Systém S-300 býval chloubou protivzdušné obrany Sovětského svazu (a později Ruska), ale dostal se i do výzbroje jiných států, a to včetně některých členů NATO. Určen je hlavně k sestřelování vzdušných cílů jako jsou letadla, vrtulníky a řízené střely, i když vybrané modernizované typy by mohly omezeně zvládat i balistické rakety. Co ale neví o systému S-300 každý, tak že s ním lze zasahovat i cíle pozemní, ačkoliv je v tomto docela omezený.

Ne všechny role plní na jedničku

V Sovětském svazu vznikal systém S-300 v 60. a 70. letech 20. století, a do služby vstoupil v roce 1978, uvádí MissileThreat. Ve své době byl považován za absolutní špičku v oblasti protivzdušné obrany, ale své místo nachází i dnes – ostatně v řadě zemí stále slouží a dosahuje velmi dobrých výsledků. Vedle toho byl postupně modernizován, takže existuje ve více typech s různými druhy střel a výkony. Třeba Rusko má těchto systémů značné množství a na skladech do něj tolik střel, že je může využívat i k útoku na pozemní cíle.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

TheDrive uvádí, že podle některých zpráv byla schopnost zasahovat pozemní cíle pomocí S-300 zakomponována již do původního projektu, jenom se o ní nemluvilo. První zprávy o tom, že je možné střely takto využít, jsou z Běloruska, kde to v roce 2011 testovala tamní armáda. Ta ale zároveň podotkla, že je největším zádrhelem navádění, protože to radarové použít nelze. Bělorusové tak vyzkoušeli inerciální, kdy souřadnice nejspíše nahrávají do střely, a její trasu mohou radiově korigovat. Ale přesnost dle všeho není vysoká.

Slušný dolet a stále velké zásoby

Do jaké vzdálenosti mohou střely systému S-300 doletět, záleží na jejich typu. GlobalSecurity odhaduje, že u těch nejběžnějších, což jsou 5V55 a jim podobné, to může být 110 až 120 kilometrů. Pokud jsou ale nasazeny střely 40N6 vyvinuté pro modernější S-400, může to být minimálně 230 kilometrů, a některé zprávy mluví dokonce o 280 km. K cíli přitom letí po balistické dráze a hlavice je většinou těžká 130 až 150 kilogramů.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Střely do S-300 jsou relativně drahé, takže používat je na pozemní cíle, které ani nemohou moc přesně zasáhnout, se může zdát kontraproduktivní! Hlavice sice dokáže napáchat škody, ale podobně těžké alternativy určené proti pozemním cílům mají účinnost vyšší, jsou na to konstruované, kdežto protiletadlové rakety S-300 jsou zase navržené tak, aby ve vzduchu vytvořily mračno fragmentů proti ne tak odolnému cíli. Na druhou stranu, kdyby zasáhly nějaké shromaždiště techniky nebo vojáků, byly by následky velice ničivé.

Využívat tedy systém k útokům na pozemní cíle není vyloženě efektivní, ovšem pokud má nějaká země střel nadbytek a nedokáže je jinak zužitkovat, končí jim životnost, nebo má nouzi o klasické střely proti pozemním cílům, možnost to je. A třeba Rusko jich má dle webu Pravda obrovské množství a další stále vyrábí, a nejspíše mu to jde lépe než třeba řízené střely.

.