Přichází tanky o svou budoucnost? Jsou snadným terčem se slabou ochranou, některé armády na ně proto nově nespoléhají

Pokud se laik podívá na Ukrajinské bojiště, hlavně na ztráty ruských tanků během letošního roku, může se zdát, že doba obrněnců skončila. Dobře vycvičení vojáci s moderními a účinnými protitankovými zbraněmi totiž dnes dokáží efektivně zničit (nejen) tank i na vzdálenost několika kilometrů. Zdaleka to ale neznamená, že by tankům a obrněným vozidlům „odzvonilo“. Jenom bude nutné upravit jejich taktiku při nasazení a přidat ochranu, díky níž budou obrněnci schopni operovat.

Další zesilování pancéře tanků není efektivní

Největší úspěch mají na Ukrajině zbraně útočící na tanky shora. Jde o velmi účinný způsob, protože pancéřování tanků, hlavně těch sovětské konstrukční školy, je zde slabé. Nepomůže ani instalace reaktivního pancíře, který navíc nemůže být všude, ani třeba improvizovaná mříž posměšně přezdívaná gril, nebo dokonce poklopy kanálů, které si ruští tankisté přidali pro zvýšení své ochrany. Zároveň není vhodné nějak zásadně posilovat samotné pancéřování, neboť by neúměrně vzrostla hmotnost tanků. Ztratily by jednu ze svých předností, a sice mobilitu. A obtížný by byl na delší vzdálenosti také jejich transport.

Výsledky bojů na Ukrajině vedou třeba americkou námořní pěchotu k tomu, že upouští od zbrojení hlavními bitevními tanky Abrams. Namísto nich začíná dávat přednost mnohem pohyblivějším vozidlům se silnými protitankovými zbraněmi. U námořní pěchoty to smysl dává, pozemní operace se však bez tanků – alespoň prozatím – neobejdou. Jednou z možných cest je jejich nasazení v užší součinnosti s pěchotou a ostatními jednotkami (třeba i drony), čímž by docházelo ke vzájemnému krytí a tedy i snížení rizik zásahu protitankovými zbraněmi.

Izrael ukazuje světu novou cestu

Moderní cestou, kterou se začínají některé armády ubírat, je takzvaná aktivní ochrana. Ta spočívá v instalaci systému, který zničí přilétající protitankové střely dříve, než se vůbec přiblíží k cíli. Průkopníkem ve vývoji takové obrany je především Izrael, který již před více než 10 lety vyvinul systém Trophy. Ten instaloval na tanky Merkava a bojová vozidla Namer, kde se velice osvědčil. Například během operace Protective Edge zasáhly systémy více než v tuctu případech proti střelám Metis, Kornet a RPG-29. Poškozen přitom nebyl ani jeden izraelský tank.

iZdroj fotografie: Uživatel Ereshkigal1 / Creactive Commons / CC BY-SA

Izraelský systém je nyní zkušebně montován na americké tanky Abrams, vozidla Stryker, německé tanky Leopard 2 nebo britské „Challengery“. Americký General Dynamics také s jinou izraelskou společnosti Elbit pracuje na vývoji systému Iron Fist. Pokroky však dělá i Rusko, které má na tancích T-14 Armata, tedy spíše jejich prototypech, nainstalovanou aktivní obranu Afghanit. Ta však podle některých spekulací neumí zachytit střely míříc shora. Například Čína má potom systém nazývaný GL5.

Ale aktivní ochrana má i své nevýhody. Tou první je, že zatím nedokáže zachytit kynetické penetrátory, tedy například střely z ochuzeného uranu nebo wolframu z jiných tanků. Druhý problém pak představuje, že po jsou rakety po zachycení ničeny odpálením protistřel (případně penetrátorů), což ohrožuje pěchotu operující v blízkosti stroje. Izraelská armáda má nyní své vojáky učit spolupracovat s tanky tak, aby toto nebezpečí eliminovala. Do budoucna se mluví také o možnosti využití laserové ochrany.

V současné době se ukazuje zejména na Ukrajině, jak slabá ochrana některých tanků a pancéřovaných vozidel je. Dokazují to i značné ztráty na straně Ruska, které přišlo mj. o tanky T-80 a T-90, nebo když ukrajinská antimateriálová puška provrtala pancíř ruského transportéru – a jak bylo zachyceno na videu. osádka neměla šanci jakkoliv reagovat.