktar TB-2, aby odlákala pozornost posádky. O zbytek se pak z druhé strany postaraly dvě podzvukové protilodní naváděné střely. Zkáza Moskvy je neklamným varováním, že k potopení velké lodi stačí dnešní běžné rakety a že k vyřazení špičkové válečné lodi lze využít pouze komerční datové systémy.  

Otázka odolnosti moderních lodí

Pentagon tvrdí, že je na podobné situace připraven. Americké lodě mají k dispozici systémy, jako jsou RIM-116 Rolling Airframe Missile a RIM-162 Evolved Sea Sparrow Missile (ESSM), které dokážou vzduchem se blížící hrozbu účinně zlikvidovat. Dále jsou vybaveny rušičkami pro elektronický boj a zmatení naváděných střel. A pokud jde do tuhého, přichází na řadu rotační kanóny Phalanx ráže 20 mm. Není pochyb, že americké námořnictvo disponuje lepším vybavením než ruské. Je to ale opravdu dostačující?

Námořnictva nejednoho státu se s otázkou, jak čelit rostoucí hrozbě běžného vojenského charakteru, kterou představují protilodní střely, potýkají již nějaký ten pátek. Navíc v případě ukrajinských Neptunů se pořád jedná o podzvukové rakety s dosahem asi 482 km. Taková Čína však disponuje obrovských arzenálem protilodních střel, které mohou ohrozit válečné lodě na moři vzdálené až 4 000 km.

Zveřejnil(a) Terry Bates dne Čtvrtek 14. dubna 2022

Účinné protilodní střely s plochou dráhou letu jsou na světovém trhu se zbraněmi snadno dostupné. Varováním v tomto směru, které už je poněkud zapomenuté, bylo kdysi úspěšné použití protilodní rakety EXOCET v konfliktu Anglie s Argentinou, kdy to odskákal nejmodernější britský torpédoborec Sheffield. Aby navíc střela dosáhla výsledku, nemusí loď přímo potopit. Stačí, když plavidlo dostatečně poškodí a odkloní pozornost posádky od útoku.

Systémy rychle zastarávají

Pokud se navíc zaměří větší množství menších plavidel například na jednu velkou bitevní loď a budou doslova pálit ze všech stran, je téměř jisté, že alespoň jedna střela dopadne na cíl. Naprosto spolehlivá protiraketová obrana je bezpodmínečně nutná. Přesto se však jedná o problémy, které jsou momentálně neřešitelné. Je třeba si uvědomit, jak dlouho trvá například stavba velké hladinové lodi typu letadlové lodi R. Reagan a kdy musí být hotov projekt na její stavbu.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain
Gerald R. Ford v přístavu

Projekt musel být vypracován minimálně 20–25 let před tím, než hotová loď opustí doky a vypraví se na svoji první plavbu. Ale co udělaly technologie za těch 20–25 let stavby lodi? Třeba běžná počítačová intranetová síť na takové lodi musí být 25 let zastaralá prostě proto, že před těmi 25 lety nikdo nemohl loď projektovat s dnešním vybavením a znalostmi.

Všimněme si příkladu amerických raketoplánů. Tyto kosmické lodi nebyly i přes svůj věk a intenzitu používány ve špatném technickém stavu. Ale jejich elektronika, zabudovaná IT technika, software a možnosti komunikovat jenom se soudobými družicovými a naváděcími systémy byly ke konci jejich užívání tak technicky pozadu, že v podstatě donutily NASA, aby je raději vyřadila.

Je nutný pružný přístup

Modernizace by se totiž nejen nevyplatila, ale ona by ve stařičké konstrukci raketoplánů vlastně vůbec nebyla možná. A přesně tento problém řeší a budou řešit všichni majitelé velkých vojenských hladinových plavidel. Je důležité si ve světle bouřlivě se rozvíjejících komerčních technologií tento problém prostě přiznat. Definovat správně a hlavně včas rizika a eventuality možného útoku na plavidlo s využitím i netradičních přístupů a nových technologií.

Zbavit se šablonovitého přístupu a kontinuálně vyhodnocovat, co které nově se objevivší civilní (i vojenské) technologie mohou dokázat při jejich použití k útoku na velké plavidlo. A pochopit, že nutně nebude do budoucna stačit spoléhat se jen na obranné technologie, na jejich místo bude muset nastoupit člověk. A ještě jeden přístup se bude muset preferovat.

iZdroj fotografie: Uživatel Vodnik / Creative Commons / CC BY-SA
Saratov s otevřenými vraty

Letečtí výrobci kdysi v civilním sektoru propagovali svá dopravní letadla s tím, že jejich konstrukce je bezpečná při poruše už jen díky konstrukčnímu řešení, které s poruchami přímo počítá. Později ekonomický tlak výrobce donutil k přehodnocení takovéhoto přístupu a dnešní dopravní letadla – autobusy třeba nemohou zatočit s větším náklonem, než například 35 stupňů, protože by přetížení nemusely v prudší zatáčce vydržet.

Zbývají již jen jaderné zbraně…

Jenže teď se budou muset k tomuto přístupu uchýlit například i konstruktéři a stavitelé velkých hladinových lodí, protože je jasné, že v případě konfliktu jejich lodě vždy utrží nějaké zásahy. A proto je potřeba zaměřit se také na precizní výcvik samotné posádky, která musí vědět naprosto přesně, jak se vypořádat s případným poškozením lodi. A perfektně zvládat management záchranných prací. V případě Moskvy byla právě zřejmá nepřipravenost ruské posádky na možný scénář zásahu i jedním z důvodů potopení.

iZdroj fotografie: Gen Fumio / Creative Commons / CC BY-SA
Systém Phalanx CIWS

Moderní technika má samozřejmě na moři své místo, faktem ovšem zůstává, že pokud za technikou nestojí schopná posádka, tváří v tvář dnešním technologiím a protilodním střelám neobstojí ani ta nejmodernější loď. A je paradoxní, že ve světle stále se zrychlujícího technického pokroku bude růst mnohem rychleji úloha lidského faktoru, byť se bez podpory nejnovějšími technologiemi neobejde.

Těm silám, kterým v tomto směru „ujede vlak“, pak nepomůže od pádu do druhořadosti ani svěcená voda. Zbyde jim pak jediná možná technologie, pro kterou je bude nutné respektovat, totiž ovládání zbraní hromadného ničení. Čtenář si určitě dokáže udělat vlastní představu, co by to ale mohlo nakonec znamenat. A je otázkou, jestli by přezíravý a výsměšný přístup k těm zemím, jež do druhořadosti z výše uvedených příčin „spadnou“ třeba i jednorázově (potopení velké lodi), byl v takovém okamžiku tím nejrozumnějším postupem.

Jak by se dala vylepšit obrana velkých lodí?

Zdroj: BusinessInsider

Diskuze Vstoupit do diskuze
84 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Okamura chce rekonstrukci vlády. A to i přesto, že Česko bude předsedat Evropské unii
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Archeologové rozluštili „zakázané“ texty staré 2 000 let. Co se na bambusových deskách dočetli?
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Stihli jste se už na sluníčku spálit? Spolehněte se na babské rady, které utiší bolest a urychlí proces hojení
adbz.cz
adbz.cz
Inovativní dům je jako skládačka z lega. Vyšel na 60 tisíc a postavili ho za pouhých 14 hodin – podívejte se na proces