Ukrajinský vojenský průmysl zanechává otisk ve světě i dnes, i pod útoky Rusů vyrábí třeba turbíny pro indické torpédoborce P-15B

NÁZOR: Ukrajina zvládá i přes dlouhotrvající válku s Ruskem dodávat pokročilé systémy zahraničním zákazníkům. A to dokonce i přes prudké odstřelování fabrik.

Indický torpédoborec Imphal i Zdroj fotografie: Indické námořnictvo / Creative Commons / GODL
                   

Ačkoliv Ukrajina již déle než 1,5 roku čelí ruské invazi a válka její hospodářství značně vyčerpává, jsou přesto některé zbraně nebo komponenty vyráběné na jejím území vyváženy do jiných států. Ukrajinský průmysl je totiž tradičním dodavatelem vojenských technologií po celém světě, dobrým příkladem mohou být moderní indické torpédoborce třídy Visakhapatnam označované také jako P-15B. Třetí z nich, který nese jméno Imphal, tak mohlo i přes válku na Ukrajině indické námořnictvo převzít, protože Ukrajina splnila svůj závazek.

Lodní turbíny z odstřelovaného Mykolajiva

Ukrajinská stopa v torpédoborci Imphal je podle MilIn jeho pohon, konkrétně dvě plynové turbíny M36E vyrobené společností SE NVKG Zorya – Mashproekt. Jde o výrobce z ukrajinského města Mykolajiv na jihu země, které je často odstřelované ruskou armádou. Výroba plynových turbín tam začala krátce po 2. světové válce a pokračovala i po rozpadu SSSR. Pro zajímavost, turbíny odtud odebíralo pro vojenské lodě i Rusko, ale po okupaci Krymu mu Ukrajina dodávky třeba pro fregaty tříd Admirál Gorškov a Admirál Grigorovič zastavila.

Výzbroj torpédoborce třídy Visakhapatnam iZdroj fotografie: Indické námořnictvo / Creative Commons / GODL
Příď torpédoborce třídy Visakhapatnam

Imphal je podle tiskové zprávy indického ministerstva obrany torpédoborec s řízenými střelami a výtlakem 7 400 tun, jeho délka pak vychází na 164 metrů. Slouží na něm pak osádka 300 námořníků. Dříve než Imohal vznikly ještě dva torpédoborce, a to Visakhapatnam a Mormugao, a ve výstavbě je ještě čtvrtý jménem Surat. Ukrajinské turbíny spolu s 2 dieselovými motory Bergen mu dokáží udělit maximální rychlost až 33,5 uzlů. Při ekonomické plavbě rychlostí 18 uzlů je torpédoborec schopen urazit až 15 tisíc kilometrů a na moři vydržet 45 dní.

Torpédoborec má nadzvukové střely

Indické torpédoborce třídy Visakhapatnam jsou silně vyzbrojené a zvládají několik typů boje. Proti jiným plavidlům mohou použít 16 protilodních nadzvukových střel BrahMos vyvinutých ve spolupráci s Ruskem – jejich dosah má být více než 500 kilometrů a pohybují se rychlostí až Mach 3. Mají též inerciální a satelitní navádění, v koncové fázi pak aktivní radarové. Jejich hlavice má hmotnost 200 až 300 kilometrů a může být i jaderná.

Ruský letoun Suchoj Su-57 Felon

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Jejich protivzdušnou obranu zajišťuje kombinace izraelských a domácích radarů spolu s 32 izraelsko-indickými střelami Barak 8 s dosahem přes 70 km. Na palubě je i čtveřice 6hlavňových kanonů AK-630M CIWS ráže 30 mm používaných proti přilétajícím střelám a hladinovým cílům; nechybí pak ani dělo ráže 76 milimetrů, 4 torpédomety ráže 533 mm a 4 protiponorkové raketomety RBU-6000. Z paluby může dokonce operovat dvojice vrtulníků.

Měla by Ukrajina plnit dodávky jiným zemím, nebo se plně soustředit na svou obranu?

Diskuze Vstoupit do diskuze
90 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články