Ruský hybrid obrněného transportéru MT-LB a lodní protiletadlové věže je úsměvný: nadělat může více škody než užitku

Když není zbytí, musí vojáci improvizovat – a třeba válka na Ukrajině je takových počinů plná. I když jsou v tomto ohledu jasnými vítězi ukrajinští vojáci, může se zajímavými výtvory pochlubit i ruská strana. Jednou z „výstředních“ konstrukcí je velmi netradiční kombinace obrněného transportéru MT-LB a lodní věže 2M-3 s dvojicí automatických kanónů ráže 25 mm. Vypadá to zajímavě, ale vojenský přínos takové kombinace je více než diskutabilní.

MT-LB má přes 100 různých verzí

Ačkoliv je dnes obojživelný obrněný transportér MT-LB už značně zastaralý, ve své době se jednalo o velice povedený kus techniky. Vývoj pásového transportéru byl pod vedením A. F. Bělousova zahájen v roce 1964, a to v Charkovských traktorových závodech na Ukrajině, které kdysi spadaly do správy Sovětského svazu. Jeho sériová výroba přitom začala už o 2 roky později. Původním účelem vozidla byl transport pěchoty, přeprava materiálu a spojovací činnosti, ale často sloužil i jako tahač dělostřelecké techniky. Byl tedy hodně všestranný.

Pro vlastní obranu je MT-LB vybaven malou věžičkou s kulometem PKT ráže 7,62 mm. Ta je umístěna v přední části nad motor-převodovým prostorem. Věžička má odměr celých 360 ° a náměr kulometu je v rozsahu od -5 do +30 stupňů. Osádku obvykle tvoří dvojice řidiče a velitele, kdy druhý z nich zároveň obsluhuje kulomet. Transportér může přitom převážet až 11 vojáků. Vzhledem k zabudovaným zařízením pak MT-LB poskytuje slušnou ochranu před zbraněmi hromadného ničení.

Vozidlo na délku měří 6,5 metrů, na šířku pak 2,86 metrů, a na výšku 1,87 metru, zatímco hmotnost dosahuje necelých 12 tun. Pohyb celého kolosu zajišťuje vidlicový osmiválec JAM3 238 o objemu 14,86 litrů s výkonem 195 kW. Udávaná rychlost je 62 km/h na silnici, 30 km/h v terénu, a 3-5 km/h při plavbě. Nádrž pojme až 520 litrů paliva, což vozidlu umožňuje dojezd bezmála 500 km. Díky vydařené konstrukci bylo vyrobeno přes 20 tisíc kusů ve více než stovce verzí; některé z nich využívala i Československá lidová armáda.

Věž 2M-3 je ikonou sovětského námořnictva

Co ale člověka zaujme nejdříve, je samotná věžička 2M-3. Tato zbraňová platforma byla vyvinuta už krátce po 2. světové válce, konkrétně roku 1945. Jejím hlavním účelem byla ochrana menších lodí, například vyloďovacích člunů, minolovek, průzkumných plavidel apod. Určena byla přitom pouze pro potřeby sovětského námořnictva, v letounech a pozemní technice nebyla používána. Je proto považována za ikonickou zbraň sovětského námořnictva.

Konstrukce 2M-3 vychází z předchozího kanónu 84-KM ráže 25 mm. Jedná se o velice primitivní, ale spolehlivou zbraňovou platformu. Základem jsou dva 25mm autokanóny 110-PM, které jsou umístěny nad sebou. Obsluhu věže má na starosti jediný operátor sedící na levé straně věže, kdežto munice je umístěna na straně pravé. Celá věž je ovládána hydraulickým systémem, nicméně pro případ nutnosti je v ní namontováno i ruční ovládání.

Autokanon 110-PM používá výkonnou munici 25×218 mm a teoreticky může pálit rychlostí až 450 ran za minutu, obvykle ale kadence nepřesahuje 270 až 300 ran. Střely ráže 25 mm mají dostřel až 2,5 km a mohou létat do výšky až 1,7 km. Vzhledem k tomu, že jsou „autokanóny“ zaměřovány ručně, mají omezené použití proti rychle se pohybujícím cílům. 110-PM je vzduchem chlazená zbraň, v případě intenzivní palby je nutné chladit zbraně pomocí vodních hadic.

Vojenský přínos „slepence“ je minimální

Ačkoliv je ruský výtvor kombinací dvou (alespoň na svou dobu) dobrých zbraní, jejich kombinace je spíše na škodu. Podobný konstrukt je možné použít přinejlepším jen jako palebnou podporu postupující pěchoty. Transportér MT-LB je sice skvělé vozidlo, jeho balistická ochrana je ale poměrně nízká, odolá pouze lehkým ručním zbraním. Proti antimateriálovému kulometu by tak nejspíše neměl žádnou šanci, nemluvě o „bestiální“ pušce Snipex Alligator.

Navařená věž 2M-3 navíc nemá žádnou balistickou ochranu a zásadním způsobem zvyšuje viditelnost a profil vozidla. Stačí tak v podstatě jediný zásah z ruční protitankové zbraně a vozidlo se promění v hořící ocelový hrob. Tento hybrid ale nejspíše není pro potřeby samotné ruské armády, půjde o techniku pro separatistické ozbrojence z obou neuznaných republik na východě Ukrajiny, případně pro „postradatelné“ vojáky z Wagnerovy skupiny, kteří umírají ve velkém. Už dříve přitom takto vytvořili i „domáckou“ Kaťuši.