T-72 je legenda, která neumírá. Rusko ho zásadně vylepšilo a stále na něj spoléhá, jenže zásadní slabinu ignoruje

Sovětský tank, jehož sériová výroba začala v roce 1973, dnes tvoří páteř ruských obrněných sil ve válce, která trvá už přes čtyři roky. Není to proto, že by T-72 byl nejlepší tank na světě. Je to proto, že Rusko bez něj nedokáže levně a rychle udržet početní stavy tankových jednotek. Modernizovaná verze T-72B3 obr. 2016 dostala lepší optiku, silnější motor i dynamickou ochranu, ale to, co osádky zabíjí nejčastěji, zůstalo beze změny. Munice uložená v karuselu přímo pod věží, centimetry od hlav tří mužů uvnitř.

Co Rusko skutečně vylepšilo

Modernizace T-72B3 a její pozdější varianta obr. 2016 představují nejrozsáhlejší přestavbu, jakou tato platforma za půl století dostala. Podle státního holdingu Rostec zahrnují úpravy modernizovaný systém řízení palby s digitálním balistickým počítačem, multikanálový zaměřovač s termovizí pro noční boj, silnější motor V-92S2F o výkonu 1 130 koní (843 kW) a reaktivní pancéřování Relikt. Po zkušenostech z Ukrajiny výrobce deklaruje i doplnění všesměrové ochrany a prostředků proti dronům.

Důležitá poznámka: většinu těchto parametrů uvádí sám Rostec a Uralvagonzavod. Nezávislé ověření reálné odolnosti v poli chybí. Co ale nezávisle ověřit lze, jsou záběry z bojiště. A ty ukazují, že ani modernizovaný T-72B3 obr. 2016 není imunní vůči protitankovým řízeným střelám, minám ani FPV dronům.

Slabina, kterou nelze zaretušovat

Konstrukční achillova pata T-72 je stará jako tank sám. Automatický nabíječ typu karusel drží 22 ran ve vodorovném zásobníku v podlaze bojového prostoru, přímo pod věží, bez plnohodnotného oddělení od osádky. Britský výzkumný institut RUSI ve své analýze detailně popisuje, co se stane po průniku projektilu bokem nebo shora: munice se vznítí, tlak nemá kam uniknout a věž odletí. Na sociálních sítích se pro tento jev vžil výraz „jack-in-the-box“, katastrofické zničení, při kterém osádka nemá šanci přežít.

Západní tanky řeší problém zásadně jinak. Americký M1A2 Abrams SEPv3 se 120mm kanónem, turbínou o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) a systémem aktivní ochrany Trophy ukládá munici v odděleném prostoru v zadní části věže s výbušnými panely směřujícími ven. Německý Leopard 2A6M s kanónem ráže 120 mm a délkou hlavně L55 při hmotnosti kolem 65 tun nabízí zesílenou protiminovou ochranu a robustní filozofii přežití posádky. Oba stroje váží výrazně víc než T-72, ale právě ta hmotnost jde z velké části do ochrany lidí uvnitř. Americká armádní laboratoř přímo zmiňuje vývoj oddělených muničních prostorů jako klíčový prvek přežitelnosti, tedy přesně to, co T-72 postrádá.

Ztráty, které mluví za vše

Databáze Oryx eviduje u Ruska celkem 4 441 vizuálně potvrzených tankových ztrát všech typů. Jen u hlavních verzí T-72 lze z otevřených záznamů přímo vyčíst:

• T-72B: nejméně 363 kusů
• T-72B3: nejméně 379 kusů
• T-72B3 obr. 2016: nejméně 299 kusů
• Starší verze (T-72A, T-72AV, T-72BA, T-72 „Ural“): dalších nejméně 115 kusů

Samotné jasně identifikované varianty T-72 tak dávají přes tisíc strojů, a skutečné ztráty jsou vyšší, protože řada zničených tanků nebyla zachycena na záběrech. Na moderním bojišti saturovaném protitankovými střelami Javelin a NLAW, minami a FPV drony je stará konstrukční slabina ještě vražednější než v předchozích konfliktech.

A T-72 má s prohrami dlouhou historii. V Libanonu v roce 1982 syrská 1. obrněná divize přišla o více než 150 tanků a T-72 podle americké studie Army University Press „nedokázal to, co část analytiků čekala“. Během operace Pouštní bouře v roce 1991 byly irácké T-72 proti Abramsům zřetelně slabší; zpráva amerického GAO uvádí, že podle armády nepřítel nezničil ani jeden Abrams, zatímco několik amerických osádek hlásilo přímé čelní zásahy z T-72 jen s minimálním poškozením.

Proč Rusko bez T-72 nemůže

Odpověď je prostá: objem. Studie francouzského Institutu pro mezinárodní vztahy (IFRI) uvádí, že ruský aktivní tankový park před válkou tvořilo především asi 1 500 až 2 000 tanků T-72, zatímco novějších T-90 bylo jen kolem stovky. Americký Institut pro studium války (ISW) ve své analýze z roku 2025 upozorňuje, že odhady nové výroby a renovací nestačí pohodlně krýt vysoké tempo dlouhodobých ztrát. Rusko proto sahá stále hlouběji do skladových rezerv, a kvalita vytahovaných strojů klesá.

Nový tank by problém vyřešil, jenže Rusko žádný nemá v dostatečném množství. Uralvagonzavod vedle nové výroby musí provádět i renovace starých korb a kapacita je omezená. Výsledkem je začarovaný kruh: Rusko potřebuje T-72, protože nic jiného v potřebném objemu nemá, ale T-72 hoří na bojišti rychleji, než je průmysl stíhá nahrazovat. Podle otevřených zdrojů pokles obrněných útoků v některých směrech přímo souvisí s nutností techniku šetřit.

Český kontext: od T-72 k Leopardům

Česká armáda platformu T-72 dobře zná. Modernizace 30 tanků na verzi T-72M4CZ se 125mm kanónem a tříčlennou osádkou byla ve své době popisována jako přestavba na úroveň srovnatelnou s tanky třetí generace. V roce 2022 Česko darovalo Ukrajině 38 tanků a zprostředkovalo renovaci 90 českých T-72 pro ukrajinské ozbrojené síly; o rok později přibyl projekt na 15 modernizovaných T-72EA.

Jenže i česká zkušenost potvrzuje, že platforma má strop. V červenci 2026 dokončil 73. tankový prapor přezbrojení na Leopard 2A4 a směřuje k Leopardům 2A8. Velitel praporu podplukovník Tomáš Suchý mluví o Leopardu jako o „zásadně jiné informační a aliančně kompatibilní platformě“. Slova, která o T-72 nikdy nezazněla.

Legenda T-72 přežívá, ale ne díky své genialitě. Přežívá proto, že je levná, dostupná a Rusko nemá jinou volbu. Osádky uvnitř za tuto logistickou kalkulaci platí životem pokaždé, když protitankový projektil pronikne plechem a najde karusel plný munice.