Rusové na podporu útoku na Donbase přisunuli samohybné těžké minomety Tulpan. Jsou doslova smrtící

Těžké dělostřelectvo je jednou z klíčových zbraní ukrajinského konfliktu. Dokáže ničit zakopané obránce, kolony techniky a působit zkázu v zastavěných oblastech.

2S4 Tulpan i Zdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Podle zpráv ukrajinského generálního štábu se ruské síly v posledních dnech snaží útočit ve směru od města Izjum na Barvinkove. Utrpěly údajně velké ztráty a k útoku proto stahují i posily z dalších sledů. Podle ukrajinské situační zprávy ze 3. května dokonce do oblasti z ruského Bělgorodu přisunují těžké samohybné minomety 2S4 Tulpan, které jim mají pomoci prolomit obranné linie ukrajinské armády.

Stará konstrukce s ničivou silou

Zprávy o takových posilách nemohou brát obránci linií na lehkou váhu. Tulpany jsou možná relativně starou konstrukcí s velmi nízkou kadencí střelby. Ale protože jde o supertěžké minomety, které nemají ve světě obdoby, nesmí se rozhodně podceňovat. Jejich nesmírně těžké granáty mají extrémně ničivou sílu. Pokud se do nich použije přesně naváděná munice, jsou v boji smrtelně efektivní.

Sovětský svaz měl v období studené války ve své výzbroji těžké minomety ráže 160 a 240 milimetrů. Jednalo se o účinné zbraně, ale jejich největším problémem byly jejich obří rozměry a velká hmotnost, které velice komplikovaly manipulaci a mobilitu. Proto začali konstruktéři v 60. letech pomýšlet na to, že by ten nejtěžší minomet umístili na pásový podvozek a tím problém vyřešili.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
2S4-Tulpan z profilu

Nejprve se pokusili jej namontovat na podvozek samohybné houfnice 2S1 Gvozdika. Ovšem ukázalo se, že mnohem těžší minomet má tak silný zpětný ráz, že je tento stroj nevyhovující. Nakonec jim nezbylo než vyvinout specializovaný podvozek pro tuto zbraň. První tři vozidla i s minometem byla hotova v roce 1969. Ukázala se jako nesmírně užitečná, a proto o pět let později začala jejich sériová výroba.

Minomet na podvozku obsluhuje pět vojáků

Výsledné vozidlo má hmotnost 30 tun. Je 8,5 metru dlouhé a 3,2 metru široké. Posádka čítá pět vojáků, které chrání pancíř o síle maximálně 20 milimetrů. Často ale minomety doprovázejí další vozidla s municí a obsluhou. Pancíř je účinný proti lehčím zbraním a střepinám, během střelby se ale minimálně část posádky vyskytuje i venku a je nechráněna. Vozidlo se může pohybovat rychlostí 62 kilometrů v hodině. Jeho dojezdová vzdálenost je až 420 kilometrů.

Tubus a náměr minometu M-240, který je v systému použitý, zůstaly nezměněny. Musela se ale předělat základová deska, která tlumí náraz při výstřelu. Minomet, jehož ráže je 240 milimetrů má kompletně hmotnost 3,3 tuny. Je umístěný tak, aby se sklopil za zadní část vozidla a tím se připravil ke střelbě. Hlaveň je dlouhá pět metrů a rozsah její elevace je 50 až 80 stupňů.

iZdroj fotografie: Uživatel Parutip / Creative Commons / CC BY-SA
2S4-Tulpan na výstavě v pozici připravené pro střelbu

Do Tulpanu je mnoho druhů munice

Hlavním projektilem do této zbraně je vysoce explozivní minometný granát o hmotnosti 130 kilogramů. Obsahuje 32 kilogramů trhaviny a doletí do vzdálenosti přes 9,5 kilometru. Existují granáty i se submunicí, průbojné, chemické a vyvinuté byly i s jadernou hlavicí. Minomet může používat i raketově poháněné střely. Ty mají váhu 228 kilogramů, ale doletí do vzdálenosti téměř 20 kilometrů. K dispozici je i přesně naváděná munice.

Několik kusů těchto minometů měla i československá armáda, ale byly v 90. letech vyřazeny. Sovětský svaz je nasadil v Afghánistánu a Rusko v Čečensku, kde byly jednou ze zbraní, která se podílela na zničení Grozného. Minomet dokáže vystřelit jen jednu ránu za minutu, i za pomoci malého jeřábu je totiž jeho nabíjení pomalé. Přesto je díky těžkému granátu a možnosti použít přesně naváděné střely nesmírně ničivý.

Jaká je podle vás nejlepší obrana proti těžkým minometům jako je Tulpan?

Zdroj: Armyrecognition, DefenceUa

Diskuze Vstoupit do diskuze
131 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články