USA odhalily tajnou střelu AIM-424 Malice s extrémním dosahem, která má vzít Číně trumfy. Má zasáhnout až na 1600 km

Stalo se to 22. srpna 2026 na konferenci Tailhook 26 v nevadském Renu. Admirálové před publikem námořních letců odkryli program, o kterém se v obranných kruzích šuškalo roky, ale který dosud neměl ani oficiální označení. AIM-424 Long Range Air to Air Missile, přezdívaná Malice, je střela vzduch-vzduch dlouhého dosahu od Raytheonu. Námořnictvo k ní zveřejnilo stručný faktový list a jednu fotografii, která říká víc než celé odstavce spekulací: skutečná střela uložená ve vnitřní zbraňové šachtě letounu F-35C, snímek pořízený 1. srpna 2026. Žádný powerpoint, žádná vizualizace. Hardware ve fázi testování.

Co přesně víme, a co ne

Oficiální faktový list námořnictva uvádí délku 4,11 metru, hmotnost 680 kilogramů, tříštivotrhavou bojovou hlavici a raketový motor na tuhé palivo. Klíčový parametr: dosah „přes 250 námořních mil“, tedy více než 463 kilometrů. To je oficiální číslo.

Odkud se ale bere číslo 1 600 kilometrů? Nejpravděpodobnější vysvětlení je záměna s odděleným programem amerického letectva, Air Force Long Range Weapon. Ten podle USNI News požaduje dosah minimálně 1 000 námořních mil, což odpovídá zhruba 1 852 kilometrům. Jde ale o jinou zbraň, jiného zadavatele, jiný účel. Pro Malice takové číslo v žádném veřejném dokumentu doložené není.

To neznamená, že 463 kilometrů je málo. Naopak, v americkém kontextu je to obrovský skok.

Čtyři střely, čtyři dosahové stupně

Aby bylo jasné, kam Malice zapadá, stojí za to srovnat ji s ostatními americkými střelami vzduch-vzduch:

Malice je nejdelší z celé čtveřice. A na rozdíl od masivního Gunslingeru se vejde do interní šachty F-35C, což znamená, že letoun neztratí stealth profil. Podle specializovaných obranných médií navazuje Malice na koncept Long-Range Engagement Weapon, na kterém Pentagon veřejně pracuje nejméně od poloviny desátých let.

Proč právě teď, a proti komu

Námořnictvo rámuje Malice formulací „první zahlédnutí, první výstřel, první zásah“. Kdo vystřelí dřív a z větší vzdálenosti, ten přežije. A právě tady leží jádro příběhu.

Čína v posledních letech vybudovala arzenál dlouhodosahových střel vzduch-vzduch, které americkým pilotům začaly dělat vrásky. PL-15 má podle analýzy IISS kinematický dosah kolem 200 kilometrů. Ještě nebezpečnější je PL-17, zbraň navržená přímo k ničení podpůrných letounů: tankerů, letounů včasné výstrahy typu AWACS a průzkumných platforem. Právě tyto stroje drží pohromadě celý americký řetězec velení a řízení palby nad Pacifikem. Bez nich jsou stíhačky hluché a slepé.

Malice míří přesně sem. Nejde primárně o duel stíhačka proti stíhačce na vzdálenost tisíce kilometrů. Jde o to donutit čínské podpůrné letouny ustoupit tak daleko od fronty, že přestanou být užitečné. A zároveň o to, aby americký pilot mohl vystřelit dřív, než se dostane do dosahu čínské PL-15.

Co to znamená pro Česko

Krátká odpověď: přímo nic. Česká republika schválila nákup 24 letounů F-35, ale ve verzi F-35A pro vzdušné síly. Veřejně doložená integrace Malice je zatím výhradně u námořního F-35C a palubního F/A-18E/F Super Hornet. O exportu nebo nabídce spojencům NATO nepadlo ani slovo.

Nepřímo je ale signál čitelný. USA poprvé veřejně ukázaly zbraň, která explicitně cílí na indo-pacifický scénář dlouhého vzdušného boje. Je to součást širší strategické soutěže s Čínou, nikoli předzvěst bezprostředního konfliktu. Alianční závazky NATO, včetně článku 5, se tím nemění.

Střela, která mění pravidla, ale ne sama

Podle nás je nejsilnější pointa Malice nikoli v papírovém dosahu, ale v tom, co její odhalení říká o americkém strategickém myšlení. Po éře střely AIM-54 Phoenix, vyřazené v roce 2004, nemělo americké námořní letectvo veřejně přiznanou zbraň kategorie „vnější vzdušný boj“, tedy schopnost vést vzdušný boj na extrémní vzdálenost. Dvě dekády této mezery teď končí.

Termín operačního nasazení zůstává utajený. Námořnictvo výslovně odmítá zveřejnit harmonogram. Víme jen, že střela existuje, že se testuje a že se vejde do letounu, který ji ponese do boje. Pro čínské plánovače je to zpráva, kterou nemohou ignorovat, i kdyby skutečný dosah byl „jen“ těch 463 kilometrů.