Česko vyvinulo první protidronový systém, který dokáže zničit Šahídy i další drony. Evropa nic podobného nemá

Ve čtvrtek 28. května 2026 stály na ploše rokycanského letiště tři upravené terénní dodávky Torsus Terrastorm 4×4. Žádné stíhačky, žádné raketové baterie. Přesto právě tahle trojice vozidel má ambici řešit problém, se kterým si Evropa zatím neví rady: jak levně a rychle sestřelit levný útočný dron, aniž byste na něj museli plýtvat raketou za desítky milionů. Anna Růžičková, zakladatelka a šéfka mateřské skupiny S-Tech Ventures, před novináři a zvanými vojenskými delegacemi popsala systém, který vznikal osm měsíců v ostré verzi a jehož dílčí části se podle firmy testovaly přímo na ukrajinské frontě. Murmus není prototyp v powerpointové prezentaci. První objednávky ze zemí Blízkého východu už podle ČTK existují a dodávky mají začít ještě letos.

Tři vozy, jeden řetězec likvidace

Síla Murmusu nespočívá v jednom zázračném dronu, ale v tom, že celý řetězec od detekce po fyzickou likvidaci cíle běží uvnitř jedné soustavy bez závislosti na třetích stranách. První vozidlo nese radar a velitelské pracoviště, detekuje hrozbu, klasifikuje ji a přidělí prioritu. Druhé a třetí vozidlo jsou nosiče interceptorů: jedno pojme až 90 vertikálně startujících interceptorů, druhé až 50 křídlových dronů. Pokrytí? Podle výrobce až 200 km², v těžkém terénu i v poškozené městské zástavbě.

Mechanika zásahu proti Šahídu vypadá takto: radar zachytí cíl, velitelské stanoviště ho vyhodnotí a přidělí interceptoru. Ten odstartuje, semiautonomně se navede a fyzicky do cíle narazí. Teprve po mechanickém kontaktu se aktivuje nálož o hmotnosti do 400 gramů. Nejde tedy o výbuch „vedle“, interceptor musí trefit. Maximální rychlost udávaná výrobcem činí 350 km/h, taktický radius 20 km, efektivní dosah proti Šahídu do 12 km. Proti rušení odolným autonomním dronům, jakými Šahídy jsou, pouhé rušení signálu nestačí. Kinetická destrukce je podle Czechia Systems jediná spolehlivá odpověď.

Ukrajinské know-how v evropském balení

Murmus nevznikl v laboratoři. Firma otevřeně říká, že klíčovým vstupem byly taktické protokoly a bojová zpětná vazba od elitních ukrajinských jednotek, včetně příslušníků vojenské rozvědky HUR a 3. samostatné útočné brigády. Jeden z instruktorů, vystupující pod krycím jménem Fakel, při prezentaci zdůraznil, že o účinnosti protidronového systému rozhoduje výcvik, disciplína a velení stejně jako samotná technika.

Právě tady leží podle nás největší význam celého projektu. Evropský parlament ještě v lednu 2026 vyzýval k institucionalizaci přenosu ukrajinských válečných poznatků do struktur NATO a EU a k budování specializovaných center do roku 2027. Czechia Systems ten přenos neřešila přes instituce, prostě si instruktory přivedla a souběžně s Murmusem spustila Evropskou školu bojových operátorů. Ta má školit obsluhy ze státní i soukromé sféry pro Evropu, Asii a Blízký východ. Konkrétní osnovy ani přihlašovací mechanismus zatím veřejně dostupné nejsou, ale samotná existence takového centra v Česku ukazuje, jak rychle se frontová zkušenost dá přetavit do komerčního produktu.

Jedna poznámka k deklaraci „výhradně evropských komponent“: oficiální web mluví o plně evropském řešení, ovšem reportéři na předváděcím vozidle identifikovali radar EcoShield od americké firmy Echodyne. Firma systém prezentuje jako modulární, konkrétní senzory se mohou měnit podle zákazníka. Rozpor to ale je a stojí za sledování.

Proč Evropa zaostává, a není to jen o technice

Formulace, že Evropa nic podobného nemá, vyžaduje upřesnění. Britský MARSS už nabízí vlastní interceptorový protidronový systém, izraelský Rafael provozuje bojově ověřený Drone Dome a ukrajinská platforma UFORCE hlásí tisíce potvrzených zásahů. Murmus tedy nevzniká ve vakuu. V čem ale Evropa skutečně zaostává, není vynalézavost, je to schopnost takové systémy nasadit.

Problém má několik vrstev:

• Právní roztříštěnost. Aktivní neutralizace dronu, ať už rušením, převzetím řízení, nebo fyzickým zásahem, je ve většině zemí EU vyhrazena armádě a specializované policii. Provozovatel elektrárny, letiště nebo vodárny dron sestřelit nesmí.
• Chybějící standardy. Královská vojenská akademie v Belgii ve své studii z roku 2026 popsala mix leteckých pravidel, předpisů pro rádiové spektrum, policejních kompetencí a ochrany dat, který v praxi brání rychlému zavedení jakéhokoli řešení založeného na kinetické destrukci.
• Pomalý akviziční cyklus. Evropská komise teprve 11. února 2026 spustila nový akční plán proti dronovým hrozbám. Přesný termín legislativní změny nestanovila.

Czechia Systems tuhle situaci čte pragmaticky: první zákazníci jsou na Blízkém východě, kde regulatorní prostředí aktivní protidronovou obranu umožňuje. Evropa přijde na řadu, až si vytvoří pravidla. Cena jednoho kompletu se pohybuje v desítkách milionů korun, pro armádní rozpočty regionálních mocností dostupná částka, pro evropský akviziční proces zatím spíš exotika.

Co to znamená pro Česko

O tom, zda Murmus získá i česká armáda, mají podle iROZHLAS rozhodnout další testy a jednání. Růžičková potvrdila, že firma jedná s evropskými zeměmi, ale konkrétní státy nejmenovala. Pro civilní kritickou infrastrukturu v Česku platí stejná bariéra jako jinde v EU: provozovatel nemá pravomoc dron aktivně zneškodnit, i kdyby měl technologii po ruce.

Přesto Murmus posouvá Česko do viditelné pozice v segmentu, kde se dosud mluvilo hlavně o Izraeli, Turecku a Ukrajině. Nejde o to, že by česká firma předběhla celou evropskou obrannou architekturu. Jde o to, že jako jedna z prvních v regionu dokázala vzít frontové iterace z ukrajinské války, zabalit je do mobilního exportního produktu a přijít s ním na trh dřív, než pro něj Evropa stihla napsat pravidla.

Tři dodávky na rokycanském letišti nejsou revoluce v protivzdušné obraně. Jsou ale důkazem, že mezi ukrajinskou frontovou zkušeností a evropským obranným průmyslem nemusí ležet propast; stačí firma, která se neptá na povolení, ale na objednávku.