Tank na kolech překvapil obě strany: Ukrajinci vystřelili z italského Centaura na 11 km a trefili Rusy schované v budově

Reportáž ukrajinské Army TV zachytila osádku 78. výsadkové útočné brigády při práci s italským B1 Centauro, vozidlem, které bylo v osmdesátých letech navrženo k přímým protitankovým duelům na evropských pláních. Na Ukrajině z něj válka udělala něco jiného. Místo aby se řítil proti nepřátelským tankům, střílí přesnou palbu z krytých pozic způsobem, který se dnes čeká spíš od dělostřelectva. A právě v tom je skutečné překvapení: ne v síle pancíře, ale v tom, že starý kolový stíhač tanků dokáže korigovanou palbou zasáhnout konkrétní budovu na vzdálenost, při které ho cíl nemůže ani vidět.

Jedenáct kilometrů bez přímé viditelnosti

Klasický tankový souboj probíhá na vzdálenost jednotek kilometrů, většinou s přímou viditelností na cíl. Zásah na jedenáct kilometrů z uzavřené pozice je něco zásadně odlišného; střelec nevidí, kam míří, a spoléhá na korekci palby podobně jako dělostřelec. Podrobnosti o tom, jak přesně osádka Centaura navedla granát na cíl, zveřejněny nebyly. Z doložené ukrajinské praxe u tankové nepřímé palby ale víme, že posádky běžně pracují s tablety, orientačními body a korekcí po prvním výstřelu. Už v říjnu 2023 popsal ArmijaInform ukrajinského tankistu, který tímto způsobem ničil cíle na srovnatelnou vzdálenost.

Samotné číslo jedenáct kilometrů tedy není na ukrajinském bojišti bezprecedentní. Výjimečná je kombinace: kolová platforma s tankovým kanonem, která zasáhla konkrétní budovu nepřímou palbou. Rusové ukrytí uvnitř měli kryt proti přímé viditelnosti. Proti korigované nepřímé palbě z tankového kanonu na jedenáct kilometrů ale kryt neměli.

Proč Centauro překvapil vlastní posádku

Velitel osádky s volacím znakem „Director“ ve výpovědi pro Army TV otevřeně srovnával Centauro se sovětskými tanky T-72 a T-64, na kterých dříve sloužil. Rozdíl, který ho podle vlastních slov zasáhl nejvíc, nebyla palební síla, byla to komunikace. V sovětských strojích se stávalo, že posádka neslyšela ani sebe navzájem, ani vnější rádiový provoz. V Centauru je vnitřní spojení podle něj „mnohem lepší“, pravděpodobně i díky tišší pohonné jednotce.

Pro boj to není detail. Pokud řidič neslyší velitele, celý stroj ztrácí schopnost reagovat. A právě rychlost reakce rozhoduje o přežití na bojišti, kde FPV drony dokážou zasáhnout tank během desítek sekund od odhalení pozice.

Překvapila i přesnost. Osádka explicitně chválila schopnost Centaura střílet z uzavřených pozic s výsledky, které nečekala od kolového vozidla navrženého primárně pro přímé protitankové střety. Italský stroj se v jejich rukou proměnil v mobilní palebnou podporu, tedy roli, pro kterou nikdy nebyl konstruován.

Co Centauro umí a kde má limity

Technické parametry B1 Centauro vysvětlují, proč je na Ukrajině užitečný jinak, než zamýšleli jeho konstruktéři:

• Hmotnost: 27 tun (Leopard 2A4 váží přes 55 tun)
• Maximální rychlost: 110 km/h na silnici
• Dojezd: kolem 650 km
• Podvozek: kolový 8×8
• Osádka: čtyři (velitel, střelec, nabíječ, řidič)

Vysoká silniční mobilita a dlouhý dojezd znamenají, že Centauro dokáže rychle zaujmout palebnou pozici, vystřelit a zmizet dřív, než ho nepřítel lokalizuje. Na dnešním dronovém bojišti je to zásadní výhoda. Zároveň ale platí, že lehčí pancéřování ho činí výrazně zranitelnějším než klasický hlavní bojový tank. Už starší zahraniční zkušenosti ze Somálska a Iráku ukázaly limity ochrany kolových stíhačů tanků v městském boji a asymetrických konfliktech. Na Ukrajině museli Centauro dovybavit improvizovanými klecemi a „kapucí“ proti FPV dronům, což samo o sobě vypovídá o míře hrozby.

Velitel tankové roty v rozhovoru pro ArmijaInform popsal, jak jeden jeho tank dostal jedenáct zásahů FPV drony do zadní části. Bez systému aktivní ochrany zůstává B1 Centauro vůči této hrozbě obzvlášť exponovaný.

Válka, která přepsala roli tanků

Příběh Centaura na Ukrajině není jen o jednom italském vozidle. Je to ilustrace hlubší proměny, kterou válka přinesla do tankového boje. Analytici RUSI v roce 2025 zaznamenali, že mezi 1. a 24. srpnem bylo do sedmdesáti kilometrů od fronty detekováno pouhých 23 ruských tanků, oproti 470 tankům na jednom směru v květnu 2023. Rutinní nasazování obrněnců v přední linii dramaticky kleslo. Studie Cambridge University Press zároveň ukázala, že skutečná ruská produkce modernizovaných T-90M, T-80BVM a T-72B3 byla patrně výrazně nižší, než Moskva deklarovala, a armáda silně spoléhá na starší opravené stroje ze skladů.

Tanky ale nezmizely. Na úrovni čet a rot zůstávají podle RUSI nepostradatelné pro palebnou podporu, krytí pěchoty a odvádění nepřátelské palby. Změnil se způsob jejich použití: méně přímých útoků, více krátkých palebných výpadů z krytých pozic. Přesně ten způsob, jakým ukrajinská osádka použila Centauro na jedenáct kilometrů.

Kolové platformy jako budoucnost, nebo slepá ulička?

Trend k lehčím, mobilnějším platformám s tankovou palebnou silou je vidět i mimo Ukrajinu. V květnu 2026 představily CSG a FNSS na bratislavském veletrhu IDEB střední bojové vozidlo CFL-120 Karpat, pásovou platformu výslovně koncipovanou jako lehčí alternativu k hlavním bojovým tankům s nižšími logistickými nároky. Italská armáda mezitím dokončuje dodávky 150 kusů Centauro II, kvalitativně nové generace s motorem o výkonu 537 kW (720 k), plně digitální architekturou a 120mm kanonem ve věži HITFACT.

Česká armáda jde zatím opačným směrem. Velitelství pozemních sil oficiálně popisuje Leopard 2A4 jako cestu k moderní těžké brigádě. Vozidla palebné podpory se v české debatě objevují spíš jako možné doplnění Pandurů pro 4. brigádu rychlého nasazení, ne jako náhrada tanků.

Podle nás ale ukrajinská zkušenost ukazuje, že budoucnost není v kategorickém „buď tank, nebo kolové vozidlo“. Je v tom, jak flexibilně dokáže armáda využít platformu k roli, pro kterou nebyla původně navržena. Centauro na jedenáct kilometrů je toho důkazem: starý italský stíhač tanků, který se na ukrajinském bojišti naučil být dělostřelectvem.